Dobrý den, již od školky mám určité předpoklady pro fobii ze školy.
Už při zápisu do školky jsem údajně utekl. Do školky jsem nejraději nechodil, mnohdy jsem plakal, když jsem tam musel jít nebo mě tam máma nechala. Do školy jsem jako jediné dítě říkal, že se netěším.
Na základní škole se to zlepšilo, ale přesto v období puberty se zase začala ta má přirozenost dostávat na povrch. Největší zlom udělalo, kdy jsem se stal mezi 8–9 třídou outsider.
Z dnešního pohledu mně připadá hloupé, že jsem tak sám sebe nechal poškozovat a nikomu dospělému jsem to neřekl, nikdo z rodiny o tom vlastně nevěděl a neví.
V tom období jsem trpěl i silným akné a chodit někam mezi lidi, kteří mě neměli rádi, byl pro dětskou duši přímo utrpení. Nenávist ze školního prostředí se tak ještě prohloubila. Nejvíc mě asi bolelo, že jsem v té době neporozuměl, proč mám mimo třídu přátele, ale ve škole mě nemají rádi.
Na střední kolektiv nebyl nejmilující, ale byl v pořádku.
Přesto vůči škole mám vytvořený obrovský blok. Vše to ještě zhoršilo, když jsem zjistil, že se sám dokážu slušně živit.
Teď stojím před rozhodnutím, zda ze školy odejít a dostudovat ji dálkově (srdce mě tam volá, zůstat na denním studiu by bylo pro mě utrpení). To však nejpravděpodobněji způsobí dost ošklivé zavrhnutí od nejbližších jako mámy a táty.
Nebojím se ani tak vyhazovu z domu, ale ztráty veškeré lásky od nich. Už jsem zažil, že kvůli škole padaly skříně a nádavky.
Vím co je správné, ale bojím se, že je kvůli tomu ztratím.
Richy
Názor odborníka
Dobrý den, Richy,
díky za váš příběh. Píšete v něm o svých nepříjemných zkušenostech a pocitech, které souvisí se školou. Nyní chcete studovat dálkově, ale máte strach, jak na vaše rozhodnutí budou reagovat rodiče.
Zkuste jim vysvětlit, proč jste se tak rozhodl. Svěřte se jim, jak jste se ve škole cítil, co jste prožíval. Připadá vám hloupé, že jste se ve škole nechal ponižovat a nikomu o tom neřekl. Co vám v tom bránilo? Nenastal na to ten správný čas právě nyní?
Nemyslím, že by vás rodiče kvůli vaší volbě zavrhli. Jestliže se dokážete slušně uživit, jak sám píšete, a zároveň dálkově studovat, zdá se mi tato varianta zodpovědnou cestou ke vzdělání a zároveň k vaší spokojenosti.
Nemohu vám sice zaručit, že když vyložíte karty na stůl, budete k rodičům upřímný a svěříte se se svými pocity, tak půjde vše hladce. Budete ale vědět, že jste udělal vše pro to, aby vás pochopili a vaše rozhodnutí přijali. Kdybyste se konfrontace s rodiči přesto velmi obával, neváhejte a navštivte rodinnou poradnu, kde můžete jít sám nebo s rodiči.
Převezměte odpovědnost za váš život a jednejte tak, jak vám to přijde nejlepší. Někdy to chce odvahu, ale stojí to za to.
Přeji vám hodně sil,
Kateřina Schönová
