Jsme s manželem spolu šest let a máme 2,5letého synka. Manžel si přeje druhé dítě, ale já už další nechci. Mám osm let roztroušenou sklerózu, která mi občas působí problémy, zatím ne zásadní: můžu sportovat (někdy s omezením), zvládám práci na plný úvazek, péči o domácnost i o syna, kterého si s manželem střídáme, pracujeme totiž oba. Často mě provází únava, která ale není vidět. Mám problémy se spánkem, obtížně zvládám stres, regulace emocí je také horší.
Jsem si jistá, že mít druhé dítě bude pro mě znamenat obrovskou zátěž a nebudu schopná se adekvátně postarat ani o jedno, dávat oběma lásku, jakou by děti potřebovaly. Už nyní, když jsem unavená, křičím na syna, když malinko zlobí (jinak je moc hodný). Už jsem ho několikrát i silně plácla. V takových chvílích se nenávidím. Péče o první dítě pro mě byla hodně náročná, hlavně psychicky. Dokonce jsem často litovala, že dítě mám.
Syna i muže moc miluji, proto byly takové myšlenky sžírající a neviděla jsem východisko z pocitu beznaděje. Spravilo se to, až když jsem nastoupila do práce, to jsem začala být o dost šťastnější. Manžel moje argumenty vůbec neslyší, nechápe, myslí si, že si jen nevěřím (se sebevědomím bojuji dlouhodobě), a že pokud zvládnu sport, zvládnu i dítě. Podle něho dávám přednost práci před rodinou. Slibuje, že mi bude pomáhat víc. U prvního se zapojoval hlavně v noci, ve dne to bylo víc na mně.
Vím, že když povolím a bude další, bude to na úkor mého zdraví a mě jako spokojené mámy. Pokud si budu stát za svým, budu já ta špatná a vztah tím utrpí tak jako tak. Má taková situace vůbec řešení? Manžel zatím neurčitě souhlasil s párovou terapií, na našem vztahu mu tedy též záleží.
Kateřina, 36 let
Názor odborníka
Dobrý den, Kateřino,
z toho, co píšete, mám pocit, že velmi dobře vnímáte sama sebe, své síly i limity. Nezdá se mi, že postrádáte odvahu či sebevědomí – naopak, právě to, že hned neustupujete tlaku manžela, je známkou sebe‑vědomí a zodpovědnosti vůči sobě i vaší rodině. Roztroušená skleróza je onemocnění, u kterého je obzvlášť důležité citlivě vnímat své tělo a zacházet šetrně se svými silami. I psychická zátěž a dlouhodobé přetížení mohou mít vliv na její průběh.
Vy teď máte za sebou velmi náročné období. První těhotenství, porod a první roky mateřství představují obrovskou fyzickou i psychickou výzvu. Proměna životního stylu, priorit, učení se rodičovství za pochodu… A v naší společnosti to vše typicky doprovází vysoká očekávání a tlak na to být „dobrá máma“. Pocity, že to nezvládáme, výčitky, někdy i myšlenky, že by bylo snazší dítě nemít, se v takové zátěži objevují mnohem častěji, než se říká. Není to slabost, neschopnost, nedostatek lásky k dítěti… Je to jasný příznak vyčerpání a přetížení.
Signály těla a duše
Vaše tělo, váš nervový systém si tuto zátěž ještě velmi dobře pamatuje – a zcela sebezáchovně se teď nechce pouštět do další podobné výzvy. Navíc jste rovnou přešla do dalšího velmi náročného období: návrat do zaměstnání na plný úvazek, logistika střídavého hlídání se stejně zaměstnaným manželem, péče o domácnost a malé dítě… A vy to vše zvládáte, dokonce i s nemocí. Jenže toto „zvládání“ je fungování na hraně sil a vy takto zvládáte velmi mnoho a už velmi dlouho.
Vaše únava, problémy se spánkem, horší regulace emocí… to zřejmě jsou projevy roztroušené sklerózy, ale také typické signály velkého stresu a vyčerpání. Je velmi důležité je nepřehlížet – toho jste si dobře vědoma. Ale váš muž to, zdá se, interpretuje jen jako vaši pochybnost o sobě. Nechápe zásadní rozdíl mezi „nevěřím si“ a „vnímám své limity“. Povzbuzuje vás a slibuje více pomoci.
Jakkoli je muž angažovaný a pomáhá, těhotenství, porod a raná péče dopadají nejvíc na tělo a psychiku ženy. Pocit, že vaše únava není viděná, vaše limity nejsou brány dostatečně vážně, že se vás muž snaží přesvědčit, a obava, že vás odsoudí, když nebudete souhlasit… to je další stres a znejistění.
Mohlo by vás zajímat
Sebeúcta ve vztahu
Necháváte si líbit věci, které vás v hloubi duše zraňují? Proč vlastně?
Přečíst článekK odvaze a sebevědomí vám nepomůže povzbuzování ani tlak „zvládneš to“. Ty mohou vyrůst jen z dobře zpracované a uzavřené náročné zkušenosti. Z toho, že se znovu cítíte pevně na zemi, víte, čím jste prošla a o co se v sobě můžete opřít. A také z důvěry a zkušenosti, že vás ten druhý vnímá a podrží, jak potřebujete.
Zdá se mi, že nyní není dobrý čas pro zásadní rozhodování – o dalším dítěti, o rodině, budoucnosti. Vy teď potřebujete čas na stabilizaci. Potřebujete si najít dobrý rytmus, rovnováhu, pečovat o své zdraví, odpočinout si a nabrat síly. Užívat si mateřství, rodinu, partnerský vztah i práci. Nejen to všechno „zvládat“, ale opravdu žít.
Na cestě do nové kapitoly
Až z takového místa se obvykle dá o dalším dítěti uvažovat: svobodněji, ne pod tlakem partnera (času, financí, očekávání rodiny a podobně), ale z pocitu dobré kapacity, energie, radosti ze života. Co konkrétního pro to potřebujete, co můžete udělat? Může vám v tom manžel nějak pomoci? Může vám dát čas na regeneraci a odložit rozhodování o půl roku, rok?
Věřím, že by pro vás nyní mohla být velmi užitečná individuální terapie nebo jiná forma osobní podpory (například ženské kruhy). Ne proto, že by s vámi bylo něco v nepořádku, ale jako prostor, kde můžete „dousadit“ náročnou zkušenost prvního mateřství, ošetřit místa, která ještě bolí, a získat vnitřní sebejistotu pro další období.
Párová terapie s manželem je také velmi dobrý nápad – ne abyste jeden druhého přesvědčili, ale abyste se navzájem lépe slyšeli a mohli opravdu porozumět tomu, co jeden i druhý prožíváte a co potřebujete.
Z vašeho dopisu mám pocit, že za sebe máte v tuto chvíli poměrně jasno. Vnímáte své limity, potřeby i to, co by další dítě mohlo znamenat. To opravdu stojí za to brát vážně. Pokud byste v takhle zásadním rozhodování šla proti sobě, bylo by dvojnásob těžké psychické i fyzické nároky mateřství unést.
Možná teď není nejdůležitější rozhodnout, zda další dítě ano, nebo ne, ale vytvořit si prostor, ve kterém se můžete znovu cítit dobře – ve svém těle, ve svém životě i ve vztahu. A z tohoto místa pak uvidíte jasněji. Držím vám palce, abyste v tom dokázala zůstat věrná sama sobě a zároveň našla s vaším mužem cestu, jak se v tom navzájem slyšet, podporovat a tvořit rodinu opravdu spolu.
