9. 5. 2024
„Jedním z nejdůležitějších zjištění v psychologii v posledních dvaceti letech je fakt, že jedinec si může vybírat, jak myslí,“ napsal Martin Seligman v knize Naučený optimismus. Souhlasíte? Pak nemusíte číst dál. Dnešní článek píšu pro ty, v kterých se něco vzepřelo. Pro čtenáře, kteří vědí, cítí nebo tuší z vlastní či cizí zkušenosti, že je to mnohdy neskutečný boj. Že občas prostě nejde, i když by si to přáli, změnit, jak smýšlí o sobě, druhých nebo o světě.
V našich životech je někdy zkrátka něco zakořeněné, zaběhlé až zatuhlé, a i kdybychom rozumem, vůlí či svým přáním tisíckrát chtěli žít, cítit nebo dělat něco jinak, z nějakého důvodu to nejde. Třeba jsme to i opakovaně zkoušeli – prozatím neúspěšně. V tomto článku se ale přece jen společně pokusíme prošlápnout cestu. Třeba i cestu zavátou haldami sněhu, a budou to těžké první kroky. Martin Seligman a mnoho dalších psychologů včetně mě ale věří, že to minimálně stojí za pokus.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné