Mnohokrát jsem četl temné náznaky, že základy osobnosti člověka vznikají v jeho útlém dětském věku – snad do tří let. Ale co přesně to znamená (už sám pojem: „základ osobnosti“) se mi nepodařilo zjistit.
Nakolik jsou povahové rysy, utvořené podle předchozího odstavečku, rigidní pro celý další život jedince, či nakolik, s jakým úsilím a v jakém čase je lze změnit? Tedy – opravdu změnit osobnost, nikoli jen naučit se předstírat.
Proč se ptám: příčinou je dvacetiletý hoch, vychovávaný zcela liberálně metodou „dělej si co chceš“, dnes rozsévající nelad, jak je u „produktů“ této výchovy, co vím, cekem standard. Je mu pomoci? Stačí strategické a taktické chování okolí, nebo se to bez psychospecialisty neobejde?!
Plamínek
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za zajímavý dotaz. Ve vašem dopise vnímám dvě základní témata. Jednak, jak je to vlastně s vývojem osobnosti a jsou‑li první tři roky rozhodujícím obdobím pro život každého člověka (a zda je to něco, co už nelze změnit). Za druhé pak cíl změnit někoho ve vašem okolí a najít způsob, jak to udělat.
Téma utváření osobnosti by vydalo na celou sérii přednášek, a proto berte v potaz, že se pokusím o vystihnutí jen těch nejhlavnějších vlivů.
Názor, že první tři roky života jsou obdobím pro utváření základů osobnosti, je v psychologii skutečně obecně znám. Stejně tak jako první trimestr v těhotenství je i nejranější dětství nejcitlivějším obdobím z hlediska možných rizik a poškození. Utváří se zde základní vztah matka – dítě na jehož základně se odvíjí prvotní zkušenost dítěte se světem a vztahy. (Toto dobře rozpracovává Freud, Winnicott, Bowlby, Kleinová a další).
Abych se však nepouštěla do rozboru jednotlivých přístupů a teorií (odkazuji na Přehled teorií osobnosti od V. Drapely), zkusím vám nabídnout přehled toho všeho,co hraje roli v utváření osobnosti. Jednak jsou to vrozené dispozice, povaha člověka, která je do značné míry dána. Dále pak rodinné klima, vztah rodičů před i po narození dítěte. Jejich přístup a vztah k dítěti. Sourozenecké vztahy (A. Adler). Transgenerační vlivy (Chvála, Trapková: Rodinná terapie psychosomatických poruch, rodina jako sociální děloha). Vliv širší rodiny, vliv školy a další a další. Není v možnostech této odpovědi pojmout komplexnost toho tématu.
Je však patrné, že to, jakými lidmi se staneme, záleží opravdu na mnoha faktorech, nikoliv na jednom z nich.
K otázce možnosti změny jsem optimistická. Pokud bych nevěřila, že je možné změnit svoje chování, prožívání a obrousit některé osobnostní rysy, nedělala bych práci, kterou dělám. Je však pravdou, že čím ranější negativní zkušenost je, tím obtížněji se pak dosahuje změny. A pokud mluvíme o hlubších změnách v osobnosti člověka, pak čas, který je k tomu potřeba, počítáme v letech, nikoliv ve dnech a měsících.
Druhá část vaší otázky, zda je tomu mladému muži pomoci a jak , je pro mne příliš obecná. Nevím, jakou změnu máte na mysli a také proč. A také, jestli by dotyčný o nějakou změnu vůbec stál. V každém případě se jedná o dospělého muže, a tak podmínka toho, aby se mohlo něco změnit, je, že bude chtít hlavně on sám. Je velice těžké až nemožné měnit někoho proti jeho vůli.
Pokud je to někdo z vašich blízkých, pak to, co můžete udělat, je vyslovit svůj názor a svoje pocity a nabídnout případnou pomoc. A také nastavit sám za sebe hranice toho, jaké chování ve vztahu k vám je možné a jaké ne. A protože ve vztahu vždy chování jednoho ovlivňuje i druhého a naopak, je to cesta jak nějaké změny dosáhnout.
Doufám, že jsem alespoň z části zodpověděla některé vaše otázky. Případné další odpovědi můžete hledat v pracích výše uvedených autorů.
Využívejte celý web.
PředplatnéAť se daří.
Irena Teichmanová
