Dobrý den,
žiji s mužem, kde to neklape, je negativní. A proč s ním zůstávám? Jsem na něm finančně závislá a nemám odvahu se osamostatnit.
Říká se, že co mi vadí na druhém, s tím mám víceméně problém i já. Že druhý je zrcadlem, které se nám vystavuje pro naše nedokonalosti. Přemýšlím o tom, nacházím i podobnost, co nechci dělat jako on, ale stále je on vedle mne, který, abych to přirovnala, je jako koule na noze, se kterou se mi špatně něco dělá. Která mi brání prosadit se.
Co mi brání odejít je, že vlastně nevím, co bych dělala, čím se živila. Každý má prý na něco talent, ale já jsem ten svůj nenašla (nebo spíš, nevím o žádném, který by mne „uživil“). Jsou věci, co mne baví, i práce ve firmě je mezi nimi. Jenže se neodvažuji jít jinam, protože narážím na to, že mám představu, jak to dělat, ale v určitém momentě jako kdybych na to zapomněla a sama zpětně se divím, proč to nedělám. Nebo po sobě nacházím chyby, kterým se sama divím, že jsem něco tak banálního udělala.
Někde jsem četla, že to může být i stresem, napětím. Odráží se tu i roky, kdy pracuji s negativním manželem. Ale jak z toho? I s tím talentem mám problémy, baví mne ruční práce, ale nikdy to nebudu mít dokonalé, protože prostě ten talent chybí, jak na kreslení, tak na šití… Nápadů by bylo, jen ne šikovné ruce na to.
Ale jak se prosadit, když člověk na to „nemá buňky“ a vidí, jak druhý na co sáhne, to mu jde? Pak nemám odvahu se do něčeho pouštět, zapátrám a vidím, že to dělají ti šikovnější… Děkuji za radu.
Hana
Názor odborníka
Milá Hanko,
děkuji za váš příběh. Situace, kterou popisujete, se zdá z venku mnohem snazší, než je pro vás, která jste přímo v centru dění. Bohužel je toto realita pro mnoho žen. Jak píšete, určitě se můžete hodně naučit a dozvědět se o sobě mnohé tím, že se podíváte na situaci, do které jste se dostala. Vím ale, že to není jednoduché, pokud jste v emočně náročné situaci. Potřebný úkrok stranou pro vás může být hodně obtížný. Můžete zůstat tam kde jste a pokusit se vše upravit do pro vás vyhovující podoby (ideálně za pomoci některého terapeuta). Na druhou ne vždy musíme setrvávat v nevyhovujících podmínkách.
Z toho, co popisujete, mám dojem, že v první řadě nevěříte sama sobě a své vlastní hodnotě. V takovém případě se ženy často nechají utlačovat, protože „si to zaslouží“. Víra, že nic nemohu, protože nic neumím, bohužel podporuje i dojem závislosti. Ten dává lidem okolo vás pocit převahy a vědomí, že si k vám mohou dovolit cokoli. Představte si, že máte vedle sebe partnera, který je na vás závislý a neváží si sám sebe. Jak byste se k němu chovala? S úctou a respektem? Myslím, že dlouhodobě spíše ne.
Moje rada proto je – věnujte se sama sobě. Najděte to, co vás podpoří a pomůže vám k prožitku vlastní jedinečnosti. Věnujte nějaký čas tomu, že si budete všímat toho, v čem jste dobrá, co na sobě oceňujete a za co byste se mohla pochválit. Zpočátku to bude hodně těžké, ale věřím, že to zvládnete. Už to, že jste napsala o radu, je známkou vašeho odhodlání ke změně. Využijte ho a začněte hned teď. Stačí, když si všimnete nějaké maličkosti, kterou u sebe hodnotíte kladně. Možná to bude úsměv, ochota pomáhat, dobrý oběd nebo krásně vyžehlená košile. Může to být opravdu cokoli.
Nezapomeňte, že Vaše okolí se k vám chová v souladu s vaším vnitřním nastavením.
Zuzana Řezáčová Lukášková
