Dobrý den,
se svým přítelem jsem chodila několik měsíců. Měli jsme problémy ohledně jeho nedostatku času – tvrdil, že se musí věnovat své mamince, u které bydlí, apod. A také jsem měla pocit, že mi nedává dost podpory, kterou teď potřebuji (vzhledem k nesnadné minulosti). Ale věnoval se mi, podnikali jsme různé výlety. Před několika dny jsem ale zjistila, že je ženatý a má děti.
Jeho známí mě znali, a přesto mi nic neřekli, zřejmě si mysleli, že o tom vím. Já bohužel nevěděla nic. Představila jsem ho svým přátelům i otci. Byl se mnou i na sezení u psychologa, kde jsme řešili naše vztahové neshody. Po tomto zjištění jsem ho okamžitě vyhodila a odmítla s ním už jakkoli komunikovat. Dala jsem to vědět jeho ženě. I z toho důvodu, že nevědět je na nic. Mám těsně před závěrečnými zkouškami na VŠ, nervy už trošku lepší, ale obecně jsem tím dost zahlcená. U psychologa jsme to probrali, je mi velkou oporou.
Moje otázka nebo téma, na které se ptám, je to, jak postupovat dál? Jak se oprostit od minulosti? A zároveň jak předejít takovémuhle karambolu do budoucna? Protože je to můj spolužák na druhé VŠ, kde ještě nějakou dobu budu studovat, jak se k němu chovat, když se potkáme? Jak si zachovat svou hrdost?
Děkuji
Jitka
Názor odborníka
Dobrý den, Jitko,
píšete o tom, jak jste se rozešla s přítelem, který vám zatajoval své manželství a děti. Z toho, co píšete, si domýšlím, že se vám nelíbí žít ve lži. Dle mého byl rozchod odpovídající reakcí. Nedovedu si představit, jaké to je být takto ve vztahu obelháván. Chce se mi pogratulovat k rychlému řešení.
Ptáte se, jak teď postupovat dál, jak se oprostit od minulosti. Událost, jako je rozchod, většinou vyžaduje nějaký čas, než se z ní člověk dostane. Na vašem místě bych se s tím snažil počítat. Co vám ve zpracovávání rozchodu pomáhá? Píšete o psychologovi, což je výborné. Co ještě? Přátelé, nějaké vaše zájmy a aktivity? Pomáhá o rozchodu přemýšlet, hledat, co jste se z něj naučila, nebo se spíš věnovat jiným věcem?
Ptáte se také, jak se příště podobnému karambolu vyhnout. Dokážete si sama pro sebe zformulovat odpovědi na tuto otázku? Zkuste to sama za sebe. Třeba i na papír v pár bodech. Myslím, že váš vlastní seznam bude mít větší hodnotu, než kdyby vám ho dával někdo jiný. Přesto se pokusím ještě trochu podnítit vaše uvažování pár otázkami: Co potřebujete vědět o budoucím partnerovi, než s ním začnete vztah? Jaké signály jste v minulém vztahu dostávala, které byly náznakem toho, že něco není v pořádku? Věřím tomu, že byly, jen jste si jich možná dost nevšímala. Respektujete vlastní potřebu důvěry ve druhého? Nejdete někdy “dál”, přestože ji tak docela necítíte?
Možná se na bývalého přítele zlobíte, možná se ptáte, jak vám to mohl udělat, pravděpodobně cítíte, že vám ublížil. To všechno, a mnoho dalšího, jsou reakce, které jsou pochopitelné a lidské. Přesto bych vám chtěl dát jednu radu. A vězte, že to jako psychoterapeut moc často nedělám. Pokud je to jen trochu možné, zkuste vašemu bývalému příteli občas přát, ať se má dobře, ať je spokojený. Prostě na něj tak pomyslete a popřejte mu něco hezkého. Možná to zní paradoxně, ale odpoutání se od někoho, kdo nám ublížil, to pomáhá často více, než když na něj neustále myslíme ve zlém.
Je třeba si odžít i to myšlení ve zlém. Ale zkusil bych ho doplnit o tohle. Váš bývalý přítel byl pravděpodobně sám člověkem, který nedokázal žít upřímně. A to je politováníhodné. Myslím, že ve lži se nedá žít spokojeně, spokojeně sám se sebou. Navenek se to dá uhrát, ale uvnitř se člověk nevymluví na nic. Možná to přispěje i k odpovědi na vaši další otázku, kdy se ptáte, jak si uchovat vlastní hrdost.
Na prvním místě bych řekl, že je to váš bývalý přítel, kdo ztratil něco ze své cti a hrdosti. Tím, že vám lhal. Je to spíš on, kdo by o svou hrdost měl teď bojovat. Vlastně mě napadá, kde je ta vaše ztráta hrdosti? Nebo kde hrozí? Když navážu na mé předešlé doporučení, dovedete si představit, že se se svým bývalým potkáte a budete vědět, že jste v sobě našla takovou míru nadhledu a tolerance, že mu dokonce dovedete v duchu přát něco dobrého? Pak nemusíte o svou hrdost nijak bojovat, je vaše.
Snad moje odpověď aspoň trochu pomohla v tom, abyste rozchodem prošla trochu snadněji. Přeju vám to.
Jakub Koutný
