Dobrý den,
jsem svobodná a žiji s přítelem, s nímž mám krásnou holčičku. Bydlím v rodinném domě, měla bych si to užívat, ale NE.
Bydlím ve městě, kde se mi nelíbí. Přítel tu má blízko práci – já ji měla v minulém bydlišti, ale přestěhovala jsem se sem cca 120 km. Bydlím tu už šestým rokem, ale stále tu nemám kamarádky, se kterými bych šla na kávu, odpočinula si, popovídala, někam s nimi zašla… Ubíjí mě to.
Po nocích pracuji, mám vedlejší příjem. Nevím ale, co dělám špatně. Jsem náročná? Na sebe ano. Poslední dobou mám myšlenky, že se vrátím domů, kde jsem prožila dětství a dospívání.
Přítel lpí na Praze, kde pracuje, a na středních Čechách, mluví, jako by jen tady byla práce, jinde ne a jak bychom jinde žili? I já pracuji, jsem umělkyně, založila jsem si své podnikání, abych byla trochu naplněná, tvořím a vydělám také něco, ale na obrazy, které jsem malovala, tu nemám prostor. Potřebovala bych větší byt – to jsme u financí, které nejsou nazbyt.
Bylo by stěhování řešení? Tvrdí, že by neměl práci a nic. Já bych měla maminku a více času pro sebe, mohla bych tvořit, jít se pobavit. Přítel příliš nebývá doma, obden večer vůbec, z práce chodí kolem půl osmé, volno má v neděli nebo sobotu. Ráno brzy odjíždí. Nechce nic měnit. Mluví o tom, že musí dělat, co chci, abych mu neodešla. Štve mě, že sám chodí jednou týdně s kamarády posedět a jednou týdně na kávu. Je spokojen s výdělkem a celkově spokojen tady.
Já chci od života víc, mluvíme o tom spolu, ale výsledek? Hádky.
Nechci nic lámat, ale nevím, co dál. Začal mi pomáhat, ale cesty k našim bere jako můj útěk.
Mé poznámky bere jako výčitky, i když je vysvětlím.
sodmo
Názor odborníka
Dobrý den,
kdybych se s vámi potkal a svěřila byste se mi s touto situací, možná bych aspoň na chvíli vystoupil z role odborníka, protože mě vaše situace oslovuje i jinak než „odborně“ – žiji s přítelkyní a máme taky krásnou holčičku… Určitě bychom našli spoustu podobností v našich situacích a určitě také spoustu rozdílů.
Navíc je to pro mě téma známé i z jiných rozhovorů, myslím tím tedy to uspořádání – žena s dítětem v místě, kde nemá moc blízkých, a partner, který je málo doma, protože se realizuje ve své práci.
Váš přítel podle mě nemá žádné větší právo než vy rozhodovat o tom, kde budete žít. On se chce realizovat ve svém oboru, vy se chcete také realizovat. A máte SPOLEČNÉ dítě.
Nicméně, udělali jste s přítelem v minulosti dvě zásadní rozhodnutí, která vás posunula do nevýhodnější pozice. Rozhodli jste se, že o dítě budete pečovat především vy, a také jste se rozhodli, že se přestěhujete za prací vašeho partnera. Je potřeba říci, že naše kultura (bohužel) tato rozhodnutí spíše podporuje, takže to vůbec není známkou vaší slabosti, ale spíše toho, kde žijete.
Je tedy poměrně pochopitelné, že se váš přítel bude snažit si tuto, pro něj výhodnější, pozici uhájit.
Nic ale není nevratné, a tak máte plné právo říct naprosto jasně, že chcete toto rozhodnutí přehodnotit. Zjistila jste prostě, že takto vám to nevyhovuje, a tak se chcete pobavit o tom, jak by to šlo udělat jinak.
Nemusí to však skončit tím, že se přestěhujete k vašim a přítel půjde na rodičovskou dovolenou, zatímco vy se budete věnovat svému oboru. Těch možností je určitě daleko víc a věřím tomu, že pokud se vám podaří přesvědčit partnera, abyste se začali o celé situaci bavit opravdu tak, jako byste se rozhodovali zcela znovu, podaří se vám nějaké řešení najít.
Držím vám palce a je mi moc sympatické, že chcete změnu a neberete svou situaci jako úděl ženy…
