S manželkou narážíme dlouhodobě na to, že „nemám rád“ její nejbližší kamarádku. Způsobuje nám to problémy do té míry, že to ohrožuje náš vztah. Oba to už pár let bereme tak, že prostě asi žárlím. Asi ano, ale přemýšlím o tom a napadají mě i jiné věci.
Po posledním konfliktu jsem si říkal, že problém pro mě vlastně nepředstavuje osoba kamarádky, ale to, co se děje s mou ženou v její přítomnosti. Samotná kamarádka je vlastně milá chytrá ženská, jenže já „kvůli ní“ opakovaně zažívám nepříjemné situace.
V souvislosti s kamarádkou mi žena v minulosti lhala, třeba že o víkendu pracuje a místo toho spolu holky jely na hory. Jindy mi zapomněla říci, že s námi kamarádka jede na víkend a bude spát s námi v pokoji. Dal jsem najevo, že mi to není příjemné, a byl z toho konflikt na několik týdnů.
Když v takové situaci „nejsem v pohodě“ nebo se pokusím vymezit své hranice, je to pro moji ženu vždy jen důkaz, že kamarádku nemám rád a že mám nějaký psychický problém. Pak mě trestá tím, že se ode mě na dny i týdny vzdálí, odtáhne, fyzicky i v komunikaci. Po nějaké době to cítím jako trvalý stav a začnu uvažovat o tom, že v takovém vztahu žít nemůžu.
Nedaří se mi mluvit o tom tak, aby z toho mohlo vzejít nějaké zlepšení. Tak to v poslední době raději dusím v sobě. Na rozdíl od předchozích let už nemám takovou potřebu o tom s manželkou dlouze diskutovat, ale stejně k nějaké konfrontaci nakonec dojde a já z toho vyjdu jako ten, kdo problém zas a znovu způsobuje.
Chtěl bych tomu porozumět. Vím, že je to téma na párovou terapii, ale na tu už jsme chodili. Pomohla nám, ale tohle jsme nerozmotali. Po pravdě bych se s tím už chtěl nějak vypořádat sám za sebe.
Tomáš, 39 let
Názor odborníka
Hezký den, Tomáši,
děkuji vám za důvěru, s níž se na nás obracíte, ačkoli ani párová terapie tuto záležitost nerozmotala.
Jako nosný se mi jeví váš vhled, že problém vlastně nepředstavuje osoba kamarádky, ale to, co se děje s vaší ženou v její přítomnosti. Píšete doslova „co se děje“, a ne „jak kamarádka manželku ovlivňuje“. Aktivním činitelem zde není kamarádka, ale cosi ve vaší ženě, co kamarádčina přítomnost nějakým způsobem spouští. Co to je?
Nevím, proč vaše žena potřebuje tak těsný vztah s kamarádkou. Myslím však, že většina mužů by „nebyla v pohodě“ po zjištění, že kamarádka s nimi bude sdílet o víkendu pokoj, či že jim žena tajila společný víkend s ní.
Napadají mě k tomu různé otázky:
- Proč váš nesouhlas s blízkostí kamarádky vyvolává u vaší ženy tak silné emoční reakce? Je ještě něco, co u ní tak silné emoce vyvolává?
- Jak by vaše žena volila, kdyby byla postavena před dilema: manžel, nebo kamarádka?
- Jak by se vaše žena tvářila, kdybyste jí „zapomněl říct“, že na společný víkend s vámi jede ještě váš kamarád?
- Stalo se někdy, že jste byli delší dobu bez kamarádky? (Třeba že odjela na pár měsíců do zahraničí či něco podobného). Pokud ano, zajímalo by mě, co se dělo s vaším vztahem: šlo vše hladce, či se dočasně objevil nějaký jiný zádrhel?
- Píšete: „když se pokusím vymezit své hranice…“ Co by se stalo, kdybyste se nikoli „pokusil vymezit své hranice“, ale „vymezil své hranice“?
- Píšete: „Nedaří se mi mluvit o tom tak, aby z toho mohlo vzejít nějaké zlepšení.“ Mám potřebu připsat: „Vaší ženě se nedaří naslouchat vám tak, aby z toho mohlo vzejít nějaké zlepšení.“
- A ještě by mě zajímal pohled kamarádky: Tušíte, jak to celé vnímá ona? Ví, jak na vás její přítomnost působí?
Tomáši, píšete, že byste tomu chtěl porozumět a že byste se s tím chtěl vypořádat. Jsem si vědoma, že jsem vám nedala žádnou konkrétní radu, žádný návod. Domnívám se, že to nejde.
Využívejte celý web.
PředplatnéTřeba vás však otázky výše podnítí k přemýšlení trochu jinak, z jiného úhlu, jiným směrem než dosud. Vaše přemýšlení může přispět k porozumění, a porozumění k vypořádání. Kdyby se nedařilo, klidně navštivte psychologa sám za sebe. Bude to s vámi prozkoumávat dál, do větší hloubky i šířky.
Přeji, ať se vám daří.
Srdečně
Pavla Koucká
