Dobrý den,
pokouším se řešit nastalou situaci. Mám 2,5 roku o 4 roky mladšího přítele, který teprve odešel od rodičů a chová se často jako puberťák. Stále více si připadám jako jeho matka než partnerka. Dotuji ho finančně, řeším důležité věci atd.
Přesto si jej vážím jako člověka, je na mě velmi hodný. Možná někdy až moc, několikrát denně mi opakuje, jak moc mě miluje. Ale i tak si říkám, že jednou bude skvělý táta a snad i manžel.
Jenže pak je tu ještě můj kamarád, znám ho téměř 6 let. Když jsme se spolu poznali, pár měsíců jsme byli jen kamarádi a pak začali vztah, ale on byl po rozvodu a já, místo abych mu dala prostor, jsem asi tlačila na pilu. Výsledkem byl rozchod, i když jasně nic řečeno nebylo, spíš se mi začal vyhýbat a já to špatně nesla. Nějakou dobu jsme se nevídali moc intenzivně, ale já na něj pořád myslela.
Nyní má 3 roky přítelkyni, ale ona nemůže mít děti, je starší a každý bydlí jinde. On sám říká, že mu to tak vyhovuje, že to není nic vážného. Jenže posledních 6 měsíců mě neustále kontaktuje, jezdíme na výlety, skamarádil se i s mým současným partnerem. Píšeme si SMSky, někdy i flirtovní. Cítím, jak mi stále chybí, a nedokážu ho dostat z hlavy. Ptala jsem se ho, proč to dělá, proč se teď ozývá. Říkal, že mu chybím a má mě rád. A že kdybych neměla partnera a on byl sám, tak by klidně obnovil náš vztah.
A co teď. Nechci nikomu ublížit, ale taky nevím, jak z toho ven. Je mi 31 let a taky mám strach, že nakonec zůstanu sama.
Adéla
Názor odborníka
Milá Adélo,
když bych chtěla začít koncem vašeho dotazu, tak vám na otázku „co teď máte dělat“ bohužel neodpovím. Odpověď si můžete dát jen vy sama. Pokusím se vám situaci alespoň trochu usnadnit a navrhnout zde některé oblasti, nad kterými byste se mohla zamyslet.
Nejdříve jsem přemýšlela o vašem současném příteli, se kterým jste ve vztahu již 2,5 roku. Vzhledem k délce vašeho vztahu si troufám tvrdit, že doba počáteční zamilovanosti a tendence k idealizaci partnera je za vámi a váš vztah prošel určitou proměnou. Partnera již neakceptujete se všemi jeho chybami a váš vztah pravděpodobně podrobujete i racionálnímu testování. Vzhledem k vašemu věku je naprosto normální, že vedle sebe chcete partnera, se kterým si dokážete představit manželství a rodinu.
Píšete, že váš partner bude jednou skvělý táta a manžel. Napadá mě, že by bylo fajn zamyslet se nad tím, na základě kterých jeho povahových rysů nebo klíčových situací ve vašem vztahu jste si tuto myšlenku utvořila. Píšete, že za něho musíte řešit důležité věci a že si často připadáte jako jeho matka. Dokonce ho podporujete i finančně. Založení rodiny je ideální v případě vyváženého partnerského vztahu dvou dospělých lidí. Napadá mě, zda je přítel natolik dospělý a zodpovědný, abyste ho mohla vidět jako potencionálního otce svých dětí. V souvislosti s tím si kladu otázku, jak probíhalo jeho osamostatnění a odchod od rodičů, bylo to na váš popud, na jeho?
Co se týká vašeho bývalého partnera, na základě informací, které jste uvedla, se domnívám, že se může jednat o vztah, který jste si vy sama v sobě ještě zcela neuzavřela. Na vině mohou být například okolnosti vašeho rozchodu. Partner se vám vyhýbal a nedal jasně najevo, že vztah ukončuje. I fakt, že jste nedostala žádné jednoznačné vysvětlení, proč se k ukončení rozhodl, může vést k tomu, že opuštěný partner – tedy vy, ještě dlouho po rozchodu hledá důvody, proč k němu došlo.
Často, a může to být i váš případ, viní sám sebe. Teď narážím na to, že jste údajně tlačila příliš na pilu a nedala mu dostatek prostoru. Z jeho chování vůči vám bych se zamýšlela nad tím, zda nemá tendence v tom svém nejasném vyjadřování vůči vám pokračovat. Jeho tvrzení, že nebýt jeho a vašeho partnera, byli byste spolu, mi připadá jako mírně alibistické a jako libování si ve skutečnosti, že s tím nemůže nic dělat. A to není pravda. Pokud ve vztahu není šťastný a chce být s vámi, je v jeho moci postavit se k tomu čelem a vyjádřit se jasně. Tím byste pak získala daleko více prostoru k rozhodování. Teprve v této chvíli by podle mého názoru bylo na místě zvažovat, se kterým z těchto dvou mužů být v partnerském svazku.
Pokud vám nemůže jasně vyjádřit své city k vám, může to být samozřejmě způsobeno několika důvody. Nerada bych se dostala do rovin spekulací, tak snad jen pro příklad mě napadá buď jeho vlastní nejistota, špatná zkušenost z předchozího manželství a z toho plynoucí strach se vázat nebo i hledání někoho, kdo vy nejste.
V případě, že vztah vás dvou zůstane ve stejné kamarádské rovině jako je nyní, možná zvažte, zda se dokážete přátelit s mužem, ke kterému cítíte něco víc. On pak může být příčinnou toho, že do svého současného vztahu nebudete investovat, co můžete, a to ho samozřejmě negativně ovlivní. Navíc neuzavřené minulé vztahy člověka stojí proti všem současným i budoucím vztahům.
Na základě vašeho dopisu předpokládám, že byste v budoucnu ráda založila rodinu, neuvádíte, o jak vzdálenou budoucnost se jedná, ale zkuste si položit otázku, zda si ji umíte představit s některým z těchto dvou mužů. Jaká ta představa pro vás je? Sama zdůrazňujete svůj věk. Není třeba se jím stresovat, ale je pravda, že se jedná o dobu, kdy ženě již nezáleží pouze na tom, aby ji partner fyzicky přitahoval, jako to bylo v období dospívání, ale že ho hodnotí daleko racionálněji a v širším pojetí. Klade si otázky, zda se na něho může spolehnout, zda se dovede postarat o ni i o děti, apod.
Využívejte celý web.
PředplatnéDoufám, že jsem vám poskytla dostatek námětů k přemýšlení. Jak uvádím na začátku konečné rozhodnutí je jen na vás, ale ráda bych zdůraznila, že na své trápení nejste sama. Určitě se můžete svěřit dobrému příteli nebo využít služeb terapeuta, který vám pomůže se v životě zorientovat a vytvořit podmínky, co vám usnadní rozhodování.
Držím vám palce!
