Dobrý den.
Mám asi dost podobný dotaz jako spousta dalších, kdo přispívají do diskuse.
Jednoho dne mi má přítelkyně oznámila, že mě podváděla. Prý to bylo dvakrát a nedokáže s tím žít. Po její zpovědi mi bylo na nic, ale pochopení jsem v sobě nenašel.
Po rozvodu jsem si na našel tuto ženu, které jsem bezmezně věřil. Obětoval jsem pro nás vše, včetně bytu, který jsem prodal, abych postavil střechu na její baráček, ve kterém teď bydlíme.
Mám v sobě dilema, jestli by nebylo nejlepší tento vztah ukončit. Nedokážu v sobě najít onu důvěru, která ke každému vztahu patří.
Trošku nastíním její počínání, jak mi ho vysvětlila, ale v podstatě v tom ani teď nemám úplně jasno. Bylo mi řečeno to samé jako prvně, alkohol, pak velikost jeho přirození a za třetí, že si za to mohu sám, protože jí nevěřím.
Tak prosím poraďte, co si mám počít.
Žijeme spolu necelých šest let a miluji ji stejně jako na začátku. Ale…
Petr
Názor odborníka
Dobrý den, Petře,
hned ze začátku se chci omluvit za jednu věc. Ve své odpovědi na váš dotaz se zaměřím jen na vás, vaše dilema ohledně budoucnosti vztahu a na vaše pochybnosti, zda dokážete partnerce opět důvěřovat. Nebudu se pouštět do spekulací ohledně partnerčina jednání, ani se pokoušet pochopit fungování vašeho vztahu a důvody vzniku nastalé krize. Na to nemám dostatek informací a do nepodložených spekulací se pouštět nechci. Najít odpovědi na tyto otázky a pochopit, co se mezi vámi stalo, tedy zůstane úkolem a výzvou pro vás dva. A bylo by dobré se pokusit dobrat vzájemného pochopení, ať už se rozhodnete spolu zůstat, nebo se rozejít. Pomůže vám to v budoucnu neudělat stejné chyby znovu.
Aby bylo vůbec možné se na to, co se stalo, podívat s odstupem, je potřeba nejprve udělat jeden důležitý krok. Tento krok s sebou nese úkol přijmout svůj díl zodpovědnosti a přestat se vnímat jako oběť, která nese následky činu toho druhého.
To, že je třeba přijmout svůj díl zodpovědnosti na nastalé situaci, nebude asi pro vás, ani pro většinu čtenářů nic objevného. Z mé profesionální zkušenosti ale vím, kolik lidí k tomuto kroku přistupuje úplně zcestně. Tady totiž nejde o přijetí zodpovědnosti za partnerčinu nevěru ve stylu: „Taky jsem asi udělal hodně chyb a jistě na tom mám svůj díl viny.“ Ne.
Jde o přijetí svého dílu zodpovědnosti za pocity, se kterými se teď potýkáte – zklamání, nenaplněná očekávání, či to, že si teď možná připadáte hloupě, že jste toho tolik udělal pro ženu, která vám takto ublížila…
Za tyto pocity totiž nesete část odpovědnosti oba. Přítelkyně svými činy. Vy tím, jak jste si přítelkyni zidealizoval. Vaše touhy, přání a potřeby z ní udělaly ve vašich očích někoho, kým není. Možná to byl důsledek zklamání z předchozího rozvodu, že jste potřeboval najít znovu důvěru v partnerské vztahy a tuto svou touhu jste si promítl do přítelkyně. Možná byly důvody jiné, nevím. Nicméně vaše bezmezná důvěra v ní i ochota se obětovat pro vztah mají základ jen a jen ve vašich touhách a přáních. Viděl jste ji, jak jste ji chtěl a potřeboval vidět. Teď se iluze bortí. Ale pokud skutečnost neodpovídá našim touhám a očekáváním, je problém ve skutečnosti, nebo v našich představách?
Toužil jste po ženě, které byste mohl bezmezně věřit a oddat se jí, máte ženu z reálného světa – obyčejného člověka, ne ideál. Člověk, to je směsice velikosti, velkoleposti i malosti a nízkosti. Někdy dokážeme velké věci, jindy tápeme, ubližujeme sobě i druhým, podléháme slabostem. Člověk není jen to nízké, ani jen to skvělé – v každém z nás je oboje, to je to fascinující na každém člověku. I ti nejlepší mají své temné chvilky a i ti nejhorší své světlé.
Díky přiznané nevěře jste poznal, že přítelkyně není tak ideální, jak jste si představoval, stále jste ale ještě nedokázal zcela opustit představu, že by taková být měla. Pořád ještě se na ni díváte prismatem svých tužeb a přání, proto teď prožíváte zklamání. A toto zklamání stojí za tím, jak teď přítelkyni vidíte. Vytváří podobně pokřivený obraz, jak před tím projekce vašich tužeb a přání, jenže naopak – zvýrazňuje negativa a chybí tu vyvážená perspektiva.
Pokud ale dokážete přijmout svůj díl zodpovědnosti za tento pocit zklamání, perspektiva se změní a vy budete mít šanci uvidět svou přítelkyni v reálnějším světle a možná pak dokážete v kontextu toho, co na přítelkyni obdivujete přijmout i její lidskou nedokonalost.
Co nastane pak? Nevím. Možná to bude začátek nového hlubšího a opravdovějšího vztahu vás dvou, možná se přese všechno rozhodnete vztah ukončit, ale bez pocitu zahořklosti a zklamání – ne jako oběť okolností nebo svých pocitů, ale jako ten, kdo volí svou cestu sám za sebe.
