Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Dospívající syn nekomunikuje: Hledejte, odkud to pramení.

27. 6. 2012

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, v čem dělám chybu. Mám osmnáctiletého syna, studuje osmileté gymnázium, příští rok bude maturovat. Je nadprůměrně inteligentní, ale velký, nekomunikativní introvert. Po škole přijde domů, pozdraví a zmizí na celý den do svého pokoje, stejně tak o víkendu.

Sám od sebe mezi ostatní členy domácnosti nepřijde (máme ještě dvě mladší děti), pouze k jídlu. Nesportuje, kamarády má jen ve škole, s nimi občas chodí hrát poker. Deset let hrál na klavír (začal sám od sebe), loni s tím ze dne na den přestal a od té doby nehraje vůbec.

Nevím, jak s ním komunikovat. Odmítá odpovědět na jakoukoli otázku, která ani zdaleka není osobní. Snažím se s ním neztrácet kontakt, ale je to velmi těžké. U stolu jí jídlo s očima upřenýma z okna (kdyby mohl, vzal by si jídlo do pokoje), na sourozence reaguje podrážděně nebo přezíravě, jinak se o ně nijak nezajímá. Komunikuje jen to nejnutnější a i to s přemáháním.

Snažili jsme se ho zapojit do rodinného života, jsme hodně aktivní, sportujeme, cestujeme, jezdíme na návštěvy, atd. Ale to již několit let s námi odmítá. Na narozeniny ostatních zapomíná, u rodinných oslav povinně chvíli trpí a pak co nejdříve mizí. Popravdě vůbec nevím, co mám dělat, ale doma je již dlouho dusná a nepříjemná atmosféra. Se synem jsme měli již mockrát „vážný rozhovor“, ale snesitelné chování mu vydrží vždy jen pár dní.

Prosím, poraďte mi, co mám dělat, děkuji.

Nisinka

Názor odborníka


Milá Nisinko,

díky za důvěru, s jakou se na Psychologii.cz obracíte. Rozumím vašim obavám a pocitům, které ve vás synovo chování vyvolávají. Mrzí mě, že se vás nemůžu doptat na další informace. Pro konkrétnější rady bych potřebovala vědět především to, jestli se váš syn choval podobně vždycky nebo jestli a kdy došlo k nějaké změně. Z vašeho příběhu můžu usuzovat, že syn byl vždycky uzavřenější, také podle aktivit, kterým se věnuje, ale podstatné je, jak se změnilo jeho chování a prožívání s příchodem dospívání a jak se vyvíjí. Jen tak bychom mohly přemýšlet o tom, jestli se v synově životě nestalo něco, co ho vede k tomu, že je takto uzavřený, nebo jestli je to o jeho povaze, případně o nějakých psychických problémech, které ho trápí.

Další důležitá věc je, jestli se chová uzavřeně pouze v rodinném kruhu nebo jestli to tak má vždycky, i mezi vrstevníky. Určitá odtažitost od rodiny, nechuť k trávení společného času a sdílení informací je v tomto věku relativně častá, ale postupně by měla ustupovat, pokud je daná vývojovým obdobím. Pokud je ale syn uzavřený i ke svým vrstevníkům, vede mě to spíš k úvaze o tom, že je to nějak součástí jeho osobnosti nebo to vychází z události, která se stala, případně z nějakého dlouhodobějšího problému.

Jisté je, že se váš syn uzavírá, protože takové chování nějak potřebuje, vyjadřuje to, jak se cítí, a možná v tuhle chvíli nemůže jinak. Uzavřenost může být jeho vlastností a nemusí na ní být nic špatného. Pokud je součástí synovi přirozenosti, tedy že uzavřený byl vždycky a vždy měl tendenci být spíš sám než s vrstevníky nebo rodinou, zkuste se ji naučit respektovat a brát ho takového, jaký je, Podporujte ho v kontaktech s rodinou i kamarády, ale určitě ho do nich nenuťte a nevyčítejte mu, že se straní. Když pochopí, že ho berete a chápete, bude se doma cítit jistěji a bezpečně a atmosféra by se měla uvolnit.

Pokud ale máte pocit, že se v průběhu jeho dospívání něco změnilo a začal se chovat jinak, ztratil kontakty s kamarády, začal unikat ze společných aktivit, je možné, že zažil něco nepříjemného nebo že se potýká s nějakými psychickými problémy.

Záleží také na tom, jestli je syn sám spokojený, jestli se cítí dobře. Pokud ano, nejspíš jde o jeho přirozenou tendenci uzavírat se do sebe, o vlastnost, které se také říká introverze. V takovém případě bude asi velmi složité přimět ho k tomu, aby začal vaše rodinné vztahy řešit, jeho povaha mu prostě neumožňuje, aby byl jiný. Pokud ale sám cítí, že něco není v pořádku a potýká se s něčím, co mu brání vstupovat do kontaktu s lidmi, pak bych vám určitě doporučila navštívit se synem psychologa. Pokud by to odmítal, můžete za odborníkem zajít i sama a poradit se, jak postupovat a jak syna k návštěvě motivovat.

Shrnuto podtrženo, zvažte, jestli se syn chová uzavřeně ke všem lidem, po dlouhou dobu, respektive od malička a jestli je on sám spokojený nebo se spíš trápí. Podle toho můžete posoudit, odkud vítr vane. Problém může spočívat v tom, že syn je prostě takový a pak je na vás, abyste se ho pokusili brát takového, jaký je, a nenutili ho do něčeho, co je pro něj nepřirozené. Může jít ale také o nějaký psychický problém (např. depresivita nebo posttraumatický stres) nebo o problém vztahový. Pak je určitě dobré odborníka navštívit a probrat s ním všechno pěkně od začátku.

Držím vám palce a přeji vaší rodině nalezení rovnováhy a pohody.

S pozdravem,

Milena Nováková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.