Je mi 17. Všichni moji vrstevníci chodí po škole a o víkendech „chlastat“, nebo se různě bavit, ale já nic. Mám ve svém okolí i skupinu dobrých lidí, co umí uspořádat zábavu bez alkoholu, ale ani tam mě to nebaví.
Chybí mi nějací přátelé, jenomže se ve společnosti prostě necítím. Akorát mlčím a ke všemu mě to tam stejně nebaví. Co s tím?
Utíkám místo toho na internet, kde si najdu alespoň malou hrstku lidí, se kterou si rozumím, ale to asi není ta správná volba. Navíc na sobě posledního půl roku pozoruji depresivní stavy.
Mám z toho trochu obavy, kam by to mohlo zajít.
Vláďa
Názor odborníka
Milý Vláďo,
Zažil jsem ve tvém věku něco podobného. Mně konkrétně pomáhalo, najít si nějaký smysl či koníček. U mě to byly knížky, básničky a muzika (hraní na kytaru). Byl jsem od mala introvert a bylo pro mě těžké se prosadit ve společnosti a cítit se tam dobře. Pokud jsi také introvert, je dobré si uvědomit, že pak čerpáš energii především z času, kdy jsi sám, kdežto extroverti právě ze společnosti.
To ale neznamená, že ti bude samota příjemná. Úkolem introverta může být, naučit se vyjadřovat své pocity navenek. Naopak úkolem pro extroverta, naučit se jít „do sebe“ a vnímat své vnitřní pocity. Postupně jsem pochopil, že mé nepříjemné stavy souvisely s neprožitými pocity. Ty vznikají často v dětství či v mládí tím, jak si utváříme svět a vnímáme své postavení v něm.
Často v dětství zažijeme spoustu situací, které jsou pro nás tak emocionálně těžké, že je odmítneme prožít, neboť bychom to „emocionálně nepřežili“. Tyto pocity se v nás tedy zamknou a život nám je často později v různých situacích připomíná. Zdánlivě náhodně se pak dostáváme do situací, které nám často nejsou příjemné, ale vedou nás k tomu, abychom tyto pocity obnovili a dokázali je prožít. A co to znamená prožít? Znamená to přijmout je a smířit se s nimi. To, co nás tedy především bolí, je náš boj s nimi. Nechceme cítit to, co cítíme. Tím ovšem vzniká vnitřní konflikt (něco cítím, ale odmítám to) a to nás bolí a bere nám energii.
No a co s tím konkrétně můžeš dělat? Pocity se ukládají především v těle a jako první krok můžeš daleko častěji pozorovat pocity ve svém těle. Co kde cítím? Co mě kde píchá nebo tlačí? Co to je za pocit? Jak bych ho popsal? Cítím ho pořád nebo jen v určitých situacích? Ve kterých situacích je mi příjemně a v kterých ne? To tě postupně naučí uvědomit si, co opravdu cítíš.
Mám takovou jednoduchou metodu, která ti umožní ty pocity prožít. Když je prožiješ (=přijmeš), dostaví se úleva. Stačí si zavřít oči a naladit se na daný pocit či místo v těle a říkat nahlas: „Přijímám, že cítím např. tento pocit“ nebo „Přijímám, že se cítím jako blbec“ atd. Přijetím pocitu zrušíš vnitřní konflikt a bude ti daleko lépe. Danou větu: „Přijímám, že …“ je potřeba opakovat tak dlouho dokud nezmizí emoce z tvého hlasu nebo dokud tě třeba nepřejdou určité příznaky v těle. Můžeš se rozbrečet nebo tě může bolet hlava atd. Až budeš moci větu opakovat bez emocí „jako housky na krámě“, tak jsi pocit zpracoval. Druhou metodou – trochu obtížnější – je představit si, že se daný pocit stupňuje a rozlévá se ti do celého těla. Až se pocit opravdu rozlije po celém těle a ty se jakoby „otřeseš“, je pocit opět prožitý. Měl bys to poznat právě úlevou svého stavu.
Každopádně ti, Vláďo, doporučuji, nezůstat v tom sám. Najdi si někoho, s kým si o tom můžeš promluvit. Rodiče, příbuzní, kamarádi, učitelé. A obrátil bych se také na nějakého odborníka: psychologa či terapeuta, který by tě vyslechl a nasměroval. Jako důležité vnímám nebýt sám.
Zkus si nejprve ujasnit, co tě baví, co ti přináší radost, s kým si opravdu rozumíš, v jakých situacích jsi opravdu šťastný, čeho chceš v životě dosáhnout, co bys chtěl dělat a k čemu máš nadání. Napiš si to vše na papír a strav nad tím aspoň jeden klidný večer. Dobře si to vše promysli, nebo to prober s někým blízkým.
Pak si zkus ve tvém okolí na základě svých odpovědí najít nějaký kroužek, partu lidí či klub, které by naplňovaly tvoje zájmy či cíle. Určitě toho na internetu najdeš spoustu. Mně v této době pomohl sport, neboť tím, že pracuješ s tělem, pracuješ i s danými pocity.
Taky mi pomohlo tvořit – něco vytvářet. Psal jsem básničky, skládal muziku i modely lodí. A také si uvědom, že tvůj stav je svým způsobem normální a stejně si připadá a cítí se spousta lidí. Já se také ve svém životě cítil často jako „ufon“.
Na druhou stranu samota a nemožnost s někým sdílet je jeden z nejtěžších pocitů. Proto o svých pocitech se svými blízkými mluv, najdi si, co by tě bavilo a najdi si určitě zmíněného odborníka, se kterým budeš moci probrat tvoji situaci více do hloubky.
Využívejte celý web.
PředplatnéJe hezké, že to neřešíš alkoholem a drogami a za to si sebe važ. Spousta lidí kouří a pije právě proto, že je pro ně obtížné vyrovnat se se svými pocity. Tím je ale postupně zamykají hlouběji a hlouběji. Takže jsi vlastně hrdina, že se s tím pereš sám, bez těchto podpůrných prostředků. Každopádně to ale řeš (viz doporučené rady) a to co nejdříve.
Moc ti držím palce a přeju co nejvíc radosti v životě,
Vladimír Smutný
