Dobrý den.
Právě jsem se na dálku rozešel s přítelkyní po šestiletém vztahu. Bylo to po telefonu, což jsem nikdy nechtěl udělat, ale dostala mě svými šílenými otázkami do patové situace.
Už dlouho nám to neklape. Absolutně se rozcházejí naše představy na následujících několik let a došlo to až tak daleko, že jsme spolu přestali spát (posledních pár týdnů). Jsme na sebe zvyklí, ale já už necítím lásku. Ale stále ji mám moc rád. Máme opravdu hodně krásných vzpomínek, což mělo za následek několik probdělých nocí s uslzenýma očima, než jsem se opravdu rozhodl, že to chci ukončit.
Jen abych dodal, teď mi bude 24 a jedná se o mou první velkou lásku. Je tu velmi málo prostoru, abych dobře popsal některé věci, takže to bude znít asi docela zmateně, ale teď jsme ve fázi, kdy ona je v zahraničí a ví, že já už dále nechci v takovém vztahu pokračovat. Přemlouvá mě, abych to rozhodnutí vzal zpět, že se změní a udělá cokoliv, abych byl šťastný. Já už to ale zkoušel tolikrát a vždy to skončilo stejně.
Je mi jasné, co se stane, až se vrátí. Bude to horší než Jobovy rány a moje oči a srdce budou „krvácet“, stejně tak i její. Ale já už to prostě nechci vzít zpět, přestože to opravdu neskutečně bolí! Chci ten krok dotáhnout do konce. Potřebuji radu, která by mi byla oporou – jestli nějaká exituje. Jak se nenechat zlomit, až se vrátí a bude mě přemlouvat? A dokázal za své rozhodnutí přijmout zodpovědnost?
Děkuji
Marek
Názor odborníka
Dobrý den, Marku,
na váš dotaz existuje stručná odpověď : Ano, jak se obáváte, žádná univerzální rada pro tuto situaci není. Nicméně, pokusím se alespoň o nějaký komentář.
Jestli jsem tomu správně porozuměl, tak jste v situaci, kdy jste se již rozhodnul ukončit stávající partnerský vztah, ale nejste si jistý, jestli své rozhodnutí ustojíte, až se tváří v tvář uvidíte se svou partnerkou. Rozejít se s partnerem, ke kterému něco cítím, není snadné. A u první velké lásky je to ještě těžší. Pokud jste rozhodnutý a věřím, že jste, tak nezbývá nic, než důvěřovat svému rozhodnutí. A umět si ho před sebou obhájit.
Není nezbytné, abyste to dokázal obhájit i před partnerkou, ale zkusit to můžete. Zodpovědnost za svůj život si nese každý sám, takže vy se můžete rozhodnout jen za sebe. A pak nést důsledky. To je ta odpovědnost. Jinak se vám snadno může stát, že kvůli tomu druhému uděláte něco, co není vaše volba, ale je to důsledek strachu nebo starosti o toho druhého. A výsledkem může být mezi partnery velmi časté obviňování z toho, že kvůli tomu druhému nežiji svůj život.
Nejste manželé, kteří by si slíbili stát při tom druhém „v dobrém i zlém“. To, že to bolí, je nutné, ale nijak to nemění nic na tom, že je to vaše volba. Některá rozhodnutí nejsou beze ztrát. Některé ztráty nejde přejít bez slz. Takový je život.
Na závěr vám chci říci, že se mi váš dotaz moc líbí. Jde pod povrch. Držte se!
S pozdravem,
Ondřej Novák, klinický psycholog a psychoterapeut.
