Dobrý den,
mám problém s návaly vzteku. Ten obrovský vztek zažívám pouze ze svým přítelem, týká se to nejspíš naší minulosti. S přítelem jsem jíž třetím rokem a za náš vztah mi hodně ublížil. Čtyřikrát mě podvedl, několikrát jsme se rozešli, protože psal jiné holce, že mu chybí a že ji chce mít u sebe atd. Podvedl mě navíc s nejlepší kamarádkou a pak mě kvůli ní nechal. S ní se už jen pozdravím.
Prostě bylo strašně moc toho ublížení a trápení. Ne pořád, ale třeba po půl roce. Já jsem mu to vždy odpustila, protože jsem s ním byla šťastná – když mi zrovna neubližoval. Je to už skoro rok, kdy mi naposled ublížíl, ale pořád se k tomu vracím. Pořád mám narážky na to, co se stalo, a vyčítam mu to.
Snažila jsem se mu odpustit, několikrát jsme o tom mluvili. On se mi pokaždé omlouvá, že byl blbec, ale pořád mě to trápí, i když se některé věci staly už před třemi lety. Přítel pro mě dělá první poslední, je na mě moc hodný, mluvím s ním o všem, podporuje mě a toleruje. Ale najednou, když si vzpomenu na něco z minulosti nebo mě něčím naštve, dostanu obrovský vztek, cítím k němu strašnou nenávist, pořád na něj křičím, sprostě mu nadávám a párkrát jsem ho i uhodila.
Jako kdybych byla jiný člověk, říkám mu hnusné věci, jak moc mi ublížil, dokud se nerozbrečí. Jakmile vidím, že brečí a trápí se, tak u mě nastává obrovský zlom a necítím žádnou nenávist. Najednou si uvědomím, jak hnusně jsem se chovala a omlouvám se mu. Doteď moje výbuchy vzteku toleroval, ale bojím se, že už moc dlouho nebude.
Co s tím?
Lucie
Názor odborníka
Dobrý den, Lucie.
S přítelem jste si v minulosti hodně ublížili a i nadále si ve vztahu ubližujete. Dříve vám zřejmě více ubližoval přítel, nyní mu to vracíte a ubližujete vy jemu svými návaly vzteku, svými výčitkami a násilím. Takto z dálky vypadá váš vztah poněkud sado‑masochisticky.
Nemyslím tím však, že jste sadomasochisté ve smyslu sexuální deviace, ale sadomasochismus spatřuji v tom, jak si ubližujete převážně psychicky a jak vám to zřejmě působí nejen bolest na duši, ale i jistou slast. Kdyby se vám vaše vzájemné trápení nelíbilo, proč byste v takto, zvenku zcela nefunkčním, vztahu setrvávali?
Takže se nejdříve zamyslete nad tím, proč si již několik let necháváte líbit ponižování od vašeho přítele a jeho nevěry. A proč nyní vy ponižujete jeho. Líbí se vám v takovém vztahu? Baví vás vaše hádky a scény plné vzteku a slz? Baví vás třeba následné usmiřování?
Pokud i přes vaše vzájemné trápení chcete ve vztahu setrvat, položte si otázku, zda máte s přítelem nějaký společný cíl. Chcete společně cestovat? Zařizovat si bydlení? Plánujete rodinu? Nebo aspoň koupi domácího zvířete? Je ve vašem vztahu vůbec nějaká naděje na konstruktivní budování budoucnosti?
Jste velice mladá. A možná sama nyní ani nevíte, jak si na předchozí otázky odpovědět. Možná se totiž svým utrápeným vztahem vyrovnáváte s těžkým dětstvím, zejména například s konfliktním vztahem k otci. Pokud tomu tak je, tak vývoj vašeho současného vztahu bude zřejmě takový, že se s přítelem budete ještě nějakou dobu trápit, načež se s ním rozejdete, protože si v ideálním případě uvědomíte svou skutečnou hodnotu a navážete po této zkušenosti plné ponížení a trápení nějaký hezký rovnocenný vztah, ve kterém se k vám váš nový přítel bude chovat hezky.
Pokud na svém pokřiveném vztahu ke svému vlastnímu já nezapracujete, tedy nezapracujete na svém nízkém sebevědomí a sebehodnocení, je také možné, že navážete sice nějaký nový vztah, nicméně v něm budete opět trpět. Takže mé doporučení je, abyste na sobě zapracovala, nejlépe samozřejmě formou psychoterapie, jejímž následkem však pravděpodobně bude, že se se současným přítelem dobrovolně a ráda rozejdete a začnete si hledat nového, rovnocenného.
Držím palce,
Alex Doležalová
