S manželkou jsme dospěli do stavu, že jsme se vzájemně dohodli na rozchodu a nyní řešíme, jak to oznámit našim dětem (chlapci dvojčata, 15 let). Před třemi lety jsme již řešili tento problém, když má nespokojenost ve vztahu vyústila v nevěru a rozhodnutí se rozvést, ale nakonec po několika návštěvách párové terapie jsme se dohodli, že to ještě zkusíme.
Bohužel po třech letech jsem se dostal do stejné situace a uvědomil jsem si, že žít dále v nespokojeném vztahu jen kvůli dětem nemůžu, protože tím trpí můj psychický stav, nejsem ve vztahu šťastný a tím vlastně ubližuji manželce i dětem. A rád bych se zeptal, jak nejlépe oznámit tuto skutečnost našim klukům, jelikož je čekají přijímací zkoušky a neradi bychom je stresovali před zkouškami.
Plánujeme oba bydlet ve stejném městě, já zůstanu v našem rodinném domě a manželka se odstěhuje do svého bytu i s kluky. Jsme dohodnutí, že jako rodiče chceme fungovat dál a kluci mne budou moci navštěvovat, kdy budou chtít, jejich pokojíky zůstanou u mě nezměněny a budeme se společně podílet na výchově a „servisu“ spojeném s každodenními aktivitami (fotbalový trénink a podobně). Já ani manželka zatím neplánujeme ihned žít s novým partnerem.
Má otázka tedy zní, jak a co všechno říci dětem tak, aby je to co nejméně zranilo a aby z toho bylo zřejmé, že to není jejich vina a že dál zůstáváme jejich rodiči, že to nemá nic společného s nimi, že mezi námi dvěma se bohužel pokazilo něco, co už nejde spravit. Ale že se dál vzájemně respektujeme a společně se budeme podílet na jejich výchově a tak dále. Manželka by jim i ráda řekla o tom, že jsem jí byl nevěrný. Nevím, jestli je to nutné.
Robert, 49 let
Názor odborníka
Roberte,
děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Pokusím se odpovědět na váš dotaz co možná nejvíc konkrétně a zároveň zůstat v roli odborníka, který si uvědomuje jedinečnost každé takové situace. Z toho, co píšete, jsem nabyla dojmu, že blížící se rozvod je již pevně rozhodnut a společně s manželkou plánujete reálně jak dál.
Působí to na mě, že vaše rozhodnutí je promyšlené a máte jasno, že společný život dál již není možný. Oceňuji, že je pro vás důležité zjistit, jak být dál plnohodnotnými rodiči pro vaše syny i jak s nimi o celé situaci adekvátně komunikovat.
Sám jste na závěr načrtl, co byste jim rád řekl. Postihl jste důležitá témata, o kterých je třeba s dětmi mluvit, jelikož ony o nich v době rozchodu rodičů velmi často přemýšlejí, i když své obavy někdy nahlas nevysloví. Pokusím se vše více rozvinout a třeba tím napomohu, abyste našli pro vás vhodné řešení.
Kdy jim to říci?
První častou otázkou mnoha rodičů je načasování rozhovoru s dětmi o tom, že se rozhodli svůj vztah ukončit. Tuto nejistotu chápu: nikomu se nechce sdělovat špatné zprávy. Rodiče tuto situaci oddalují, jelikož se bojí reakcí dětí na neveselou novinu a zároveň se bojí svých vlastních emocí, které by mohli před dětmi k druhému rodiči projevit. Představují si, že by to rádi řekli v klidu a společně, zároveň takového nastavení často nejsou schopni.
Z mé zkušenosti vyplývá, že vhodný okamžik k takovému rozhovoru je co nejdříve od chvíle, kdy si manželé konec vztahu ujasnili. Ve vašem případě je synům 15 let a je těžko představitelné, že by si změněné atmosféry doma nevšimli. Možná již tuší více, než si myslíte. Okamžik, kdy jim to oznámíte, může přinést úlevu po různě dlouhé době nejistot a jejich vlastních představ, co se asi děje a co je čeká.
Pro takto velké děti může navíc včasné informování o tom, co se mezi rodiči děje, být důkazem, že jsou brány vážně, že patří k důležitým rodinným tématům. V neposlední řadě tím zabráníte tomu, aby se děti dozvěděly vaše plány z úst někoho jiného (babičky, tety či jiných vám blízkých osob), kdo by mohl situaci představit více zkresleně dle své perspektivy.
Jak jim to říci?
Jak potom takový rozhovor vést? Má jim to říct každý zvlášť, či dohromady? Pokud si přejete sdělit dětem, že přestože vaše manželství končí, zůstáváte dál partneři ve výchově, bude vhodnější o tom s nimi mluvit společně. Schopnost mluvit spolu, přestože nás situace bolí či zarmucuje, je disciplína nejvyšší náročnosti, přesto ji mnoho rodičů zvládne a ukazuje tím dětem, že jim na dobrém vycházení skutečně záleží právě kvůli nim.
Zároveň buďte autentičtí. Pokud je pro vás situace těžká, vlhnou vám oči či se vám třese hlas, nemaskujte to. Až přijdou emoce dětí, budou možná také důvěřovat, že na ně mají právo.
Velmi se mi líbí formulace, které sám ve svém dotazu používáte. Rád byste jim řekl, že to není jejich vina a že dál zůstáváme jejich rodiči, že to nemá nic společného s nimi, že mezi námi dvěma se bohužel něco pokazilo, co už nejde spravit. Ale že se dál vzájemně respektujeme a společně se budeme podílet na jejich výchově. Přesně to jim řekněte.
Pokuste se jim nastínit nějaký konkrétní plán, který máte, a navrhněte jim, že oni sami mohou o určitých věcech rozhodovat. Zároveň mi přijde dobré dát jakkoli najevo, že pochopíte, když se na vás budou zlobit. Na to se totiž někdy zapomíná – děti mohou mít vztek na oba rodiče a je dobré ho nechat projít. V prvním rozhovoru je nepřetěžujte detaily a ponechte jim čas, aby to, co slyšely, mohly vstřebat.
Co vše jim říci?
Jak moc detailů dětem sdělit, záleží jednak na jejich věku, na jejich emoční vyzrálosti a také na tom, jak moc se budou ptát. Píšete, že si nejste jistý, zda jim říci o vaší nevěře. Ani já si nejsem jistá, jak na to jít dobře. Přání vaší ženy o tom mluvit rozumím tak, že jí to přijde fér, jelikož pro ni možná právě tato nevěra samotný rozvod rozpoutala. Ale jen se domýšlím. Rozumím té potřebě i vaší nejistotě, zda je to vhodné.
Je velmi pravděpodobné, že každý z vás bude se syny mluvit také o samotě, budou vám pokládat dotazy. Je možné, že se to stejně dozví, pokud už o tom nemají nějaké tušení nyní. Z mého pohledu bych cíleně tuto informaci dětem nesdělovala – domnívám se, že intimní život rodičů je věc dospělých a s dětmi ho není třeba probírat.
Pokud o tom již vědí, není nikdy plně v moci rodiče jim celou komplikovanost partnerského života vysvětlit tak, aby tomu rozuměli. Znám mnoho dětí, které se na rodiče velmi za nevěru hněvají, zároveň ji ale vnímají černobíle bez potřebného kontextu.
Napadá mě taková má osobní pomůcka na podobné rozhodnutí. Vždy je dobré se zamyslet, k čemu dětem taková informace bude sloužit. Pokud se ženou najdete smysluplné důvody, proč to vědět mají, řekněte jim to.
Jak dál s nimi o situaci mluvit
Ve své práci jsem se dlouho setkávala s rodiči, kteří o děti bojují nebo mají velmi napjaté vztahy, znám ale i fungující dospělé po rozvodu. Ze své zkušenosti nabízím doporučení, jak s dětmi o porozvodové situaci i o druhém rodiči mluvit: ukazuje se, že pro dobré rodičovské vztahy slouží co nejvíce věcná a praktická komunikace, která probíhá přímo mezi otcem a matkou, ne přes jejich děti.
Ideální je, pokud spolu mohou rodiče nadále mluvit, potkat se na pár minut, když si přijedou pro děti, a sdělit si důležité věci, které se dětí a plánování týdne týkají. Jsou ochotni se spolu poradit ve věcech výchovy a všeho ostatního, co se dětí týká.
Pokud v některém z nich přetrvává bolest či naštvání na bývalého partnera, je dobré si najít místo, kde o ní mohou mluvit, před dětmi však o druhém rodiči mluvit alespoň neutrálně. O to samé poproste své rodiče a jiné blízké osoby: rozpad rodiny je náročný a zlé řeči o tom, kdo za to může, dětem vždy jen uškodí.
Vím, že realita je potom mnohem rozmanitější, než aby se na ni dala dát univerzální rada. Berte mé doporučení jako inspiraci a zkuste najít své vlastní dobré nastavení, jak být po rozvodu nadále rodiči vašich synů. K tomu hledání patří také chyby a přešlapy, ale pokud v sobě najdete ochotu dělat ústupky, uznat chybu a hledat společnou řeč, vaše snaha se vždy vyplatí. Přeji hodně sil.
Petra Bradová
Pomohl vám článek?
