Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Exmanžel se nechce stýkat s dcerou: Společně se snažte kontakt oživit.

30. 4. 2014

Dobrý den,

bývalý manžel se už dva roky nestýká s naší patnáctiletou dcerou. Do jejích 10 let se jí intenzivně věnoval, hodně spolu sportovali, chodili na procházky, pak ale došlo k rozvodu.

Asi dva roky fungovala na otcovo přání střídavá péče, jenže dcera nevychází s otcovou novou manželkou a ve 12 letech začala mít potíže s prospěchem a kázní. To jsme řešili zrušením střídavé péče, jak si také otec a dcera přáli, a dcera bydlí již dva roky se mnou a mým přítelem.

Otec se ovšem s dcerou vůbec nestýká, přestože jsem mu samozřejmě nikdy nebránila, naopak. Ze začátku byla dcera ochotná se s taťkou vídat v cukrárně, jít na bazén, na nákupy, na výlet… K tomu však nikdy nedošlo.

Otec si vždy trval na tom, že dcera jej smí navštěvovat, ovšem jen v případě, že se s ním předem domluví na vhodném termínu a hlavně setkání musí proběhnout v jeho novém bytě tak, aby u toho byla i jeho nová manželka i jejich dvouletá dcera. Na to dcera nechtěla přistoupit, protože nechtěla vidět novou manželku, ale jen otce, případně malou sestru.

Otec dceři zapomíná přát k svátkům a narozeninám, dokonce jí napsal, že Vánoce, které poprvé strávil bez ní se svojí novou rodinou, byly krásné, protože byly právě poprvé bez ní. Narážel zřejmě na to, že když byla dcera u nich, měla časté neshody s otcovou novou partnerkou a neobešlo se to bez hádek.

Co byste poradili mé dceři? Jak se s přístupem otce má vyrovnat? Sama říká, že chápe, že se ve 13 letech nechovala nejlépe, ale že se s taťkou vídat chtěla. Teď už si ale o něm pro jeho dlouhodobý nezájem nemyslí nic dobrého…

Jitka

Názor odborníka


Dobrý den,

vaše dcera zažila do svých 10 let intenzivní pozornost svého otce a byla to pro ni samozřejmost. V době, kdy začínala vstupovat do období složitých vnitřních změn související s dospíváním, se její rodiče rozvedli. To samo o sobě je pro dítě zátěží. 

Tím, že si otec založil novou rodinu, přišla u něj navíc o své výsadní postavení. Nemám podrobnější informace o tom, jakého charakteru byly její kázeňské problémy v době střídavé péče, o čem byly hádky mezi ní a novou manželkou otce a hlavně jakým způsobem byly průběžně řešeny. To vše jsou okolnosti, které by mohly víc napovědět, kde je jádro problému a hlavně jak z toho ven. Pokusím se tedy alespoň uvést na obecnější rovině určité zákonitosti, které vedou k větší rovnováze v rodinném systému v podobných situacích.

Puberta je proces, který prověří diplomatické schopnosti výchovy všech rodičů i v relativně stabilní rodině. Pokud v této době dochází k rozchodu rodičů, je proces ještě složitější. Hodně záleží na tom, v jaké atmosféře rozvod probíhá. Pokud jsou rodiče oba schopni dítě ujistit o tom, že je milované a že tu pro něj stále zůstávají jako rodiče, i když spolu už nebudou žít, je to ta lepší varianta.

Dítě potřebuje čas a hodně pochopení, aby se s novou situací mohlo vyrovnat. To ale neznamená, že se od něj nechají tlačit k různým neoprávněným ústupkům. Ideální je, když si rodiče zachovají mezi sebou respekt, a o věcech dítěte spolu hovoří. Pokud je jejich rozchod poznamenán pocity zrady, křivdy nebo viny na kterékoliv straně, je to jen stěží možné a hrozí, že bude dítě na nevědomé úrovni do problému mezi rodiči zapleteno. 

Usuzuji, že se vaše dcera snažila uhájit svoji prioritu ve vztahu s otcem způsobem, jak to dělají dospívající, což si jeho manželka nenechala líbit. Mohl to být jeden z důvodů jejich hádek. Nevím, zda jste o prožívání a chování vaší dcery s bývalým manželem hovořili, znám jen výsledek problémů – zrušení střídavé péče.  

Setkávání dcery s otcem jen ve dvou, o které stála poté vaše dcera, mohlo být v dané situaci dobré řešení. Neznáme ale hlubší důvody, proč k tomu nedošlo. Co vedlo otce k tomu, že trval na setkávání jen v jeho nové rodině za přítomnosti jeho stávající manželky? Zdá se, že se konflikty vyhrotily, a v podtextu je trochu cítit boj o moc na obou stranách. Nevíme také, jak jste celou situaci prožívala vy a jak jste se k problémům svojí dcery a otce postavila.

Ptáte se, co poradit dceři, jak se má s přístupem otce vyrovnat. Na to není lehká odpověď. Přeci jen se ještě jedná o dítě, které má méně možností než dospělí. Pokud navíc vnímá aktuální stav tak, že otec o ni dříve zájem měl a teď si na ni nevzpomene, ani když má svátek nebo narozeniny, pak je to velká bolest. Dokonce se pak ještě dostala do fáze, kdy si o otci nemyslí nic dobrého, což je pochopitelné, ale je to pro ni ještě větší přítěží. 

Zkusme se na věc znovu podívat z obecnější úrovně. Dítě dostává od rodičů určitý vklad do svého života. Polovinu od matky a polovinu od otce. Když začne jednoho z rodičů hodnotit a nespatřuje na něm nic dobrého, pak na nevědomé úrovni odmítá v sobě tu část, kterou od něj dostalo, tedy i to, z čeho může ve svém životě čerpat.

V tomto smyslu je jedno, z jaké příčiny k odmítnutí dochází. Pokud dítě svého rodiče soudí, demonstruje tím, že se cítí být tím velkým, který má na soud právo, a rodič je ten malý. Z toho vyplývá řada problémů v jeho dalším životě. Lépe se daří těm jedincům, kteří své rodiče nehodnotí a přijmou to, co jim rodič byl schopen ve své situaci dát bez dalších nároků.

Něco jiného je uvědomovat si svoje pocity, že to, co se stalo, bolí. Takto může ale uvažovat dospělý, který je schopen určitého odstupu od vztahu se svým rodičem a má dostatek vnitřních zdrojů.

V případě vaší dcery je v této době vzhledem k jejímu věku na místě spíš otázka, co mohou dospělí udělat, aby se kontakt dcery s otcem znovu oživil. Vycházejme z toho, že otec stál o svoji dceru a chtěl ji i do střídavé péče. Nedokázal zřejmě konstruktivně usměrnit konflikty mezi druhou manželkou a svojí dospívající dcerou z prvního manželství a nakonec to vzdal. Z vývoje událostí se dá ale předpokládat, že ji na hlubší úrovni má stále rád. 

Tuto situaci má možnost řešit nejvíc ten, kdo má nad ní nadhled. Mohla byste to být vy. 

Na vašem místě bych se před dcerou vyvarovala negativního hodnocení chování jejího otce (možná to tak děláte) a pokud bych věřila, že ji přes všechny komplikace má pořád rád, řekla bych jí to. Také bych se ho pokusila kontaktovat a o všem si s ním v klidu pohovořit, pokud by to bylo jen trochu možné. Mohl by slyšet, že naše dcera aktuální situací strádá.

Zaměřila bych se na hledání možností, co můžeme my jako rodiče udělat pro to, aby se jí dařilo lépe, bez výčitek a konfrontací. V případě, že by tato cesta nebyla schůdná, zvážila bych pomoc odborníka. 

Ludmila Hudcová

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.