Dobrý den,
snažím se najít „zdravou“ reakci na situace, ve kterých se mi nedaří. Myslím, že problém pramení z toho, že je mi to v základu nelibé. Většinou pak u mě proběhne řekla bych vztek, vzdor, či možná trucování… Takže možná nevím, jak se dostat zpět do rovnováhy?
Nejčastěji to vnímám v situacích, kdy třeba po někom chci, aby mi věnoval pozornost, ale on si čas neudělá, pro mě je to ale z nějakého důvodu důležité. Pak cítím, že se „nafouknu“ a nechci se s ním „kamarádit“. Nebo třeba ve spolupráci s učiteli, trenéry nějak „narazíme“, myslím, že se mi nedostane toho, co bych uvnitř chtěla, potřebovala a mám tendence se sebrat a odejít, skončit.
Podobný postoj mám i k svému tělu a životu, např. je mé tělo nějak narušené a jeho „oprava“ buď není možná, nebo je to práce na velmi dlouhou a náročnou cestu, nebo se mi v životě něco nepovede a opět to na mě působí, jako že dobré to jen tak nebude a mám sklony reagovat tak, že nejlepší by to bylo skončit. Jako kdybych reagovala podmínečně, buď to bude dobré (mně libé) a nebo konec.
Celkově prožívám hodně silné emoce, které se snažím nepotlačovat, ale zároveň je pro mě docela umění je nějak korigovat. Pokud neprojevím svou nelibost, v mém prostředí se pravděpodobně nic nezmění. Když ji ale projevím, může to být fatální, ať už půjde o zabouchnutí dveří u lidí, oblastí v životě, které chci ve svém životě mít a rozvíjet, prožít v nich úspěch.
Je zdravé takovouto emoci nechat projít a „vytrucovat se“, a nebo bych ji měla zvládat jinak? Děkuji za radu.
Zuzík
Názor odborníka
Dobrý den,
vnímat nelibé pocity v situacích, ve kterých se nám nedaří, je přirozené. Pokud jsem ale pochopil správně, míru, se kterou se nepříjemné emoce v takových chvílích dostavují u vás, vnímáte jako příliš intenzivní a zatěžující.
Způsob, jakým vznikají emoce, nejde ovlivnit. Jde o čistě fyziologický mechanismus, který má na starosti především tzv. limbický systém v mozku. To, co ale můžeme ovládat, je způsob, kterým na vzniklou emoci odpovíme příšlušným chováním. Je dobře, že o své tendenci zachovat se určitým způsobem (trucování, nafukování, tendence z nepříjemných situací odcházet, končit) víte a dál o ní uvažujete. Může vám to pomoci takové momenty zachytit dřív, než se zachováte způsobem, který by vám mohl uškodit.
Ačkoli si nemyslým, že je nutné v nepříjemných situacích zůstávat za každou cenu, často bývá užitečné zauvažovat, zda zrovna tato má reakce, ke které mám sklon, byla a je na místě. Emoce, které na nás z našeho mozku takříkajíc vyskakují, totiž často nejsou vyvolány situací samotnou. Podílí se na nich velkou měrou dřívější zážitky. Ty do naší emocionality a chování vkládají pro ostatní nepochopitelné součásti. Někdy těmto součástem nemusíme rozumět ani my sami.
Proto by mě zajímalo, jak svým emocím a tendencím zachovat se určitým způsobem rozumíte vy. Kdybych se vás měl možnost zeptat, ptal bych se například na tyto otázky: jste jedináček nebo máte sourozence? Pokud máte sourozence, jak se vnímáte v porovnání s nimi? Jak je ve vaší rodině důležitý výkon, úspěch, a co se za úspěch vlastně považuje? Jak se s tímto pohledem ztotožňujete vy? Jen příklady, které by šlo doplnit o mnoho dalších.
Podle mého názoru by pro vás bylo užitečné porozumět tomu, proč tak silné emoce v popsaných situacích prožíváte. Jaké zážitky jsou oněmi přidanými součástmi způsobujícími prožívání situací a následné akce.
Pokud máte zkušenost, že máte chuť se vytrucovat nebo odejít, a přesto to neuděláte, může to být známka silné vůle, která je hlavní složkou při nakládání s emocemi. Jen silou vůle lze překonat emoční tíhnutí k nechtěnému chování. Chce to ovšem spoustu práce a cílený trénink, stejně jako sebepoznání.
Pokud cítíte, že máte občas silnou emoci, kterou se bojíte pustit ven, je jistě na místě hledat cesty, kterými byste ji ze sebe mohla dostat ve chvíli, kdy byste tím nebyla poškozena. Je v pořádku se v jistých situacích ovládnout a neudělat něco, čeho bychom litovali. Na druhou stranu není příliš zdravé v sobě emoce dlouhodobě potlačovat. To může vést k větší a větší tenzi. Výsledkem by mohly být kromě psychických obtíží i problémy psychosomatické. Jaké cesty jsou? Někomu pomáhá sport, jiným relaxace, pláč, vykřičení se v lese, zpěv, tanec, psychoterapie, nakopání boxovacího pytle aj.
S přáním všeho dobrého
Petr Jarolímek
