Dobrý den,
po patnáctiletém manželství s mužem trpícím bipolární poruchou osobnosti (léčícím se bohužel jen v době depresí) podal manžel v manické fázi – podpořené užíváním antidepresiv – návrh na rozvod.
Ihned po rozvodu, kterého se domáhal s agresivitou příznačnou pro jeho manické fáze, se oženil s milenkou po necelé jednoroční známosti a přivedl ji do jiného stavu. Měla jsem velký problém se s celou záležitostí vypořádat, ale cca po roce od jeho odchodu od rodiny se začínám cítit lépe. Větším problémem se ale zdají být naše děti – dcery (14 a 9 let). S každou z nich jsem musela vyhledat v posledním roce pomoc pedopsychiatra, protože na odchod tatínka zareagovaly dětskou depresí – oběma jim byla nasazena antidepresiva.
Na starší však pozoruji i opačné fáze – nespavost, hyperaktivita, přílišná hovornost , spousta plánů, nekonečná energie atd. atd. Mladší se takto začala chovat až po zvýšení dávky antidepresiv (původní dávkování nestačilo).
Mám strach, že tento problém už v budoucnu nebudu schopna zvládat: chování exmanžela v mániích a depresích mě zcela vyčerpalo a pokud budu muset stejné problémy řešit u dcer, kde teprve nastupuje puberta, neumím si to vůbec představit. Můžete mi, prosím, napsat vůbec něco povzbuzujícího? Nejspíš jen člověk, který se setkal s BAP „v plné kráse" může pochopit mou současnou úzkost.
Děkuji za pochopení.
Kanga
Názor odborníka
Vážená Kango,
jako psychiatr s téměř padesátiletou praxí plně chápu vaši úzkost a cítím s vámi, zejména když víte, že vaše dcery jsou v situaci, kdy se s možnou dědičnou složkou kombinuje i nadměrná stresová zátěž.
Kdybych se ocitl ve vaší situaci, vyhledal bych ještě pracoviště zaměřené na rodinnou psychoterapii, kde by vám všem pomohli zpracovat traumatickou situaci.
Mohlo by vás zajímat
Nebezpečně dobrá nálada
Neustálá aktivita a přehnaná veselost bývá zoufalým únikem před emoční zátěží.
Přečíst článekObjevují‑li se u děvčat také manické prvky, které zřejmě umíte dobře odhadnout, nestačí jen antidepresiva: léčbu je nezbytné doplnit léky ze skupiny „stabilizérů“, což byste měla hned konzultovat s ošetřujícím psychiatrem.
Pokud by ambulantní léčba neměla dostatečný úspěch, obrátil bych se s prosbou o péči na dětské oddělení spádové psychiatrické kliniky.
Přeji vám úspěšné řešení všech problémů.
Radkin Honzák
