Dobrý den, chtěla bych se zeptat na věc, která mě velmi trápí a nedokážu ji ani společně s partnerem vyřešit.
Jsem s přítelem asi rok. Pohlavní styk jsme dosud neměli, ale i tak je náš vztah i po sexuální stránce velmi uspokojivý. Oba jsme se shodli na tom, že se chceme co nejlépe poznat a teprve potom mít sex.
Když se mazlíme, moc se mi to líbí. Chci ještě, toužím po tom. Ale po mém orgasmu se většinou cítím hrozně. Jsem v depresích, cítím velkou úzkost a kolikrát brečím. Nevím, proč nejsem často ani schopná odpovědět, když se mě partner na něco ptá. Když si to dělám sama, je to stejné. Po orgasmu přijdou pocity, že jsem to dělat neměla.
Další věc je, že sexualitu ostatních lidí vnímám velmi záporně. Z porno videí a obrázků na internetu se cítím opravdu hrozně. Sama se divím, ale občas je vyhledávám, i když vím, co pak bude následovat. Vyrůstala jsem ve věřící rodině, ale nikdy jsem si nemyslela, že by to na mě mělo tak velký vliv. S takovou vírou jsem se nikdy neztotožnila.
Nedokážu si pomoct. Nevím, co dělat, aby se moje vnímání změnilo a já neměla touhy se za „radosti“ trestat. S jakoukoli sexuální aktivitou jsem začala asi před rokem a půl. Upřímně řečeno, nepříjemné pocity tu byly od začátku, ale poslední dobou se rychle stupňují a já nevím, co s tím.
Už kvůli partnerovi to chci změnit. Trápí mě, když vidím, jak má o mě strach – ale asi mu to nedokážu popsat tak, aby mě pochopil. Předem vám moc děkuji za odpověď…
Mafer
Názor odborníka
Milá Mafer,
váš dotaz vnímám jako velmi intimní zprávu z vašeho vnitřního světa. Cítím velkou křehkost a skoro až nepatřičnost, když mám odpovídat takto písemně. Myslím si, že podobná témata vyžadují také určitý „intimní“ (ve smyslu bezpečný) kontext, ve kterém mohou být probírána. Proto se mi těžko hledají a píší slova. Mám dojem, že kráčím po křehké půdě.
Než abych jen udělal nějakou „objektivní psychologickou analýzu“, rád bych pro vás našel nějakou útěchu a poskytl vám úlevu z vašeho trápení. Dodal naději, či nabídl způsob, jak rozhýbat status quo.
„Nakažená“ intimita
Zdá se mi, že popisujete stav, kdy je sexuální intimita jakoby „nakažena“ nějakým jiným principem. Tam, kde mají být radost a uspokojení, jsou vina a úzkost. Protichůdné pocity se usídlily na stejném patře. Jako byste upekla výborný dort, který si chcete vychutnat – ale do těsta se místo cukru dostala sůl.
Sexualita „sídlí“ v osobnosti člověka opravdu hluboko, někde v samém středu vnitřního psychického prostoru. Aby mohlo dojít ke změně, bylo by prospěšné prohlédnout si tento vnitřní prostor a zjistit, jak vypadá. Kdo a co v něm je? Jaké síly a principy? Jak se zde objevily, jak (a proč) působí, co by se s nimi dalo dělat?
Myslím si, že je to přesně téma na psychoterapeutická sezení. Věřím, že pozvolné zkoumání vnitřního prostoru umožní tento „prostor“ nejprve přesněji popsat, pak mu více rozumět a nakonec jej i měnit. Obávám se, že jednoduché rady pro váš rozum zde nestačí, protože vaše prožitky podle mě pramení z hlubších vrstev, kde „sídlí“ emoce, nikoliv racionalita.
Sex a spiritualita
Možná jste opravdu (ne‑vědomě) přijala či přejala určitý způsob vnímání sexuality jako něčeho, co je spojeno s vinou, studem, trestem. Souvislost s rodinou a s rodiči předávanou spiritualitou se přímo nabízí. Možná vás čeká úkol najít svůj vlastní pohled na sexualitu a postupně odmítnout či přepracovat původní „program“. Vaše pocity vás podle mě upozorňují na to, že je třeba změny.
Pojetí spirituality je možné měnit. V řadě náboženských systémů (včetně křesťanství) je sexualita vnímána velmi pozitivně i mysticky jako výraz duchovního spojení. Záleží na konkrétním přístupu, směru, interpretaci. Ty se mohou v rámci stejného systému velmi lišit. Pokud spiritualita patří do vašeho života, je důležité dozvědět se o různých přístupech a interpretacích, abyste zjistila, že být dobrý a mravní (nebo jakékoli jiné slovo obvykle používané ve spirituálním kontextu sem doplníte) a být sexuální, nemusí stát proti sobě. Spiritualitu a sexualitu lze dobře propojit, aby ze sebe vzájemně čerpaly. Sexualita může být totiž i oslavou života a stvoření.
Dále je možné měnit obraz Boha či rodiče – tzn. autority – v sobě. Pokud ve vás po orgasmu zaznívá nějaký odsuzující hlas, který vás obviňuje, je to zřejmě projev takovéto přísné vnitřní autority. I tu však lze identifikovat, změnit, zmenšit její význam, „skamarádit se s ní“ a podobně.
Nevinnost a vina
A nakonec můžete měnit i své sebepojetí a sebe samu. Možná jste byla vychována ve vyznávání určité nevinnosti. Sexualita však zastupuje jiný princip a je to hodnota pro duši stejně důležitá, jako nevinnost. I v běžných hovorech se často mluví o tom, že někdo s někým ztratil „nevinnost“. Může to vyvolat dojem, že důsledkem ztráty nevinnosti je nutně vina a tuto vinu pak můžeme prožívat (jako prohřešek proti hodnotě nevinnosti). Opakem nevinnosti však nemusí být jenom vina. Může to být například zasvěcení, získání určité zkušenosti, napojení se na větší sílu než je lidské ego, zakušení něčeho, co nás překračuje.
Sexualita s sebou může nést i určitou „temnotu“ (myslím, že se u většiny lidí liší jen míra a forma prožívání této stránky), které se můžeme obávat. Někdy je však třeba se vzdát určitého dosud platného sebepojetí, resp. toto sebepojetí rozšířit o rozměr, který zatím neměl v mém vnitřním prostoru své místo. Lze ztratit „nevinnost“ s vědomím, že získáváte něco velmi cenného a dobrého.
Význam hranic
Je dobré, že nyní máte hranici, kterou nechcete překročit (vnímáte, že zatím nechcete sexuální styk jako takový – alespoň tak jsem to pochopil). Díky ní můžete zatím intimitu zakoušet ve formě, kde není tolik viny a úzkosti.
Na proces změn, který jsem nastínil, bych vám doporučil doprovod terapeuta/terapeutky. Můžete získat jiné já, jiného Boha (ve smyslu obrazu Boha – autority, jak ho v sobě nyní prožíváte), jiné vnímání sexuality. „Hlas“, který vás nyní po orgasmu obviňuje, se může rozplynout, změní‑li se podmínky, za kterých je udržován při životě.
Držím palce a přeju hodně radosti. A.Borecký
Pomohl vám článek?
