Dobrý den,
už 2 roky se cítím neustále méněcenná a nešťastná. Nikdy jsem se neuměla moc učit. Nové informace mě baví, ale učení nazpaměť jsem vždy odkládala až na poslední chvíli.
Vystudovala jsem s odřenýma ušima vysokou školu (tedy jen bakalářské studium), ale kvůli humanitnímu oboru jsem nemohla najít dlouho práci. Nakonec jsem ji našla, ale musela jsem se přestěhovat do velkého města a změnit tak nedobrovolně způsob života. Naštěstí jsem se přestěhovala spolu s partnerem. Práce byla jen na částečný úvazek a za malý plat. V této práci jsem byla 2 roky, zároveň jsem hledala neúspěšně jinou. V té době jsme měli s partnerem krizi kvůli mému malému příjmu.
Přes známosti jsem se dostala do společnosti, kde bych po absolvování dálkového studia mohla pracovat na dobré pozici, ale teď tam pracuji na „podřadnější“ pozici, která je fyzicky náročná a naprosto mě neuspokojuje. Nad vodou mě však drží to, že za nějakou dobu tuto práci už dělat nebudu – začala jsem totiž opravdu dálkově studovat vyšší odbornou školu, a tak zbývá jen se učit a školu dokončit.
Jenže tady je ten problém: nikdy jsem nebyla v učení moc disciplinovaná a nedokázala jsem se k učení „dokopat“. Myslela jsem, že mi perspektiva lepší práce a života v učení pomůže, ale není to tak. Měla bych se učit po práci, ale vždy jsem hrozně unavená a učení odkládám také kvůli domácím povinnostem.
Prosím, poraďte mi, jak se na učení, které má perspektivu, koncentrovat a překonat únavu a pocit méněcennosti? Jak to všechno vydržet?
Studentka
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz. Přečetla jsem si ho několikrát. Na první pohled se zdá, že je problém v učení se věcí nazpaměť a v učení se jako takovém. Když jsem si ale vaši pozici představila, plně chápu, že je celá situace velmi obtížná a zdaleka není tak „jednoduchá“.
Chcete studovat, protože vzdělání je pro vás perspektivní. Získávání nových informací vás i baví. Na druhou stranu chodíte do práce a vedete domácnost, což je samo o sobě náročné (nejen časově, ale i energeticky). Dočasně skloubit oboje tak, abyste měla dostatek času a energie na učení a zároveň netrpěla vaše rodina, je velmi zapeklitá otázka. Myslím, že je to více otázka organizace času, rozložení sil a komunikace s vašimi blízkými, než otázka toho, jak se učit.
Prvně vám může hodně pomoct, pokud si uvědomíte, že jde o dočasný stav a stanovíte si jasné datum konce. Konečnost je v tomto případě velmi úlevná.
Dále si určete priority pro měsíc, týden, den… Pro to, co je důležité, si v diáři vymezte jasný časový úsek. Pokud diář nepoužíváte, pořiďte si ho. Sepište si do něj priority a úkoly.
Pak už vám zbude „jen“ jejich plnění. To je nejtěžší část a proto je potřeba se na ni připravit. Pomůže vám, pokud:
-
Budete vědět, co přesně máte dělat (jasně si definujte zadání a ujistěte se, že mu rozumíte).
-
Budete mít vše, co potřebujete.
-
Budete vědět, proč to děláte.
-
Budete mít vymezený časoprostor, tedy nejenže budete mít v diáři napsáno, co přesně děláte, ale také budete mít vyhovující místo se vším, co potřebujete, bez rušivých vlivů. Nebojte se využívat studovny, knihovny a jiné prostory, které vám neumožní dělat nic jiného.
A závěrečná rada: poproste lidi ze svého okolí o pomoc. Dočasně předejte některé domácí práce partnerovi, sjednejte si úklidovou firmu nebo poproste o výpomoc kamarádku. Snaha vše zvládnout sama je sice mezi ženami hodně rozšířená, ale také hodně sebedestruktivní.
Hodně sil,
Zuzana Řezáčová Lukášková
