Dobrý den,
chtěla bych vás požádat o radu, jak se „odstresovat“ v období těhotenství.
Jsem na začátku osmého měsíce a stále častěji mě přepadá strach z nadcházejícího porodu. Na dítě se s manželem moc těšíme, snažili jsme se o něj už druhým rokem. I proto úplně nechápu, proč mě teď myšlenka na porod tak děsí.
Nebojím se totiž ani tak bolesti, jako spíš toho, jaké to po narození dítěte bude – jestli bude zdravé, jestli se o něj dokážeme dobře postarat, jestli i po porodu budu pro manžela přitažlivá.
Také mám strach z toho, že své dítě nebudu mít dostatečně ráda, protože celou naší částí rodiny se táhne styl „chladné výchovy“ bez vyjadřování jakýchkoliv vřelých či láskyplných emocí. Na jednu stranu bych to chtěla změnit a dát svému dítěti tolik lásky, kolik bude potřebovat, na druhou stranu se však bojím, že mě problémy naší rodiny „dostihnou“ a já budu stejná jako mí rodiče.
Jak se zbavit těchto strachů a úzkostí? Nechci zbytečně malovat čerta na zeď ještě předtím, než se dítě narodí… Předem děkuji za radu.
Míša
Názor odborníka
Milá Míšo,
vaše pocity značí, že si přejete být dobrou mámou, mámou vyjadřující lásku, schopnou dobře se o své dítě postarat. Bojíte se o zdraví svého dítěte a nechcete na ně přenášet chladnou výchovu, kterou jste sama jako dítě zažila. Též si přejete i po narození miminka zůstat přitažlivá pro svého manžela, udržovat lásku i v partnerském vztahu. To vše jsou zdravé a adekvátní potřeby, jen je škoda, že ústí do úzkostí, které vás trápí.
Chápu, že máte strach, abyste na své dítě nepřenášela chlad výchovy, kterou jste zažila. Výchova našich rodičů nás samozřejmě hodně ovlivnila. Rozhodně to však neznamená, že se ke svým dětem musíme chovat stejně, jako se chovali k nám! Když nechceme, nemusíme. Dokonce se stává, že rodiče upadnou do opačného extrému, než je ten, který sami zažili: děti extrémně autoritářských rodičů zvolí volnou výchovu apod. To samozřejmě též není vhodné, nicméně mezi oběma extrémy existuje řada rozumných strategií a věřím, že se vám podaří vychovávat tak, aby vaše dítě dobře prospívalo, aby bylo šťastné.
Podobné je to i se vztahem manželů po narození dítěte: hodně se píše o upadajícím sexuálním životě, ženy se bojí ztráty přitažlivosti spojené s nárůstem kilogramů, s nevyspalostí atd. Ani toho se však nemusíte obávat. Většina párů sice popisuje dočasný útlum sexuálního života, tento útlum však nebývá pociťován jako neblahý. Intimita rodičů (ve smyslu pociťované blízkosti, důvěry a lásky) často navzdory snížené frekvenci sexuálních aktů stoupá.
Ohledně možných zdravotních potíží dítěte bych vám doporučila prostě dodržovat zásady zdravé životosprávy pro těhotné, a zbytek svěřit osudu. Vím, že je to nemusí být lehké, však se celý život cvičíme v tom, jak mít věci pod kontrolou, řídit svůj život. Lze se ale uvolnit a děti nám v tom pomáhají.
To, že chcete být dobrou, láskyplnou mámou a že se na dítě těšíte, je dostatečně dobrou zárukou toho, že to tak bude. Nemusíte se obávat. A kdyby se po narození dítěte či v průběhu jeho výchovy těžkosti přece objevily, můžeme je řešit aktuálně.
„Nestresujte se, nemyslete na všechny možné problémy“ se samozřejmě hezky řekne, hůř udělá. Řada činností vám však může pomoci: vše, co vás pozitivně naladí, co vám pomůže uvolnit se, zaměstnat mysl příjemnými myšlenkami. Tedy různé způsoby relaxace, cvičení, plavání, procházky. Četba, hudba. Kontakt s lidmi, které máte ráda, s lidmi, kteří jsou pohodoví a dokáží vás pozitivně naladit.
Pokud byste měla pocit, že úzkosti přesto neustupují, ale spíše sílí, můžete navštívit psychologa (psycholožku) či kdykoli volat linky důvěry.
Přeji vše dobré vám i miminku,
Pavla Koucká
