Dobrý den,
moje otázka zní: Jak se smířit s vlastní smrtelností? Velmi často mě přepadají myšlenky na smrt, přece jen nikdy nevíme, kdy si pro nás přijde. Bojím se jí, chtěla bych žít věčně, chci stihnout spoustu věcí, ale sama vím, že většina jich se nesplní.
Celkově mi tenhle svět přijde příliš omezující. Někdy chvíli věřím tomu, že duše je nesmrtelná, a že co nestihnu v tomhle životě, tak třeba se podaří v příštím, případně se moje duše odebere na místo, kam patří (třeba jiná dimenze). Občas přemýšlím i nad Bohem, rájem apod., ale bohužel nemám sklony k fanatické víře. Někdy se prostě jen bojím toho, že bude věčná tma (což je nejpravděpodobnější), že bude navždy konec pozemským rozkoším, které si také neužívám v takové míře, jaké bych chtěla, ale bohužel vždy musím zvážit pozitiva a negativa dané věci a také své schopnosti jako introvertní osobnosti.
Možná píšu trochu zmateně, ale je to asi stručné shrnutí myšlenek, které se mi chaoticky honí hlavou. Nechci jen přemýšlet, co bude po smrti, chci žít v přítomnosti, nestrachovat se přehnaně něčím, co je nevyhnutelné. Asi je jediná rada zvednout zadek a poznávat krásy života, jenže co v tomhle extrovertním světě svede samotář sám s nesmyslnými myšlenkami a nedostatkem vůle?
Předem děkuji za odpověď.
Tormalita
Názor odborníka
Milá Tormalito,
pokládáte velmi nesnadnou otázku: Jak se smířit s vlastní smrtelností?
Tuto otázku si lidé kladou odnepaměti a nevím, jestli byla někdy zodpovězena tak, aby to člověka uspokojilo. Zabývají se jí náboženství, filozofie, psychologie i umění celá staletí. Ačkoli je nám nabízeno více teorií o tom, co bude po smrti následovat, stejně přesně nevíme, co se bude dít. Můžeme některé z těchto teorií více věřit, ale to je záležitostí spíše víry, než jistoty, kterou bychom chtěli mít.
Když člověk přemýšlí o vlastní smrtelnosti, narazí na nejistotu, úzkost, strach, tak jako se to děje vám. Lidé o smrti přemýšlejí, zvláště tehdy, když se k nim v nějaké podobě přiblíží. Když jsou vážně nemocní, ztratí blízkého člověka nebo jim nějaké okolnosti vnesou toto téma do života.
Čím je člověk starší, tím více si uvědomuje, že smrt je součástí života a že není jiná možnost, než se s tím smířit. K přijetí mu pomáhá vlastní zkušenost. Ve svém životě se už vícekrát setkal se smrtí někoho blízkého a nemohl nic udělat. Jen to nakonec přijmout a smířit se s tím, i když to často bývá hodně těžké.
Smiřování se s vlastní smrtelností je velmi osobní záležitost. Je to proces, který se během života vyvíjí. Vy jste velmi mladá a nevím, co vás přivedlo k těmto úvahám. Jestli přemýšlivá povaha, životní okolnosti nebo něco jiného.
Kladete si otázky, hledáte odpovědi a také je nacházíte. Píšete, že “asi jediná rada je zvednout zadek a poznávat krásy života”. Myslím, že máte pravdu. Smysl dáváme životu my sami, ať už tím, jak o něm přemýšlíme a jakým úvahám se věnujeme, nebo tím, jaké kroky a jakým směrem uděláme.
Píšete, že byste toho chtěla hodně stihnout. Co vás tedy láká? Jaké krásy života chcete poznat? Jak vypadá vaše představa sama sebe, že si života užíváte a radujete se z něho? A jaké kroky pro to můžete udělat?
Zmiňujete vaši introvertní povahu a asi mluvíte o sobě jako o samotáři s nesmyslnými myšlenkami a nedostatkem vůle v extrovertním světě. Jestli je to opravdu o vás a sama se tak cítíte, tak i na tom se dá pracovat. Vůle se dá posilovat, kroky mohou směřovat ze samoty k lidem, nesmyslné myšlenky se dají nahradit takovými, které mají smysl.
Doporučila bych vám psychoterapii. Najděte si nějakého psychoterapeuta, se kterým budete moci mluvit o tématu smrti a svých myšlenkách a pocitech z ní, ale také o svém životě, svých přáních a plánech, které chcete realizovat. Věřím, že vám psychoterapie pomůže a spolu s terapeutem najdete cestu, po které budete chtít jít a objevíte pro sebe spoustu možností, které vám budou dávat smysl a radost.
Využívejte celý web.
PředplatnéTormalito, přeji vám do života jen to nejlepší.
Karla Steinerová
