Můj známý (39 let) má po operaci kolene (LCA plastika křížového vazu, prosinec 2021) dost závažné psychické problémy s přijetím toho, že mu byly do těla voperovány dvě drobné titanové destičky. Strávil už spoustu času objížděním nejlepších ortopedů v ČR a každý při kontrole zhodnotí pouze to, že operace proběhla dobře a vše funguje, jak má.
Jeho problém spočívá ve velmi silné frustraci, že před operací nebyl dostatečně informovaný o průběhu zákroku a právě o tom, že mu v těle zůstane cizí těleso. Má strach, aby v budoucnu nedošlo k selhání materiálu a nutkání si nechat destičky vyndat ven, i když to dle lékařů vůbec nedává smysl.
Jejich ujištění, že kvůli zákroku nehrozí žádné zásadní komplikace, ho neuklidňují. Dále má výčitky, že si úraz způsobil kvůli sportu, který byl jeho velkým koníčkem, a od té doby na něj úplně zanevřel. Můj dotaz zní, zdali jsou známé podobné případy a jaká je v tomto případě vhodná pomoc?
Martin, 34 let
Názor odborníka
Dobrý den, Martine,
děkujeme za váš dotaz. Namísto jasných a přesvědčivých odpovědí se nabízí spíše otázky vedoucí k zamyšlení. Píšete, že váš známý (říkejme mu například Pavel) má závažné psychické problémy po plastice křížového vazu, kdy mu lékaři předem neoznámili, co se bude během operace dít.
Předně je nutno říci, že je mi to velmi líto, k tomuto by rozhodně nemělo docházet. Pacient by měl být plně informován o tom, co se během operace bude dít a jak bude probíhat pooperační období rekonvalescence. Koneckonců to je jeden z důvodů, proč se vždy před zákrokem předkládají pacientům stohy dokumentů.
Nečekaný zásah do těla
V tomto bodě tedy spatřuji poměrně důležitý moment. Pavel důvěřoval lékařům a celému procesu chirurgického zákroku, na jehož konci se dozvěděl, že má v těle cizí těleso. Ptala bych se tedy, co mu bylo před operací řečeno a co očekával? Dále se nabízí ptát se, co přesně tedy pro něj „mít v těle cizí těleso“ znamená? Čím konkrétně se cítí ohrožen?
Zmínil jste, že se obává selhání materiálu a nutnosti extrakce destiček. Co přesně by to pro něj znamenalo? Více bolesti? Více nejistoty? Další čas bez pohybu, tedy bez činnosti, kterou má tak rád? Znamená to se znovu obrátit na lékaře, kteří ho již jednou zklamali? Co nejhoršího by se mohlo stát?
Dále bych se tázala, zda by přijal operaci i tehdy, kdyby předem věděl, že mu destičky voperují? Jaká by byla vyhlídka kvalitního a bezbolestného života v případě konzervativní léčby? Mohla by za obavou z implantace cizího tělesa být například silná potřeba kontroly nad sebou samotným či vlastním tělem?
Zároveň je nutno se ptát, jak se má Pavel v těchto dnech. Píšete, že operace proběhla v roce 2021, tedy obtíže trvají poměrně dlouhou dobu. Co se děje nyní – máte pocit, že dochází k dalšímu horšení? Co se děje v Pavlově okolí, s jeho rodinným zázemím, prací, životem? Je možné, že jeho psychické problémy se zhoršují současně s jinými okolnostmi, které s jeho kolenem zdánlivě vůbec nesouvisí?
Člověk bez sportu
Pokud se na problém podíváme z čistě medicínského hlediska, napadá mne následující. K přetržení předního zkříženého kolenního vazu dochází hlavně u mladších a sportovně aktivních lidí. Pokud tedy Pavel do nedávné doby sportoval a danou komplikací byl nucen se sportem přestat, zcela na místě je doporučení jiné sportovní aktivity, která kolena nezatěžuje (například plavání, jóga).
Sport sám o sobě je jistým a potřebným ventilem stresové reakce, která v našem těle ve větší či menší míře probíhá. Pohybem, při kterém se zpotíme a zadýcháme, „spalujeme“ přebytečnou energii, která vzniká kvůli působení stresových hormonů. Zároveň aktivujeme parasymapatický nervový systém, který je zodpovědný za klidový, pohodový stav organismu. Vyplavujeme endorfiny, tedy hormony štěstí, a v neposlední řadě při sportu přepínáme pozornost z řešení denních běžných problémů na samotnou fyzickou aktivitu.
Což dohromady není málo. Mé velmi skromné soukromé pozorování tyto informace potvrdilo, a to zejména v období covidu, kdy se hromadně zavírala sportoviště a sportovní haly. V ordinaci se objevilo pár do té doby zcela duševně zdravých sportovců, kteří trpěli panickými atakami. Tito pacienti do ambulance už nedochází a léky nepotřebují.
Jiné možnosti
Další kapitolou, která by stála za zmínku, je doposud ne zcela prozkoumaný, ale poměrně důležitý vztah celkové anestezie a afektivních poruch. Existuje několik výzkumů, které prokázaly vznik depresivních a úzkostných poruch po operacích v celkové anestezii.
Pooperační deprese jako taková může být provokována bolestí, zhoršením paměťových funkcí nebo oslabenou imunitní reakcí organismu. Píšete, že Pavel podstoupil operaci v roce 2021. Dostupná literatura zmiňuje výskyt depresivních potíží u lidí, kteří prodělali operaci v celkové anestezii před zhruba šesti měsíci.
Pokud jsou Pavlovy obtíže opravdu běžný život komplikující, doporučila bych v neposlední řadě i psychiatrické vyšetření. Od operace uplynula poměrně dlouhá doba a Pavlovy potíže se nemění. Psychiatr může zhodnotit, o jakou potíž se jedná, zda jde o problém řešitelný psychoterapií či antidepresivy, nebo zda si věc zaslouží intenzivnější dohled a sledování.
Přeji hodně klidu při pomoci.
Anna
Pomohl vám článek?
