Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Jako hadrová panna: Být navenek bezstarostná a veselá chce mnoho síly.

23. 6. 2011

Poslední dobou na mě všechno doléhá. Ať už se jedná o školu, ve které teď nevím, kam dřív skočit, o lidi, na nichž mi záleží, nebo o domácnost.

Pozoruji na sobě stále větší vyčerpání a výkyvy nálad. Navenek vždy působím uvolněně a bezstarostně, když však přijdu domů, mám problém cokoliv udělat. Cítím se sklíčená a nic mě nedokáže rozesmát. Pociťuji jakousi emociální vyprahlost a zároveň bezmoc s tím něco dělat.

Pokoušela jsem se o tom bavit s mnoha lidmi, ale vždy mi řekli: „Prosím tě, vždyť ty zvládáš všechno.“ Problém je v tom, že já si tak vůbec nepřipadám, ba naopak, cítím se jako hadrová panna. Ve chvílích, kdy jsem sama, je mi mnohdy do pláče. Přemýšlím nad životem: nad tím, jak se všechno mění a zároveň zůstává jakýmsi nepopsatelným způsobem stejné.

Myslím na to, že mě již unavuje nosit stále tu stejnou masku, masku veselé a bezstarostné holky, co všichni znají. A tíží mě pocit, že se s tím nemám komu svěřit, protože nikdo doopravdy neví, jaká jsem.

Donut

Názor odborníka


Pěkný den, Donut,

po dočtení tvého dopisu mi pořád zněla v hlavě věta tvých přátel: „Prosím tě, vždyť ty zvládáš všechno.“ To musí být strašně náročné, zvládat úplně všechno! Vím, píšeš, že sama si tak nepřipadáš. Všichni ostatní ale, zdá se, dosvědčují, že je tomu tak. A mě napadá, že je vlastně dost přirozené, být pak vyčerpaná.

Škola, lidé na kterých ti záleží, domácnost… to všechno na tebe doléhá a ty se pořád musíš tvářit jako bezstarostná holka. Jak ale čtu, starostí máš až dost. Zařadila ses do kategorie pod patnáct let, zároveň to, o čem a jakým způsobem píšeš, budí o mnoho dospělejší dojem.

Když si tě zkouším představit, vidím citlivou, pracovitou, cílevědomou a starostlivou dívku. Také mě napadá, jestli bys souhlasila, kdybych použila výraz obětavá? Vždyť přesto, že se cítíš sklíčeně a vyčerpaně, pro své okolí působíš vždy uvolněně a bezstarostně. To tedy není žádná hračka a dokážu si představit, že to stojí pořádnou dávku energie.

Napadá mě, odkud všechnu tu sílu bereš? Vzpomněla by sis na něco, co tě v poslední době potěšilo, čím sis udělala radost, kde sis „nabila baterky“? Píšeš, že pociťuješ emocionální vyprahlost. Chtělo by to asi nějakou „šťávu“, říkám si. Kde ji ale vzít? Šla by čerpat právě z činností, které ti přinášejí spokojenost? Kolik času ti zbývá na takové věci? Dopřáváš si jich, kolik bys sama chtěla?

Snažila ses svěřit se se svými pocity přátelům. Oni ale viděli jen tu, která všechno zvládá. Říkám si, čím to je? Je možné, že tě přátelé opravdu nikdy neviděli nic nezvládnout? Když jsi byla smutná z toho, že se něco nedaří? Dalo by se jim to dovolit?

Popisuješ, jak jsi navenek vždy usměvavá a bezstarostná. Jak by mohli lidé ve tvém okolí dělat něco jiného, než oceňovat, že všechno zvládáš?

Píšeš, že tě už ale unavuje nosit stále tu stejnou masku, masku veselé a bezstarostné holky, co všichni znají. A myslím, že si tím sama dáváš nejlepší odpověď. Moc ráda bych ti pomohla takovou vysilující masku odložit. Vždyť jak píšeš, už ji stejně všichni znají.

Věřím, že pak by se ti ulevilo a kousek veselosti, kterou teď rozdáváš okolí, by tak zbyl i pro tebe samotnou.

Přemýšlím, jak by se to dalo zařídit. Kdybych byla pořádná doktorka, snažila bych se zjistit, co ti dělá největší radost a pak ti toho předepsala dvojitou dávku. Nejlepší doktorka na svůj život jsi ale ty. Úplně sama jsi přišla na to, co tě trápí – a jak funguje ta tvoje maska. Proto věřím, že když nasměruješ své skvělé vlastnosti na sebe, brzy najdeš způsob, jak masku občas odložit a nadechnout se čerstvého vzduchu. A já si říkám, jestli by zrovna takový čerstvý vzduch nebyl tím správným lékem na sklíčenost a emocionální vyprahlost hadrové panny, o které píšeš…

Napadá mě taky, že by mohlo být fajn nezůstat na to sama. Kdybys měla stejný pocit, určitě bych ti doporučila zajít třeba za školním psychologem, nebo tady na stránkách kouknout, jestli by ti byl sympatický některý z terapeutů v okolí tvého bydliště a zkusit si s ním domluvit setkání.

Přeji hodně štěstí. A kdybys měla chuť k dalšímu psaní, moc ráda se dozvím, jak se ti daří.

Bára Petránková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.