Naše audiobooky
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu
Poradna

Fixace na rodičích

Chci žít svůj život s partnerem. On se ale stále vrací k rodičům. To je jeho život.

Eliška Remešová

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

20. 7. 2022

20. 7. 2022

Je mi 34 let, partnerovi 42 a jsme spolu rok a půl. Partner hodně sportuje a má přátele, což mu nevyčítám a myslím, že mu dávám spoustu prostoru, aby si mohl čas trávit po svém. Bohužel mi ale vadí, že tráví dost času u svých rodičů. Pokud je sezóna hokeje (který hraje v místě bydliště rodičů – září až duben), je u nich každý víkend nebo v týdnu. Jinak jsou to zhruba dva víkendy v měsíci.

Snažila jsem se mu vysvětlit, že bych ráda trávila víkendy s ním a že mi tohle nevyhovuje. Teď jsem potratila ve 4. měsíci a on jel dva víkendy po sobě opět k rodičům, i když jsem ho ten druhý víkend prosila, aby byl se mnou. Když si o tom s ním chci promluvit, tak pouze mlčí. Nevysvětlí mi, proč má potřebu tam jezdit, není ochotný mi nabídnout nějaký kompromis. Rodiče to takto mají nastavené i s jeho bratrem, který má dům vedle nich a je tam skoro pořád, ačkoliv má svoji rodinu.

Ačkoliv si přítel nenechá od rodičů do ničeho mluvit, vidím, že není odseparovaný, a nevysvětlím mu to, protože jemu přijde normální trávit čas u rodičů. Rodiče ho ani nepotřebují na nějakou výpomoc, jen tam sedí a pijí alkohol. Zřejmě ho tam láká i přítomnost bratra. Sám vidí, že jeho bratr má problém s manželkou, protože jsou on i ona pořád u svých rodičů, ale zároveň dělá totéž.

U jeho rodičů nechci trávit čas, protože mi dalo dost práce se odseparovat od vlastních a nepřijde mi fér trávit čas s jeho a s mými ne, navíc chci žít svůj vlastní život a partnerský život. Jako jedinou možnost vidím rozchod, protože s partnerem se nedá vůbec vést dialog. Nevím, zda existuje něco, aby si uvědomil, že pokud si chce založit vlastní rodinu, musí se odseparovat od původní rodiny.

Klára, 34 let

Názor odborníka

Dobrý den, Kláro,

děkuju za otázku a také odvahu svěřit se s tím, co vás již nějakou dobu trápí. Z toho, co píšete, mi zní, že ačkoliv jste spolu relativně krátce, prošli jste (nebo ještě procházíte) náročným obdobím, které vyžaduje vzájemnou komunikaci, snahu si porozumět a hledat společná řešení. A přijde mi, že vám na partnerovi velmi záleží, a možná také proto mu ustupujete, i když hledáte způsoby, jak s ním komunikovat vaši nespokojenost a spolu s ní i vaše obavy a potřeby.

Běží mi hlavou, jak je vaše situace složitá: na jednu stranu nechcete vašeho partnera limitovat, na druhé straně byste ráda nastavila jeho rodičům nějaké hranice. Tohle je však náročné komunikovat, protože můžete být ta, co se staví mezi něj a jeho rodinu.

A tak se možná ve vztahu s ním cítíte sama, chybí vám společný čas a sdílení, které by vám pomohlo cítit se ve vztahu bezpečněji a jistěji. Obzvlášť v tak citlivém období života, kdy jste přišla o miminko. Píšete také, že vidíte jako jedinou možnost rozchod, takže už jste toho pravděpodobně vyzkoušela vícero, a jak se stále nic neděje, ztrácíte naději, že by se to mohlo zlepšit.

Nedovedu vám odpovědět, zda ve vztahu setrvat či jej ukončit a zdali tam nejsou ještě nějaké další cesty, které byste mohla vyzkoušet. Kdybych měla možnost probrat s vámi celou situaci osobně, potřebovala bych se vás také víc ptát. Třeba na toto:

  • Jak vám partner vysvětluje časté trávení víkendů u rodičů?
  • Jakým způsobem s vámi prožíval (či neprožíval) potrat miminka?
  • Máte pocit, že vás umí jiným způsobem podržet či dodat podporu, když ji potřebujete?
  • Podařilo se vám již někdy v minulosti komunikovat partnerovi svoje potřeby či představy o společném čase tak, aby je partner vyslyšel a společně jste je realizovali?
  • Mluvíte s partnerem o společné budoucnosti?
  • Je váš vztah po jiných stránkách naplňující, nebo jsou tam další pro vás významné třecí plochy?
  • A vy sama? Chtěla byste založit rodinu? Umíte si to představit s ním?

Pro rozhodnutí je třeba zvážit mnoho faktorů, avšak ráda bych vás alespoň podpořila v přemýšlení nad vaší situací, přidala konkrétní informace jak k důležitosti společně stráveného času pro partnerskou spokojenost, tak k rodičovské kodependenci neboli spoluzávislosti, a nabídla vám tak odborný pohled, abyste se mohla s věrností k sobě samé co nejlépe rozhodnout.

Spoluzávislost ve vztazích

Přemýšlím, zda jsou rodiče vašeho partnera ústředními postavami v jeho životě, nebo jsou to spíš jeho potřeby – hokej, kamarádi, pohodlí doma, které ho neustále vrací do původního domova. Napovědět by mohlo, zda se na ně obrací i v jiných situacích, například si od nich půjčuje peníze, řeší s nimi koupi auta, odchod z práce či jiná důležitá rozhodnutí v životě. Pak bychom opravdu mohli hovořit o spoluzávislosti na rodičích.

V případě, že ano, je pro něj opravdu těžké se od nich nějak oddělit a pochopit, co to s vámi dělá. Pak asi není moc pravděpodobné, že by se v blízké budoucnosti váš partner změnil, a obávám se, že příchodem dětí do vašeho vztahu by se situace mohla ještě zhoršit (například tím, že byste byla ještě víc ponechávána doma s dítětem, zatímco on by trávil čas hokejem nebo se svými rodiči a bratrem, anebo by se možná vliv rodičů ještě zvětšil působením na vaše dítě a výchovu a podobně).

Kdybyste se chtěli pustit do řešení spoluzávislosti ve vztazích, ať už partnerské či rodičovské, je první podmínkou vůbec uvědomění si a přiznání, že se v daném vztahu spoluzávislost skutečně děje.

To znamená, že by váš partner musel připustit, že to, jak to má nastavené, není pro partnerský vztah a budoucí rodinu optimální. Spolu s tím je klíčové přiznat si na vaší straně, že ačkoliv zkusíte udělat, co je ve vašich silách, nemáte nad vztahem plnou kontrolu a jedním z výsledků může být zhoršení vztahu či dokonce jeho ukončení.

Jeho koníček a vaše společné trávení času

V případě, že to není tolik o spoluzávislosti vašeho partnera na rodičích, bych se přikláněla k tomu, že váš partner naplňuje svoje osobní potřeby na úkor těch vztahových. Pravděpodobně si nastavil svůj život tak, aby mu v něm bylo dobře a pohodlno, mohl se realizovat v tom, co chce, a zároveň měl stabilní vztah.

V tomto ohledu by pro vás mohlo být užitečné prozkoumat, jak se vám společně daří komunikovat potřeby v jiných vztahových oblastech – například v intimitě a sexu, domácích povinnostech, náplni společného času a podobně. Dále také může být cennou informací, jak jste to nejen vy, ale i váš partner měli v předchozích vztazích. Opakuje se vám něco z toho, co teď popisujete? Víte o tom, že by váš partner zažíval obdobnou situaci s jeho bývalými přítelkyněmi?

Výzkumy se shodují, že nejlepším prediktorem manželské spokojenosti není množství společně stráveného času, nýbrž spokojenost jednotlivých partnerů s kvalitou tohoto času. Páry, kterým se líbil způsob, jakým s partnerem společný čas tráví, byly se svým manželstvím zjevně spokojenější i v případě, že tohoto času nebylo tolik. Vyšší množství společného času ke spokojenosti samo o sobě nevede.

Tyto závěry zde uvádím proto, že z vašeho dotazu je zřejmé, že současné nastavení vám nevyhovuje, a to má velký podíl na tom, jak se cítíte spokojená ve vztahu obecně. Zajímá mne tedy, co by se muselo ve vašem vztahu s partnerem změnit, abyste byla spokojena s tím, jak společně trávíte čas.

  • Měl by trávit víkendy s vámi a přes týden dělat své věci?
  • Nebo naopak byste si ráda užila společné všední večery a víkendy trávila nezávisle na něm?
  • Je pro vás příjemný čas, když mu fandíte na zápase, nebo byste raději jela společně na výlet?

Péče o sebe a své vlastní potřeby

Tyto a další otázky mne přivádí k poslední části mé odpovědi. Ačkoliv nemůžete zcela ovlivnit vašeho partnera a jeho chování ve vztahu, můžete začít pracovat na sobě a naplňování svých vlastních potřeb. Možná by vám pomohlo naučit se lépe (nebo jinak) komunikovat vašemu partnerovi své potřeby a otevírat s ním častěji dialog na toto téma.

Možná je to víc o tom uvědomovat si, co je pro vás samotnou v životě důležité, čeho byste ráda dosáhla, co byste chtěla dělat a zažívat, a hledat způsoby, jak si to můžete kontinuálně plnit, nehledě na vašeho partnera. Věřím, že si zasloužíte čas pro sebe, kdy si o tom můžete promluvit s nějakým odborníkem osobně a prozkoumat tak do větších podrobností, co v současné situaci potřebujete.

Můžete si ve světle těchto informací zkusit s partnerem znovu otevřeně promluvit. Můžete se snažit kromě sdělování vlastních potřeb i podnítit vaši zvídavost a hledat způsob, jak lépe porozumět jemu – proč dělá, co dělá. Nabízí se i možnost navrhnout poradenství nebo terapii pro páry, abyste dokázali společně odpovědět na otázky, které vás trápí.

Je však třeba, abyste měli oba zájem na vztahu a vzájemné komunikaci pracovat. Nebude‑li nic z toho užitečné, věřím tomu, že je důležité si pro sebe zhodnotit, jestli vám vztah s ním za to stojí, anebo raději vztah ukončíte. Každopádně ať to dopadne tak či onak, přeji vám vše dobré,

Eliška

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.

Přístup ke všemu:

Koupit předplatné

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.