Je pondělí ráno, sedím u doktora. Rutinní preventivní prohlídka. Doktor pochopitelně ví, co dělám za práci, a tak občas využijeme administrativní čas na sdílení osobních i společenských stesků. Trápí ho situace s dcerou, která po jejich rozvodu bydlí u mámy, spolu jsou jednou za dva týdny o víkendu a podle toho, co popisuje, mají spolu hezký vztah. A to je právě kámen úrazu. Její máma nad nimi krouží jako ostříž, protože odmítá přijmout, že má její dcera ráda i svého tátu.
Když mi svoje obavy říkal před rokem, působilo to na mě navzdory situaci optimisticky a doktor se ode mě nechal rád povzbudit. Proč optimisticky? Protože je jeho dcera inteligentní a její táta je ve svém přístupu k ní čitelný a předvídatelný. Tím se může v dětské psychice takzvaně „vyrovnat skóre“ a dcera si postupně udělá svůj zdravě kritický obrázek.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné