Dobrý den,
od dětství mám strach z pavouků. Myslím, že jsem se začala bát, protože jsem to viděla u maminky. Dnes jsem na tom mnohem hůř než ona. Prožívám opravdu příšerné stavy a s každým dalším pavoukem se to stupňuje. Vadí mi i na obrázcích, v televizi, v ZOO za sklem apod. Od posledního „setkání“ uběhly dva dny, já jsem skoro nespala, protože když zavřu oči, vidím ho. Když se mi podařilo na chvíli usnout, lezly po mně ve snu stovky pavouků. Těsně po tom, co jsem pavouka viděla, jsem se začala třást, nemohla jsem se pořádně nadechnou, i když jsem dýchala jako po uběhnutí maratonu.
Musela jsem třepat rukama, jako bych z nich něco setřásala, musela jsem si svléknout šaty, protože na místech, kde se mě šaty dotýkaly, jsem cítila pavouky. Chtělo se mi zvracet a do toho jsem brečela. Trvalo dlouhou dobu, než jsem se uklidnila, i když pokud si na ten zážitek vzpomenu, vrací se mi některé symptomy. Obávám se toho, co by se stalo, kdyby byl pavouk u dveří a já se nemohla dostat ven z místnosti. Taky mě děsí představa, že bych mohla „nakazit“ syna jako moje maminka kdysi mě.
A co je nejhorší, děsí mě představa, že by se někomu podařilo zbavit mě tohoto strachu a já bych se dokázala pavouka dotknout. Nevím, na koho se mám se svým strachem obrátit. Spousta blízkých můj strach považuje za banální nebo směšný a já se obávám okamžiku, kdy někoho z nich napadne nějaký pokus o žert týkající se pavouků. Poraďte mi prosím, kterým směrem se mám vydat, kdo by mi mohl pomoci.
Katka
Názor odborníka
Dobrý den, Katko,
evidentně trpíte tzv. izolovanou fobií – čili nepřiměřeným strachem z něčeho, co samo o sobě není životu nebezpečné. Je možné, že jste fobii z pavouků – arachnofobii – skutečně „odkoukala“ od maminky. Což by byla ta lepší varianta. Ta horší by byla, pokud by váš strach z pavouků byl jen jakýmsi koncentrovaným strachem (úzkostí), který promítáte na něco konkrétního – v tomto případě na pavouky. Napadlo mě to, když jste popisovala, že se děsíte toho, jak budete fungovat bez fobie nebo když jste zmínila svůj strach z toho, že syna fobií „nakazíte“ (což není nemožné).
Sama si asi odpovíte na otázky, zda u sebe pozorujete i jiné projevy nadměrného strachu (úzkosti) v každodenním životě, např. obavy z budoucnosti, ze změn, strach že se někomu něco zlého přihodí. Pak by bylo třeba pracovat s úzkostnými stavy komplexněji.
V obou případěch vám můžu jednoznačně doporučit psychoterapii. Najděte si klinického psychologa – terapeuta, který s vámi na strachu z pavouků bude pracovat a pomůže vám jej zvládnout. Výborné výsledky v této oblasti mají terapeuti pracující metodou Kognitivně behaviorální terapie (na tomto odkazu najdete kontakty: http://www.cskbt.cz/adresar.php ).
Ve zkratce jde o to, že se pomocí různých technik naučíte svůj strach kontrolovat a postupně se budete vystavovat situacím, které ve vás strach vyvolávají a budete si na ně zvykat. Časem strach zeslábne a nakonec odezní. Nemusíte si hned představovat, že po vás při terapii polezou pavouci, spíše vás možná terapeut vyzve, abyste si pavouka představila a pověděla mu o svých pocitech a následně se pokusila relaxovat, než se strach dostane na přijatelnou úroveň.
Ačkoli sám pracuji metodou Gestaltterapie, jednou jsem takto pracoval s klientkou, která byla schopná po pár sezeních bez toho, aniž by se pavouka dotkla, ho naučeným postupem odchytit do sklenice a vynést ven z bytu. Proto věřím, že se vám brzy s pomocí psychologa podaří strach z pavouků zvládnout.
S pozdravem,
Mgr. Ondřej Novák, klinický psycholog
