S manželem a dětmi jsme se přestěhovali před několika lety k jeho rodičům. Uvědomuji si, že jsem to podvědomě udělala hlavně kvůli manželovi a jeho rodičům. Tak nějak automaticky jsem očekávala, že mi budou pomáhat s dětmi, se starostí o dům. Realita byla ale trochu jiná. Dlouho jsem měla pocit, že dávají přednost ostatním sourozencům a jejich dětem před námi.
Jednoho dne mi tchán otevřeně vyčetl všechno možné, jaká jsem špatná matka, jak to mé švagrové mají těžké atd. Potvrdilo se mi v podstatě to, co jsem dlouho cítila. Po nějakém čase jsme měli další podobný rozhovor, byla u toho i tchyně, která mě navíc obvinila, že zakazuji dětem, aby je navštěvovaly, i když jsem se ohradila. Bylo mi řečeno, že děti mají vždy pravdu.
Utekl už další rok a já s tím vším mám velký problém. Hodně to nabouralo mou psychiku. Myslím, že mi hodně záleželo na tom se tchánům zalíbit – a stal se pravý opak. A já se s tím neumím vyrovnat. Mám pocit, že jsem se začala tchána bát. Vyhýbám se jim. Manžel je hodný, ale rodičům se neumí postavit. Nemá rád konflikty.
Problémem je, že jsem i trochu sociální fobik a ten život u tchánů mou fobii z lidí zhoršil. Je to vše hodně skličující. Potřebuji se nějak vzchopit, ale nemám v sobě žádnou vnitřní sílu. Odstěhování jsme už několikrát s manželem řešili, ale nakonec vyloučili.
Marlenka, 38 let
Názor odborníka
Dobrý den, Marienko,
problém nevyřešíte ve stejné rovině, kde probíhá; tato výchozí pozice slouží jako jeho popis – tedy když hodnotíte svůj psychický stav, který se vám zhoršil vlivem soužití s rodiči manžela. Nepodařilo se vám získat svoji hodnotu v jejich očích, tak jako se o to pravděpodobně (marně) snažil i váš manžel (píšete, že jeho rodiče upřednostňují ostatní sourozence a jejich děti).
Zdroj sebehodnocení máte ve vnějším světě – určují ho tchán s tchyní. Vaším úkolem je tento zdroj nalézt uvnitř sebe, oporou vám budiž partnerský vztah a rodina. Přesunout problém do jiné roviny vám pomůže např. psychoterapie. Symptomy, ať už fyzické, nebo psychické, vypovídají o tom, co nám chybí a kde se náš život dostal do nerovnováhy.
Pomocí psychoterapie – dodáním energie, jiné perspektivy – problém dokážete posunout do roviny, kde jej můžete vědomě zpracovat (tedy do roviny duševní nebo duchovní), případně nalézt vaše osobní důvody, motivace a vzorce, které jste si přinesla z osobního života (předchozí vztahy, dětství, vztahy v primární rodině, rodičovské vzorce, okolnosti, které vedly k tomu, že u sebe pociťujete sociální fobii, která se kvůli bydlení u tchánů ještě prohloubila).
Zhodnoťte svá – nenaplněná – očekávání (např. že vám rodiče manžela pomohou s hlídáním dětí) a motivy rozhodnutí bydlet u nich (píšete, že podvědomě jste to udělala kvůli manželovi), popř. další okolnosti a očekávání, které se nenaplnily. Netvrdím, že řešením je konfrontace a že manžel by se měl rodičům postavit, ale myslím si, že problém byste s manželem měli řešit společně.
Zajímaly by mě důvody, proč jste vyloučili stěhování – zkuste se na ně podívat znovu, tentokrát jinou optikou. Anebo pracovat na tom, abyste získala (získali) imunitu, odpoutala se od očekávání zlepšení situace ve vnímání vaší osoby a rodiny v očích jeho rodičů a přijala myšlenku, že vy vadíte jim a ne oni vám (např. v přerámování situace na: „Je to jejich problém“, „Mají své komentáře, se kterými se neztotožňuji“). Pak snad může společné bydlení fungovat dál.
Marta Helingerová
