Je mi 21 let a chci se už „vyřešit“. Na prvním stupni ZŠ jsem byl oblíbený a díky tomu více méně také namyšlený, narcistický, se sklony k šikaně na slabších spolužácích. Bylo to vyjádření frustrace ze situace z domova. Můj „narcistický sebeklam“ se však postupně rozpadal. Postupně se ve mně čím dál více akumuloval setrvávající tlak z domova – tlak rodičů na dokonalý prospěch ve škole, hádky v rodině, atd.
Na konflikty jsem reagoval agresivně či podrážděně. Snaha o vyjádření jakéhokoliv názoru v rodině skončila buď tím, že mě v půlce přestali poslouchat, či výsměchem – nebrali mě vážně. Bratr mě v dětství často ponižoval či strašil. Z extroverta byl introvert. Celé dětství jsem toužil po přijetí, ocenění, pozornosti, která se mi od rodičů značně nedostávala. Tuto díru jsem se až do nedávna snažil zaplnit mnoha tvůrčími koníčky.
Po zjištění skutečné motivace mých koníčků jsem postupně skončil se všemi z nich. Stal se ze mě submisivní člověk a tuto roli si beru i do zaměstnání. Obdivuji opak sama sebe – sebevědomé role (DMX, Toshiro Mifune). Mám nulové sebeprosazení, nízkou iniciativu, neumím si stát za svým, neumím vyjádřit vztek či agresivitu, neumím být „sobecký před ostatními“. Toužím pouze po kladné komunikaci, utíkám od odpovědnosti, v komunikaci s ostatními se stále křečovitě usmívám. Bojím se někoho urazit, nesnáším konflikty, bojím se odmítnutí – proto raději nedělám nic.
Tom
Názor odborníka
Dobrý den, Tome.
Nejlepší cesta k tomu, jak „se vyřešit“, je přestat se zkoumat a začít se poznávat. Mezi racionální sebeanalýzou a sebepoznáním je totiž velký rozdíl a ten rozdíl je především v perspektivě pohledu. Sebeanalýza je proces, díky němuž se snažíme od svých pocitů dostat co nejdál, dívat se na sebe z „objektivního“, nezúčastněného úhlu pohledu. Poznávat se naopak znamená dostat se k sobě opravdu blízko, být zúčastněný (ale nikoliv utopený ve svých pocitech).
Malá odbočka: Setkávám se hlavně se dvěma důvody, proč se lidé uchylují k sebeanalýze, ale určitě je jich víc. Oba zmíněné jsou obranné. První z nich je obrana před sebou samým – únik od zahlcení nepříjemnými pocity ze sebe a vůči sobě k chvilkové úlevě ve světě racionálního, od emocí oproštěného, odstupu. Druhým důvodem k sebeanalýze je obrana před útoky druhých lidí – druzí mi nemůžou tolik ublížit, pokud znám své slabiny lépe než oni. Ve skutečnosti ale mezi oběma důvody není velký rozdíl. Příčina obou je v rozporu mezi tím, jací bychom být „měli“ a jací jsme. Rozdíl je jen v míře zvnitřnění autority, která určuje normu.
Při sebepoznání se snažíme pochopit, zatímco při sebeanalýze se snažíme sami sebe vysvětlit. Pochopení vede k uklidnění a otevírá cestu k (sebe)přijetí, či smíření. Prosté nalezení racionálního vysvětlení ale nic takového nepřináší. Sebeanalýza může i nemusí být správná, ale ať tak, či tak, nefunguje – na vašich pocitech nic k lepšímu nezmění. Často se naopak vnitřní rozpory ještě více posílí.
Z vašeho dopisu je patrné, jak moc toužíte pochopit, co se s vámi a ve vás odehrává, ale zdá se, že zatím hlavně nalézáte vysvětlení, která nepřinášejí žádné zlepšení, jen situaci (jako v případě vašich koníčků) ještě zhoršují. Možná i proto se zaměřujete hlavně na to, co se vám nedaří, v čem ve svých očích selháváte. Tato jednostrannost jasně vystoupí napovrch, pokud srovnám obraz osoby, kterou se snažíte v dopise vylíčit, s tím, jakým dojmem na mě působíte jako jeho pisatel.
V dopise popsaná osoba je obětí neblahých okolností svého života, ze kterých se nemůže vymanit. Nic se jí nedaří a ve všem selhává. Je to pasivní, bezradný, ve svém životě zcela ztracený člověk.
Pisatel na mě ale působí jinak – především jako člověk houževnatý. Nevykašlal se na sebe, nerezignoval, pořád hledá cestu, jak svůj život změnit, i když mu životní okolnosti nepřály. Snaží se o změnu, snaží se poznat, kdo opravdu je.
A toto jsou jen dvě roviny z mnohovrstevné skutečnosti. Vy jste ustrnul u jedné a přijal jste ji jako jedinou, ale i když je na vašem pohledu jistě mnoho pravdivého, reprezentuje jen část skutečnosti. Kdybych přijal váš pohled na sebe, jevila by se mi vaše situace bezvýchodná, ale východisko přece jen existuje. Je v nové, zcela jiné zkušenosti se sebou samým.
Ideálním prostředím k získání této zkušenosti je individuální nebo skupinová terapie, ale také třeba návštěva sebezkušenostního workshopu, meditačního retreatu apod. Vše, co vám umožní zažít sám sebe jinak. Slovo zažít je klíčové, protože se můžete snažit přesvědčit sama sebe o svých kvalitách, jak chcete – dokud je neprožijete, tak to nebude nic než vytváření nové iluze. Pokud zažijete sám sebe jinak, pak máte šanci objevit i svůj dosud netušený potenciál aktivně ovlivňovat svůj život, být jeho určujícím prvkem.
Přeji vám hodně úspěchů ve vaší snaze změnit svůj život a také při objevování sebe sama.
