Dobrý den,
ráda bych vás poprosila o radu. Naše tříletá dcera prožívá těžké období. Narodila se nám druhá dcera. Těšila se na ni a vypadá to, že ji má ráda – při kojení ji drží za ruku, stále kontroluje, zda nepláče, podává ji dudlík… Nebo se nám chce láskou k ní „zavděčit?“
Začala být totiž velmi posmutnělá, unavená. Nezajímají ji hračky, které měla dříve ráda. V noci se budí s pláčem, ráno vstává velmi brzy, večer špatně usíná. Je přecitlivělá, vše ji rozčílí a nesmírně se vzteká kvůli maličkostem. De facto každý den je nějaký velký výstup – začne vřískat, že jí něco nejde, dělá hrozné scény (doma, venku), na otázku, proč se tak chová, odpovídá, že neví. Dříve byla plná energie, sebejistá, měla ráda „lumpárny,“ stále si zpívala, dalo se s ní domluvit.
Víme, že prožívá těžké období, ale jak jí pomoci? Věnujeme se jí nyní na 200 %, kočárek dávám dědovi a vyrážíme jen spolu na cvičení a malování, stále se snažíme, vymýšlet ji zajímavý program. Nic však nepomáhá. Můžete mi prosím poradit, jak postupovat? Je frustrovaná? Máme ji nyní vše povolovat a scény přehlížet? Situace trvá nyní měsíc. Děkuji.
eVa
Názor odborníka
Milá Evo,
to, co popisujete je dceřin způsob vyrovnávání se s příchodem nového člena rodiny. Pro každé dítě je to těžké období a každé se s tím vyrovnává po svém. U vaší dcery to skutečně vypadá, že se velmi snaží vyhovět očekávání a být vzornou starší sestřičkou. Pocity, které se ke vzorné sestře moc nehodí (lítost, smutek, strach, vztek) si pak nedovolí projevit přímo ve vztahu k miminku, ale vypouští je někde jinde. Jistě se může cítit znejištěná tím, jak to teď vlastně bude. Vše je velmi čerstvé.
Připadá mi moc důležité, že cítíte a vnímáte, jak se vaše dcera cítí a věnujete jí pozornost. To, co by nyní mohlo pomoci, je umožnit vaší dceři vyjádřit i ty „nepozitivní“ pocity spojené s narozením miminka. A hlavně ji ujistit, že ji máte ráda i když se zlobí nebo má strach. Zkuste si večer před spaním (nebo kdykoliv jindy) popovídat o tom, že narození miminka je šťastná událost, ale že to může být někdy moc těžké a sestřičky se na nové miminko můžou někdy i zlobit, že už nemají maminku jen pro sebe. Ujistěte ji, že i kdyby se ona na miminko někdy zlobila, tak může, a že ji budete mít pořád ráda. Ujišťujte ji o své lásce a buďte trpělivá. První tři měsíce bývají nejnáročnější.
Když se začne vztekat, nechte nejbouřlivější vlnu odeznít a pak jí nabídněte náruč, ve které by se mohla uklidnit. Pro dceru je velmi důležité cítit, že ji můžete přijmout i s jejím vztekem a prostřednictvím toho se i ona učí s tak bouřlivými emocemi zacházet.
Pokud byste do 3–4 měsíců nepozorovala určité zlepšení, pak zkuste vyhledat dětského psychologa, se kterým byste vše podrobněji probrala.
Přeji hodně trpělivosti.
Irena Teichmanová
