Dobrý den.
Vím, že bych měla být šťastná, protože mi nic nechybí. Mám slušnou práci, mám své bydlení, netrápí mě nemoci a mám dvě zdravé a šikovné děti. Děti jsou ve světě a daří se jim dobře. Potud bylo vše v pořádku, já si doma žila svým životem, nějaké koníčky, ráda si sednu a poslouchám rádio, něco si ušiju, nějaká ta procházka.
Ohromná změna nastala, když jsem byla tři týdny na dovolené u dětí. Najednou jsem zjistila, že mi tady strašně moc chybí. Že jsem snad nikdy nechtěla přestřihnout tu pupeční šňůru, že je chci mít tady! Je to už skoro dva měsíce, co se doma takto sama trápím, co nejsem schopná ani nic číst, nebaví mě šití, nedokážu se vzpamatovat z toho, že se mám zase vrátit do svého života.
Nechápu, co se to se mnou stalo. Sama jsem jim říkala, ať na mě neberou ohled, ať si zařídí život podle svého a stále jim přeju, aby se jim dobře dařilo, aby byli šťastní. Rozvedená jsem už víc jak deset let a z dcery jsem si udělala druhého partnera. Ona teď zakládá svou rodinu a já do ní nepasuju. Jistě, má mě ráda, ale už je tu ten druhý.
Snad na něj žárlím? Nechápu to. Přece odešla už dávno, je pryč několik let – jenže to tu byl ještě syn. Ten je teď taky už rok pryč a já se teď najednou po té dovolené, kdy se o mě děti báječně staraly, výlety, smích, radost, cítím strašně opuštěná a sama.
Dominika
Názor odborníka
Dobrý den.
Žila jste si svým životem a neviděla jste nic, co by vám chybělo. Po dovolené se svými dětmi přišlo nečekané trápení a nechuť vrátit se k zaběhlému způsobu života. Jako by se ty krásné zážitky na dovolené dotkly něčeho ve vás, co jste si do té doby plně neuvědomovala.
Píšete, že vám chybí děti u vás doma. Zároveň ale sama moc dobře víte, že je doma nemůžete mít natrvalo. Z vašeho dopisu je cítit upřimná snaha pustit děti do života. Je dobře, že dceři uvolňujete ruce a přejete jí, aby si život zařídila podle svého, a neočekáváte, že vás udělá šťastnou tím, že vám bude dělat partnera napořád. Není to ani v jejích silách.
Podívejte se na to, jakou hodnotu pro vás měly chvíle strávené s dětmi. Je to sdílení? Mít někoho, s kým se mohu společně radovat, kdo o mne projevuje zájem, s kým mohu podnikat výlety, bavit se? Co kdyby jste si tuto hodnotu naplnila novým způsobem? Co kdyby jste si rozšířila okruh svých přátel i mimo rodinu? Může to být přátelství s jedním člověkem nebo skupinou lidí, se kterými budete sdílet aktivity, které vás baví.
Může to být třeba i nějaký muž, se kterým si dovolíte žít postupně třeba i partnerským životem. Jste deset let rozvedená a nezmiňujete se, že by ve vašem životě byl nějaký další muž. Zažila jste nepříjemnou zkušenost a zavřela si pro sebe možnost dalšího partnerství? Chtěla jste být po rozvodu jen pro děti? Možná vás jen nenapadlo, že by jste si mohla nový vztah dopřát.
Když si člověk plně uvědomí, že mu něco v životě chybí, je přirozené cítit smutek. Je moc dobře, že hledáte pro sebe východisko. Můžete to zkusit řešit vlastními silami. Pokud by však tento stav trval příliš dlouho, je na místě vyhledat odbornou psychologickou nebo psychoterapeutickou pomoc.
Vaše rozpoložení po dovolené s dětmi může být pro vás velkou výzvou k tomu, aby jste si v sobě otevřela prostor pro novou kvalitu svého života.
Přeji vám hodně štěstí.
Pomohl vám článek?
