Dobrý den,
má dcera nastoupila do mateřské školky – jsou jí necelé čtyři roky. O školce mluví pěkně, ale úplně tam odmítá jíst. Jídlo ani neochutná.
Má smysl nechávat ji tam na oběd, nebo je lepší jí vyhovět a brát si ji před obědem? (Jsem na rodičovské dovolené s druhým dítětem.) Doma jí: sice ne všechno, ale zdravě.
Moc děkuji
maries
Názor odborníka
Dobrý den,
je fajn vidět, jak vám na dcerce záleží a jak chcete celou situaci řešit pro dobro všech zúčastněných. Kéž by bylo takových maminek víc! A díky za důvěru v naši poradnu.
Jestli vaši situaci dobře chápu, vaše dcera teď v září nastoupila poprvé do mateřské školy v necelých čtyřech letech. Zvykla si na školku rychle a dobře, baví ji to tam, jediné „bolavé“ místo se týká jídla – ve školce úplně odmítá jíst. Dále píšete, že doma dcerka jí: popravdě, úplně nerozumím vaší formulaci „nejí všechno, ale zdravě“. Působí to na mě každopádně tak, že ani doma není situace se stravováním úplně ideální, ale funguje to. Představuji si, že dcerku občas musíte nutit do jídla, většinou nesní vše, ale to, co nakonec sní je dostatečné množství zdravé stravy.
Jestli je to tak, pak je docela pochopitelné, že se obtíže s jídlem projevují i ve školce – a tam ve vyhrocenější formě. Jednak je tam jiné jídlo, než na které je od vás zvyklá, zadruhé nejste u jídla přítomna vy (na kterou je zvyklá, vy, která víte, „jak na ni“). Navíc je celá školka pro vaši dcerku nová a nějaká adaptace, zvykání si, případně odpor, zkoušení hranic prostě musí proběhnout – třeba jen maličko. A nejčastěji to bývá právě v oblastech, ve kterých má (nebo mělo) dítě obtíže i jinde: lítostivější dětí hodně pláčou, vzteklé dělají hysterické scény, ty, co se počůrávaly, začnou mít zase stejné či podobné projevy ohledně vyměšování.
Říkám si, jestli jste již o zmíněných obtížích mluvila s učitelkami ve školce. Jak se na to dívají ony? Jak v tu chvíli na vaši dcerku reagují (a na ostatní děti, které nejedí)? A s jakým úspěchem? Jak vaše dcerka vysvětluje svou nechuť k jídlu? Jak se situace během měsíce chození do školky vyvíjí? Nejí vaše dcerka „jen“ oběd (pak by to byla téměř jasná snaha o manipulaci – i když třeba nevědomou – dostat se domů dříve apod.), nebo se to týká i svačinek? Také si říkám, jak je jídlo u vás doma bráno – mluví se o něm hodně, je to důležité téma, hodně prosazujete zdravou stravu?
Abych byla srozumitelná – rozhodně jsem pro zdravou výživu a je dobře, že ji do jídelníčku dcery „protlačíte“ – přemýšlím, ale nad tím, že pokud je jídlu věnováno hodně slov, času a prostoru, dítě pozná, že je pro vás toto téma důležité a vyhmátne ho jako vaše „citlivé místo“, na které může vyvíjet nátlak, pokud chce něčeho dosáhnout. Dětičky jsou totiž velice chytré hlavičky! Proto může někdy pomoci „ubrat“ a tolik se tématu nevěnovat. Nicméně držet jasné hranice – co a kolik se musí sníst apod. Pokud jste si jistá, že je jídlo ve školce v pořádku, a že je jí ve školce opravdu dobře (že není jídlo jen zástupný problém a ona nemá trápení s něčím jiným), nedoporučuji vám ustupovat v tom, že budete brát dcerku před obědem domů – tím byste si na sebe mohla „uplést bič“, jak se říká. Jestli máte pocit, že přes první dojem (že to má ve školce vaše holčička ráda a nebyl problém se zvykáním) možná potřebuje pomalejší adaptaci a pozvolnější odpoutávání se od vás, zvolila bych variantu brát si ji domů po obědě – vlastně jde o kompromis, dohodu mezi vámi dvěma, kdy vy ale neustoupíte – faktem zůstává, že vaše dcerka se jednou musí naučit jíst mimo domov a ve čtyřech letech není nijak moc brzo.
Kdyby obtíže se stravováním vaší dcerky přetrvávaly ještě další měsíc, přes domluvu a jasnou strategii s učitelkami ve školce, zkusila bych vše podrobně probrat s dětským psychologem – třeba v pedagogicko‑psychologické poradně u vás ve městě/kraji. Jsem si jistá, že se podaří situace zklidnit a přeju vám, aby to bylo brzy!
