Dobrý den,
chtěla bych od vás slyšet názor na můj problém. S manželem jsme svoji čtyři roky, dohromady spolu žijeme dvanáct let, děti nemáme. Jsme skvělí kamarádi, rozumíme si v důležitých věcech, máme stejné hodnoty.
Bohužel však zřejmě nikdy z mojí strany nefungovala na 100 % přitažlivost. Jedná se o jeho chování, prostě mi v hodně situacích přijde zženštilý – pohyby, gesta, řeč. Občas působí dětsky a přijde mi velmi submisivní.
Vím, zní to hnusně, ale k této formulaci jsem se dopracovala po delší době hledání pravdy a opravdového problému. Zřejmě jsem se změnila a určité věci si uvědomila, dříve jsem to tak nevnímala.
Manžel má nadváhu, až po mém naléhání začal situaci řešit. Myslela jsem si, že když zhubne, budu vnímat pozitivní změnu, ale došlo mi, že to není jen tloušťka, ale hlavně jeho chování a přístup ke mně. Když to řeknu bez obalu, chci, aby na mě muž působil mužně, dominantně, aby byl rozhodný a aktivní, potřebuji cítit jeho sílu. Vím, že manžel takový být umí, ale jsou to jen záblesky…
Bohužel ve mně narůstají negativní pocity a jsem z toho velmi nešťastná. Jsem na manžela vnitřně zlá, i když se to snažím nedávat najevo, což se ne vždy daří. Tyto pocity se snažím řešit už více než dva roky a snažím se najít řešení. Nechci opouštět jinak skvělého člověka…
Vím, že mi většina zde řekne, abych odešla, ale tuto možnost vidím jen jako krajní řešení. Nevím, jak to řešit bez výčitek, které situaci jen zhoršují. Jak mám podpořit muže v mužnosti? Děkuji.
Deneb
Názor odborníka
Milá Deneb,
v Talmudu se praví: „Buď spokojený, s tím, co máš“. Smířit se, zvyknout si, ať je protějšek jakýkoliv. Pasivní přizpůsobení jde však ale jen po určitou dobu, určitou mez. Je pochopitelné, že se pokoušíte hledat řešení, protože chcete zachovat vztah s manželem.
Manžel zůstal stejný, změnu chcete vy
Ptáte se, jak ho podpořit v tom, aby byl více mužný. I když o vašem manželovi píšete, že je to skvělý člověk, se kterým si v mnoha ohledech rozumíte, je tam jedno velké ale. Nepřipadá vám dost chlap. Rozejít se s ním nechcete, i když připouštíte, že by vám to zde radila většina čtenářů.
Mezi řádky čtu touhu po změně a jako by manželova osobnost byla překážkou vašeho osobního štěstí. Nabízí se otázka, čí je to vlastně problém? Manželův nebo váš? Jako váš problém naplno vystoupil poté, co jste na sobě delší dobu pracovala, někam jste se posunula, duševně vyrostla, což lze hodnotit těžko jinak než pozitivně. Váš manžel však zůstal stejný. A vy byste ráda, aby se také změnil. A víte přesně, jaký by měl / mohl váš partner být – dominantní, silný, rozhodný – tedy opak vašeho partnera, kterého charakterizujete jako zženštilého, submisivního, infantilního.
Je to přirozené – tím, že jste se změnila, máte jiné potřeby a požadavky než předtím. Manželovu osobnost jste tak říkajíc měla před očima, ale začala vám víc vadit. Tlak na manželovu obezitu, aby s ní něco dělal, je de facto snaha o totéž – přimět ho, aby se změnil. Sama jste si uvědomila, že o jeho tloušťku nakonec až tolik nejde.
Respektujte manželovu vůli
Bohužel nevíme, jaká je reakce vašeho muže, když s ním mluvíte o tom, co vám vadí. Manžel absolutně netuší, o čem mluvíte anebo ví, ale nechce či nejde mu se sebou nic dělat? Jestli se sebou něco dělat chce, dlouhodobě vnitřně trpí tím, že má mužské vlastnosti ve stínu, pak mu na jeho cestě vaše podpora a trpělivost jistě pomohou. Pokud na sobě chce pracovat, nebo už pracuje, podpořte ho. Trpělivostí, pochopením. Respektováním jeho tempa. Důvěrou, že to dokáže.
Nevíme však, jestli se on změnit chce! Pokud mu stávající stav vyhovuje, je se sebou spokojený, nemá důvod se měnit. Vy mu můžete říci svůj názor, ukázat mu cestu, ale dál musí jít sám. Musíte respektovat jeho vůli.
Pokud ovšem vaše dobré míněné rady, jak se změnit, odmítá, je hledání řešení opět na vás, jak se s tím popasujete, jaký k tomu zaujmete přístup. Zde chci být špatným prorokem, že se asi ocitnete na křižovatce, jestli trvat na tom, že potřebujete chlapa, protože váš partner je příliš zženštilý, nebo se stáhnete a na tuto svoji potřebu „zapomenete“. Tím pádem obětujete i kus sebe a je možné, že po nějaké době budete potřebovat pomoc – pro sebe.
Bohužel pro vás nemám kouzelnou radu, po které váš manžel vyskočí, přečte si doporučenou literaturu (např. Robert Bly – Železný Jan) a odběhne na mužskou skupinu, bude na sobě pracovat, objeví v sobě divokého muže, takže se jeho mužnost bude projevovat častěji než v záblescích a váš vztah bude spokojený a vyrovnaný.
Dál na sobě pracujte
Nebudu zpochybňovat vaše požadavky na muže ani vám nebudu radit, abyste opouštěla jinak skvělého člověka. Jako závažné mi však přijde to, co píšete, že se děje ve vás. Váš vnitřní konflikt trvající dva roky – píšete o narůstajících negativních pocitech, že se cítíte uvnitř nešťastná. Na jednu stranu se užíráte tím, jaký manžel je a jaký by mohl být, ne vždy se však dokážete ovládnout a nedat mu to najevo, což si pak zase vyčítáte. Když člověk jde proti sobě, hromadí se v něm negativní pocity, ale situace zůstává stejná, neřešená, problémy duše se přestěhují do těla. Z dlouhodobého hlediska jste v ohrožení psychosomatickým onemocněním.
Pokračujte v práci na sobě, zkuste terapii, naučte se s negativními pocity pracovat, ventilovat je, komunikujte s manželem tak, abyste ho nezraňovala, nevyčítala, ale zároveň se uvnitř nedusila vztekem a výčitkami. Navštivte manželskou poradnu, využijte párovou terapii.
Jeden z faktorů slučitelnosti pro fungující dlouhodobý vztah je také podobný názor na osobnostní růst. Píšete, že jste na sobě pracovala, hledala pravdu a toto hledání vám přineslo ovoce. Troufám si tvrdit, že kdybyste viděla, že váš manžel na sobě také pracuje, mohlo by to být jedno z řešení, které se nacházejí mezi talmudským přístupem a zmiňovaným krajním řešením. Nesnažte se měnit manžela, zaměřte se na sebe, věnujte se svému sebepoznání. Nechte se překvapit možnostmi, které se před vámi otevřou.
Využívejte celý web.
PředplatnéPřeji vám vše dobré,
Marta Helingerová
