Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Jako rodina manžela moc nezajímáme: Kde váš muž nachází seberealizaci?

9. 10. 2012

Dobrý den.

Jen krátce nastíním svůj příběh. Jsem patnáct let vdaná, jestli šťastně, to nevím. Až do nedávna jsem si myslela, že ano. Můj muž ovšem manželství hodnotí jinak, spíše to cítí jako nenaplněný vztah. Máme dvě zdravé děti, oba pracujeme, finančně se nám nevede špatně.

Hodnoty jako děti, rodina, manželské intimnosti a sounáležitosti můj muž nevidí jako hodnotu – dvě děti a manželku má prý každý trouba. On chce víc – karieru, seberozvíjení a myslím, že i mladou milenku. To mi sice neřekl, ale cítím to. Snažím se mu dát volnost, ať nemá pocit, že ho dusíme v rozletu. Je to tak správně?

Vždy se vrátí z nějakého večírku nebo pobytu s kamarády dost podrážděný, naštvaný. Jakoby neměl chuť do života. Děti a já ho moc nezajímáme. Neptá se, co jsme dělali, jak se máme, ale požaduje péči o vlastní osobu, večeře, praní, žehlení.

Když přichází domů, pociťuji bolest břicha a třes. Mám ho ráda, ale nevím, jestli na něm nejsem psychicky závislá, neumím si představit život bez něj. Jak je to možné, když jsem mu vlastně jedno? Na tuhle otázku si nedovedu odpovědět.

Asi před dvěma roky jsem potkala muže hodného, pozorného, myslím, že mě miluje, ale já se nemohu odpoutat od manžela. Sice se s milencem stýkám, trávíme spolu i některé víkendy, ale cítím, že bych raději byla s mým mužem.

Jak z toho ven? Jak se odputat od manžela?

Děkuji za odpověď.

Pavla

Názor odborníka


Milá Pavlo,

hned na začátek se vám musím přiznat, že takový konec vašeho „příběhu“ jsem nečekala. Zmínka o milenci v posledním odstavci mě popravdě velmi překvapila.

Při popisu vašeho trápení otvíráte několik témat, které jsem se pokusila pro svou vlastní orientaci rozdělit do několika částí, možná i pro vás by se to takto mohlo stát přehlednějším. V následujících řádcích se vám pokusím nastínit můj pohled na vaši situaci a bude záležet jenom na vás, zda to pro vás bude inspirující, zda vám to bude ku pomoci nebo naopak.

Donedávna jste si myslela, že jste šťastně vdaná. Nespecifikujete, co znamená donedávna. Zmiňujete se však, že máte již dva roky milence, takže předpokládám, že slovo donedávna můžeme zaměnit za „ještě před dvěma lety jsem si myslela, že jsem šťastně vdaná“. Pokud je můj předpoklad mylný, znamenalo by to, že jste si sice myslela, že jste šťastně vdaná, ale i přesto jste si našla milence. V takovém případě bych se přikláněla k názoru, že zřejmě již delší dobu nebylo něco v pořádku. I když stává se, že i šťastně sezdání jedinci hledají útočiště v cizí náruči a většinou to bývá z prostého důvodu – v manželství jim něco chybí, a proto si to kompenzují jinde. Vašemu mileneckému vztahu se však budeme věnovat později, nyní bych ještě chvíli zůstala pouze u vás.

Píšete, že když váš muž přichází domů, pociťujete bolesti břicha a třes. Tušíte proč tomu tak může být? Nepíšete, že byste se s mužem hádali, že by na vás nedej bože vztáhl ruku nebo byl na vás ošklivý. Cítíte se tudíž v jeho přítomnosti nepříjemně? Máte z něj strach? Předpokládejme, že tomu tak nebylo vždy, že byly doby, kdy jste se naopak na jeho příchod z práce těšila. Co se tedy stalo? Co se změnilo? Kdy jste začala zažívat tyto nepříjemné pocity?

Pokud bychom se dopátraly prvopočátku těchto potíží, mohly bychom přijít na to, kde je zakopaný pes. Důvodů může být mnoho. Čistě hypoteticky se mohlo stát, že váš muž přestal být spokojený v práci, protože ho nějakým způsobem přestala naplňovat. Z tohoto důvodu se začal vracet domů nevrlý a přestal vám i dětem věnovat pozornost nebo ještě jinak řečeno – svou pozornost vám začal upírat – toto je jeden z příznaků deprivace.

Plynule tedy navážeme druhou částí, ve které se budeme věnovat vašemu muži. Zmiňujete se, že hodnoty jako děti, rodina, intimita a sounáležitost pro něj nemají cenu, že chce víc. V prvé řadě mě napadá, že každý pár ještě před tím, než vstoupí do manželského svazku, by si měl právě hodnoty vyjasnit a promluvit si o nich, aby se předcházelo zbytečným nedorozuměním. Hodnotová orientace je záležitost, která se tvoří téměř od samého počátku bytí člověka. Její základy pocházejí z primární rodiny, s postupným nabýváním samostatnosti si člověk své hodnoty formuje, transformuje a vytváří si svůj vlastní hodnotový žebříček, který ale je, dá se říci, na hodnotách primární rodiny postaven.

Ale to by bylo na dlouhé povídání. Proto bych chtěla uvést jediné, že každý člověk má hodnoty nastaveny jinak a jde o to se s protějškem nějakým způsobem vyladit. Ne vždy je to možné. U vás ale předpokládám, že když jste spolu 15 let a vychovali jste dvě zdravé děti, není to nemožné, problém bych viděla jinde. „On chce víc – kariéru, seberozvíjení“. Je to mnoho? Téměř každý člověk má v sobě touhu rozvíjet se, zdokonalovat se a být lepší než ostatní. Být dobrý v práci, kterou dělám, být za ni patřičně oceněn, mít pozici, o kterou usiluji, to jsou základní potřeby každého muže, v dnešní době i spousty žen.

Nenazvala bych to tudíž tak, že on chce víc. O seberealizaci ani nemluvě. Nachází se sice až na samotném vrcholu Maslowovy pyramidy potřeb, ale o to víc je pro náš život důležitá. Každý se realizujeme jinde. Ten ve volném čase, ten s rodinou, ten v práci, ale vždy jde o to být seberealizován. Pokud tato naše potřeba (či jakákoli jiná) není saturována, dochází k deprivaci. Váš manžel tedy může být deprivován. Sama se zmiňujete, že bývá podrážděný, naštvaný, jakoby neměl chuť do života. To, že ho vy a děti dle svých slov nezajímáte, může být důsledek jeho neuspokojené touhy po seberealizaci. Ptáte se, zda je správné dávat svému muži volnost. Dle mého názoru je to určitě správné.

A jsme u části poslední. Vy a váš milenec. Ihned mne zaujalo, že píšete, že si myslíte, že on vás miluje, už ale nezmiňujete, zda vy milujete jeho. Dále hovoříte o tom, že když jste spolu, cítíte, že byste byla raději se svým mužem. Ptáte se, jak z toho ven, jak se odpoutat od manžela. Mě by zde spíše seděla otázka, jak dát manželství opět do pořádku, když cítím, že bych byla radši se svým mužem. Ale já nejsem samozřejmě vy, nezažívám to, co vy, a vy máte určitě pádný důvod, proč byste to chtěla takto. Na závěr tedy nabízím pár bodů k zamyšlení, které by vám mohly pomoci si na tuto otázku odpovědět sama, popřípadě ji ještě zvážit.

Znamená odpoutat se od manžela to samé, jako od něj odejít? Znamená to, že byste se s ním chtěla rozvést a začít žít s milencem, který vás zřejmě miluje? Psychické odpoutání se od člověka, se kterým dlouho žijeme a máme ho stále rádi, není jednoduché, někdy dokonce nemožné. Vše může vyřešit čas. Je pouze na vás, zda to opravdu chcete a pokud ano, tak musíte vzít v úvahu i to riziko, že se to prostě nepovede. Zkuste tedy zvážit všechna pro a proti. Pokud byste se rozhodla pro svého manžela, zkuste mu pomoci a tím i sama sobě. Zeptejte se ho, co ho trápí, jestli je v práci či jinde nespokojený a zda byste společně nemohli najít cestu k jeho i vaší spokojenosti.

Dominika

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.