Dobrý den,
už půl roku chodím se skvělým člověkem. Logicky vzato můj ideál. Znala jsem jej lehce asi šest let, občas jsme si hezky popovídali o kultuře, o lidech… než jsme se společnými známými jeli na výlet. Zapovídali jsme se a dodnes nepřestali povídat.
Je emocionálně otevřený, inteligentní a „nosí mě na rukou“. Jenže já…! Můj táta byl ve vztahu ke mně citově nedospělý. Od puberty jeho komunikace spočívala v rádoby vtípcích, převážně sarkastické povahy, které jsem vzhledem k jeho autoritě otce nemohla opětovat.
Projevoval mi tak náklonnost, jenže některé situace vypadaly podobně jako z filmu Pelíšky. Měl mě rád, běžnou komunikaci ale nechával na prostředníku – mamince. Citově jsem se od něj odpoutala a stala se nezávislou na projevech lásky. Až na smrtelné posteli mi řekl, jak moc mě má rád.
Ve svém nynějším vztahu se chovám dost patologicky. Logicky je to báječný chlap, který moje chování analyzuje a snaží se jej pochopit, ale prý ho to dost vyčerpává a neví, jak dlouho to vydrží. Ve skvělých situacích a pohodě nalézám domnělé chyby, které zveličím, poté se odmlčím a nechám jej to řešit. Poslední mé vystoupení zhodnotil tak, že je zvědav, co dalšího si vymyslím, abych jej mohla odradit.
Vím, že je to člověk, kterého jsem dlouho hledala, mám ho ráda. On je schopen city ke mně vyjadřovat (říká, že mě má moc rád), je pozorný a zdravě vtipný (nepoužívá sarkasmus), zatímco já ho zkopávám a citově se odtahuju i ve chvíli, kdy vím, že tak se má ve vztahu láska projevovat.
Děkuji za radu.
Karla
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz a za projevenou důvěru.
Poté, co jsem si popis vaší situace několikrát přečetla, vytvořila jsem si obraz toho, jak jste chování svého otce jako dítě nerozuměla a pociťovala jej jako zraňující namísto milující. Na základě této zkušenosti si nyní držíte citový odstup od všech mužů.
Chápu tedy, že je pro vás velmi těžké otevřít se blízkosti, po které toužíte, ale zároveň se jí bojíte, protože víte, jak může být zraňující. Pravděpodobně i váš otec měl podobnou zkušenost. Sarkasmus, o kterém píšete a který sama používáte, je jednou z forem obrany.
Položte si proto otázku: Čeho se ve vztahu s vaším přítelem tolik bojíte, že vás to dožene k patologickému jednání? Co nejhoršího se může stát, když dovolíte, aby vám byl blízko?
To, co popisujete, je hezký příklad toho, jak moc nás ovlivňují vztahy z naší výchozí rodiny. Chtěla bych vás ale povzbudit v práci na zlepšení vašeho vztahu k mužům obecně. Už to, že si situaci uvědomujete a máte ji pojmenovanou, je velmi důležité.
Další krok na cestě za zdravými vztahy s muži, který můžete udělat, je „vyčištění“ vztahu s vaším otcem. Osobně mám k tomuto účelu nejvíce osvědčenou formu dopisu. Tato technika spočívá v napsání necenzurovaného dopisu o šesti částech. Pokud se pro ni rozhodnete, připravte si asi tak hodinu času, vezměte si papíry, tužku a případně kapesníky.
Představte si svého otce před sebou a napište mu dopis. Během psaní vypište všechny pocity, které vás napadnou. Nejprve vyjádřete hněv a veškerá obvinění, která na svého otce máte, pak bolest a smutek, který vám během života způsobil. Postupně přejděte ke strachu a nejistotě, kterou jste pociťovala a stále pociťujete.
Až to vše vypíšete, omluvte se za to, co je vám ve vztahu k vašemu otci líto a za co cítíte zodpovědnost. V páté části dopisu vypište, co byste chtěla, co si přejete nebo v co doufáte. Dopis ukončete poděkováním, pochopením, odpuštěním a vyjádřením lásky směrem k vašemu otci. Nebojte se napsat všechno, co vás napadne.
Pokud by to bylo příliš těžké, rozdělte si dopis do několika dní. Vím, že to nebude jednoduché, ale také vím, že výsledek stojí za to.
Držím vám palce.
Zuzana Řezáčová Lukášková
