Dobrý den,
jak vhodně začít? Je mi 30 let, manželovi 39 a jsme spolu devět let. Manžel byl již jednou ženatý a z předchozího vztahu má dvě děti. Spolu máme rovněž dvě malé děti.
Náš vztah byl od začátku jako horská dráha, jednou jsme se rozešli, ale opět k sobě vrátili. Bohužel po letošní krizi, která začala v únoru, jsem se před měsícem dozvěděla, že měl manžel aféru se svojí podřízenou, se kterou teď čeká dítě. Jelikož bydlíme na vesnici, kde manžel i pracuje, okamžitě se spustila vlna pomluv a nenávisti.
To mě totálně položilo, nikdy jsem nevěrná nebyla a připadám si hrozně zrazená. Denně se odněkud dozvídám, že mě manžel podváděl celou dobu, že tato žena nebyla první. Já jsem tento pocit nikdy neměla, ale nedokážu být vůči těmto řečem imunní.
Manžel se k tomu staví tak, že všeho lituje a nyní se maximálně snaží vše napravit. Na mě to působí, protože i přesto, jak hroznou věc udělal, mám pořád pocit, že ho mám ráda. Je skvělý otec a máme hodně společného. Jak ale navrátit ztracenou důvěru?
Moje rodina stojí maximálně za mnou a jsou všichni proti tomu, abych se k němu vrátila, neboť pomluvám o jeho nevěře věří. Manžel je atraktivní, vtipný, chytrý, sex má velmi rád, vždy ho vyžadoval často a vím, že se ženám dost líbí.
Jsem strašně zmatená, vím, že hlavní rozhodnutí je na mně, ale nemohu se soustředit, snažím se aspoň chvíli na to vše nemyslet, ovšem při pomyšlení na to, co se stalo, se mi sevře hruď a mám pocit, že se neudržím na nohou. Předem děkuji za váš názor…
Viktorie
Názor odborníka
Dobrý den,
vážím si vašeho rozhodnutí svěřit se s tak osobním a citlivým problémem. Nevěra jednoho z partnerů je vždy velikou ránou pro celý vztah, a nejvíce pak pro důvěru toho zrazeného. Musí být taky nesmírně těžké denně čelit zkazkám o tom, že nešlo o první manželovu nevěru, všem pomluvám a řečem v okolí, zvláště když jste z vesnice a není kam se před nimi schovat. Být vůči něčemu takovému imunní není v lidských silách – a ani by to nebylo dobře.
Píšete, že rodina stojí za vámi a radí vám, ať se k manželovi nevracíte. Naopak manžel všeho lituje a chtěl by vše napravit. Z vašeho dopisu mám pocit, že na sobě teď máte obrovský tlak ze všech stran na to, ať se nějak rozhodnete. Přemýšlím nad tím, že je ale nesmírně náročné tak velké rozhodnutí udělat, když jste mezi mlýnskými kameny; když na vás tlačí a dohlíží spousta lidí, z nichž mnohých se to vůbec netýká, a když jste navíc zavalena a zahlcena všemi těmi těžkými emocemi, které člověku svírají hruď a nenechají ho jasně uvažovat.
Sama píšete, že rozhodnutí je na vás, a vaši otázku vám skutečně nakonec nedá správnou odpověď nikdo kromě vás samotné. Známí mohou mít jasné řešení, nevidí ale do vašeho vztahu s manželem, neví, co k němu cítíte, co vše je mezi vámi a jak je právě teď vám samotné. Napadají mne tři věci, které by mohly pomoci, a uvidíte sama, zda vám něco z toho bude připadat užitečné.
Zaprvé, zkuste, jestli je možné si při svém přemýšlení udělat alespoň nějaký minimální odstup od problému a podívat se na něj jako pozorovatel. Tak bude snazší odlišit to, co skutečně chcete vy, od toho, co po vás chtějí druzí, co vám radí strach a zoufalost, nebo co vám umožňuje vaše odvaha. Tomu by mohlo pomoci si to všechno napsat – vaše racionální úvahy, vaše tělesné pocity, vaše emoce.
Zadruhé, zkuste na sebe alespoň vy sama netlačit. Nemusíte se snažit uspěchat tak zásadní rozhodnutí o vašem životě a donutit se ho udělat dřív, než na to budete připravená. Pokud existuje způsob, jak vám teď ulevit, ať je vám alespoň o kousek lépe, využijte ho. Je možné třeba na pár dní odjet někam, kde budete od toho všeho trošku vzdálená? I kdyby jen s dětmi ke kamarádce, a nebo sama bez dětí někam, kde bude možné trošku vydechnout a připravit se na to, že vbrzku – nikoliv nutně tam – bude potřeba rozhodnout důležitou věc ve vašem životě.
O třetí radě hodně přemýšlím, zda ji psát, ale asi uvidíte sama, jestli je to něco, co vám může pomoci. Zkuste si nějak porozumět s manželem. V tak vypjaté situaci je většinou těžké komunikovat bez výčitek, křiku a slz, ale když se to podaří, pomáhá to se vzájemně pochopit, ujasnit si, co to vše znamená pro toho druhého, co jeden ke druhému cítí, co by oba chtěli nebo čeho se obávají.
Pokud budete mít pocit, že by se vám hodila nějaká nezaujatá podpora v této situaci, můžete využít také služby některého psychoterapeuta, případně manželské poradny. I tam vám mohou pomoci s rozhodováním, zda zůstat spolu, nebo se rozejít.
V každém případě přeji hodně sil,
Nela Wurmová
