Dobrý den,
celý můj problém spočívá v tom, že neumím motivovat manžela k hledání práce, která by spolehlivě zabezpečila rodinu.
Již od začátku našeho vztahu vím, že od něho nemohu očekávat vysoké příjmy. Jenže když jsem otěhotněla, chtěla jsem nás na novou životní situaci připravit. Objednala jsem nás k finančnímu poradci, kde muž konečně přiznal, kolik vydělává. Tam jsem také zjistila, že mi v předchozích rozhovorech na toto téma lhal. Nasliboval ale, že udělá vše proto, aby rodinu uživil. Uklidněná jsem vše nechala osudu a užívala si těhotenství.
Nyní je naší holčičce půl roku a já začínám mít strach z budoucnosti. Přechodem na rodičovský příspěvek se můj příjem znatelně snížil, a to vedlo k dalšímu tlaku na muže. Protože byl vždy radikálně proti společnému bankovnímu kontu, opět jsem žila v mylné představě o jeho výdělku. Po naléhání přiznal, že nemá ani osm tisíc měsíčně, a to mě málem přimělo nastoupit do nové, předem nenáviděné práce.
Na poslední chvíli jsem si ale uvědomila, že tím bych náš problém pouze odsunula o dva roky. Manžel opět slibuje, že si konečně najde zaměstnání (nyní je OSVČ a osm hodin denně rozhodně nepracuje, navíc o prázdninách mu velká část výdělku odpadá), ale nic pro to nedělá. Nad nabídkami volných míst ohrnuje nos.
Myslím, že ve skutečnosti ani nechce nic měnit. Jak jej mám motivovat, když ani milovaná dcerka není hnacím motorem? Přešli jsme na hádky a já bohužel i na výhrůžky, že pronajmu byt, půjdu k rodičům a od něj budu chtít jen příspěvky na naši holčičku…
Gloomy
Názor odborníka
Dobrý den,
snaha namotivovat kohokoliv ke změně má jedno zásadní omezení. Motivaci nikomu nemůžete vnutit. Klíčem k motivaci druhých je proto rozumět tomu, co chtějí, po čem touží. Z vašeho mailu jasně vyplývá, jakou máte představu o roli, kterou by měl váš manžel v tomto období společného života zastávat. Vidím také, jak důležitou hodnotou je pro vás aktuálně (z pochopitelných důvodů) jistota a zázemí. Ale co vlastně chce váš muž? Jak si on představuje svou roli v rodině? Jaké jsou jeho aktuální priority? Víte to? Mluvili jste spolu o tom?
Nespoléhejte se na to, že si myslíte, že odpovědi znáte, protože znáte svého manžela. Ač ho nepochybně znáte velmi dobře, vaše aktuální míra znalostí o něm vám s řešením tohoto problému nepomohla. Proto je potřeba změnit perspektivu. Nová perspektiva vyžaduje nové informace – někdy jsou to i zdánlivé detaily, co vnese do celé situace úplně nové světlo. Ptejte se, zajímejte se o jeho úhel pohledu, snažte se pochopit, proč jedná, jak jedná. Na okamžik nechte stranou své zájmy, představy a potřeby a jejich prosazování. Nenechte tento rozhovor zvrhnout v polemiku a argumentační bitvu. Nehledejte v jeho slovech trhliny, nesnažte se mu dokázat, že jeho postoje jsou špatné a jeho argumenty neobstojí.
Vezměte to z jiného konce. Pokud chcte někoho motivovat, nemůžete své argumenty opírat o to, co je důležité pro vás, protože operujete v cizím světě – ve vnitřním světě svého partnera – a pevné body o které se opřete, musejí být z tohoto světa – to proto je důležité pochopit, co a jak je důležité pro něj.
V dalším kroku vezměte to, co jste se dozvěděla o partnerových touhách, potřebách a představách o vašem rodinném životě, a srovnejte to se svými. Nehledejte rozpory, ale průsečíky. Existuje způsob, jak skloubit tyto dvě představy tak, abyste oba dostáli svým potřebám? Jak to udělat, abyste oba byli spokojení?
Ve třetím kroku pak můžete partnerovi zkusit navrhnout dohodu, která bude v jeho zájmu stejně jako ve vašem – v manažerském žargonu se tomu říká win/win dohoda. Pokud se shodnete na tomto společném plánu, je to skvělé. Je ale potřeba mít na paměti, že touto dohodou se váš problém nevyřeší. Dohoda vás spíš dostane na start cesty k řešení, která nebude ani snadná, ani rychlá. Ale být na cestě je vždycky lepší než přešlapovat na místě.
A co v případě, že se vám samotné (případně ani společnými silami) nepodaří ani touto cestou najít nic, co by motivovalo k společnému snažení o změnu vás oba? Než hodíte flintu do žita, doporučil bych vám ještě vyhledat odbornou pomoc, někoho, kdo je v mediaci – tedy v dělání dohod – zběhlý a kdo vám pomůže se ujistit, že jste nějakou možnost nepřehlédli.
Michal Mynář
