Dobrý den,
před pěti lety od nás manžel odešel a já zůstala se dvěma dětmi sama. Letos v létě jsem se po dlouhé době konečně zamilovala, jenže moje 17letá dcera mého přítele nepřijala.
Dcera samozřejmě na přítele od exmanžela, který ho zná, neslyší žádnou chválu a přítele nemá ráda. Říká, že jí nesedí. Vyčítá mi, že jsem si přítele našla až po tolika letech, že se jim nevěnuji, že jsem pořád s ním atd. S přítelem se přitom stýkáme pouze 1× do týdne a zbytek týdne jsem s dětmi. Bydlíme každý zvlášť.
Předtím jsme měly s dcerou krásný vztah a mluvily jsme o všem. Jsem z jejího chování zoufalá a moc mě to mrzí. Kolikrát jsem jí už řekla, že jsem moc ráda, že jsem s ním, že je ke mně milý, hodný, pozorný a má mě rád, ale že oni (s bratrem) budou vždy na prvním místě a žádný muž to nezmění.
Situace se však ani po několika měsících nezlepšila. S přítelem moc nekomunikuje a náš vztah stále řeší s kamarádkami a přítele pomlouvá. Sama přítele zatím nemá, i když vím, že by moc chtěla.
Přítel to zatím zvládá, ale rádi bychom jejich vztah zlepšili. Dcera s námi nechce nic podnikat, dovolená, výlety atd. Syn (12 let) s přítelem problém nemá. Prosím poraďte, jak tento problém vyřešit. Děkuji.
Alfinka
Názor odborníka
Milá Alfinko,
jsem ráda, že nám píšete, téma, které vás trápí, zřejmě osloví také mnoho dalších čtenářů. Odpor dětí k novému partnerovi je velké téma, nový partner je totiž skoro synonymum slova „nepřítel“. Zároveň naprosto chápu, že si přejete, aby vaše vztahy byly harmonické a nikdo z vašich blízkých se netrápil. Vaší dceři je 17, takže je skoro dospělá, zároveň ale v dost citlivém období, pokud jde o partnerské vztahy. Jistě v její nechuti k vašemu příteli může hrát roli i to, že sama přítele zatím nemá, může se cítit „méněcenná“ nebo prostě ohrožená ztrátou vaší pozornosti. Právě tato potřeba bývá u dětí žijících v neúplné rodině dost zvýrazněná.
Podstatným faktem je také názor jejího otce na přítele. Pokud má s otcem dobrý vztah, jeho názor je pro ni důležitý, a pokud on váš vztah nepřijímá, může to cítit jako zradu vůči němu. A to i tehdy, když spolu nežijete delší dobu. Na druhou stranu to ale klidně může být i tak, že jí opravdu něčím nesedl jako člověk, jako osobnost, v 17 je mladý člověk v hodnocení lidí dost extrémní, většinou vidí povahy lidí dost černobíle.
Zkuste být trpělivá a i přes to, že se to nezlepšuje, zkuste s dcerou pořád mluvit. Ptejte se jí na to, co se v ní děje, co zažívá v životě, jaké má ona vztahy s lidmi. Ptejte se jí, co ji trápí, obecně, nejen ve vztahu k příteli. Nejspíš teď hodně potřebuje cítit váš zájem a pozornost.
Vyjádřete také své pocity a to, že vás trápí její vztah s vaším přítelem. Dejte jí prostor, aby vám upřímně řekla, co a proč cítí, co jí vadí, co by chtěla jinak. A dejte jí také najevo, že není její povinnost mít vašeho přítele ráda, právě ta svoboda jí může trochu ulevit. Důležité je, aby přijala fakt, že máte někoho ráda. Nemusí to nutně být tak, že ho bude milovat. Když přijmete obě to, že už tu nejste jen pro ni a že díky tomu má i ona více prostoru pro nezávislost a vlastní život, budete se obě cítit lépe.
Věnujte se také svým vlastním pocitům. Jste vy sama se svým novým vztahem spokojená? Cítíte nějaké pocity viny ve vztahu k vašim dětem? Přijímáte fakt, že máte právo na to mít někoho ráda, mít nového partnera, nebo se cítíte ve vztahu k dětem provinile? A jaký vztah momentálně máte k dceři vy, jak prožíváte její separaci a dospívání? V čem vy sama cítíte ve vašich rodinných vztazích napětí? Je nějaké napětí ve vašem vztahu s přítelem?
Vaše pocity jsou stejně důležité jako pocity vaší dcery. Kromě toho, že ovlivňují vaše chování, celkové nastavení a nejspíš i pocity a následné chování vašeho přítele, tak je samozřejmě dcera může vycítit, i když třeba nevědomě. A na základě toho pak mohou vyrůstat různé její obavy, odpor, odmítání.
Z toho vyplývá, že je důležité nejen to, jak celou situaci zpracuje vaše dcera, ale také, a to neméně, to, jak ji zpracujete vy. Můžete ji přijmout tak, jak je – vy máte ráda svého přítele a chcete s ním trávit čas a zároveň tím neomezovat energii a čas, který věnujete dětem. Dokážete najít způsob, jak to vybalancovat. Vaše dcera přítele odmítá a důvody mohou být různé. Tak to je a není třeba tlačit na pilu – třeba se vztah časem napraví, třeba ne, důležité je, že vy tu pro dceru jste a jste ochotna o jejích pocitech mluvit. Mluvit můžete také o těch svých, pro vaši dceru tak bude vše srozumitelnější a skutečnější.
Nebo můžete situaci odmítat a snažit se změnit pocity a chování vaší dcery. To s sebou bohužel nese i to, že se budete trápit a budete zažívat to, co píšete – zoufalství. Jistě, má smysl snažit se pochopit, co se jí děje, ale změnit můžete sebe, svůj postoj, ne ji. Je ve věku, kdy takové prožívání nového partnera rodiče není ničím neobvyklé a souvisí s celou řadou procesů, které se v dospívání odehrávají. Nehledejte svou vinu, to, co se děje, může být v pořádku, může to mít pozitivní smysl. Dejte jí čas a prostor dospět, tu správnou cestu si musí najít sama.
Přeji vám klid a sí
lu! Milena
