Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Je na mně závislý, jak dál? Navést vás mohou následující otázky.

26. 6. 2015

Dobrý den,

mám přítele, jsme spolu více než tři roky. Jsme oba mladí, mně je 20 let a příteli 21. Začátek našeho vztahu byl krásný, bylo nám spolu dobře.

Letos jsem dokončila střední školu, mám velké plány do budoucna. Přítel na to má ale jiný pohled. Přeje si, abych se nastěhovala k němu. Problém je ale v tom, že žije s matkou. Ta ho živí, on ani nijak nepřispívá na domácnost, ani nestuduje. Nemá ani střední školu.

Partner je velmi uzavřený, všechny své pocity v sobě dusí, nikdy se mnou nechtěl řešit žádné problémy. Přitom ale hluboko v sobě nebo za mými zády mívá silné deprese. Nedávno se mi však konečně otevřel. Bez emocí, suše mi řekl, že se se mnou chce rozejít, že chce, abych si našla někoho vhodnějšího, že on nic v životě nedokázal a nikdy nedokáže, a se slzami v očích prohlásil, že spáchá sebevraždu, že si podřeže žíly. Že už ho tu nic nedrží. Že jeho život nemá smysl, nemá směr. Jen já ho tu držím. 

Bohužel nemá žádné přátele, koníčky, záliby, nedokáže najít sám sebe. Nechodí mezi lidi, jediný způsob, jak tráví čas, je u počítačových her a nebo se mnou. Nic víc. Je na mně závislý, vídáme se téměř denně. Nemám ani volnost, nikam bez něj nemůžu. Přišla jsem kvůli tomu o přátele, všechen čas věnuji jemu.

Nevím, co mám dělat. Nevím proč, ale mám pocit, že občas jedná jako rozdvojená osobnost. Lze vyléčit jeho úzkostné stavy a pomoct mu najít smysl života? Opravdu už nevím, co dál…

Klára

Názor odborníka


Dobrý den, Kláro, 

oceňuji vaši odvahu svěřit se s trápením a hledat řešení nelehké situace pro vás i pro vašeho partnera. 

Píšete, že začátek vztahu ve vašich 17 letech byl krásný. Vy jste střední školu dokončila, váš partner ne, žije s matkou, nepřispívá na domácnost, má deprese, je uzavřený, je na vás závislý a vydírá vás sebevraždou, pokud od něj odejdete, přitom vás zároveň k odchodu vyzývá (mě by to tedy mátlo) a pravděpodobně nevědomě používá tzv. double-bind komunikaci (ve zkratce jde o komunikaci, která obsahuje dvojitou informaci – jdi ode mně, zůstaň se mnou). Ve vašem dopise je uvedeno více údajů o vašem partnerovi než o vás a upřímně, bylo by snadné napsat, že partner vám visí jako koule na noze a rychle pryč od něj. Vnímám jako zřetelné dvě otázky, jednu, která míří k vám, co dělat, zda se k němu nastěhovat nebo ne, a druhou, která míří k vašemu partnerovi – jak léčit jeho úzkostné/depresivní stavy a pomoci najít mu smysl života…

Pokusím se odpovědět na obě. Začnu u vás. Odpověď na to, co dělat, můžeme najít, když si uvědomíme, co cítíme, co si myslíme o tom, jak se cítíme a co chceme udělat pro to, aby chom se cítili tak, jak se cítit chceme. Položila bych vám proto jako první klíčovou otázku – jak se v popsané situaci cítíte vy sama? Píšete o bezradnosti, zkuste si uvědomit, co vás do té bezradnosti dostává. Objevují se ještě jiné pocity? Zkuste se upřímně zamyslet nad tím, co si myslíte o svých pocitech z uvedené situace ve vztahu. Tady bych chtěla jen připomenout, že pocity, emoce, nejsou správné nebo špatné, prostě jsou a o něčem nás informují. Možná je tu něco, co byste udělat chtěla a k čemu tíhnete, ale něco vám v tom brání, zkuste si uvědomit, co to je.

Druhá otázka by mířila k vašim potřebám. Když si ozřejmíte svoje pocity a prožitky, co byste potřebovala k tomu, abyste se mohla svobodně rozhodnout co dělat a od koho? Co byste potřebovala od partnera? Co od přátel, případně od vašich rodičů, nebo sourozenců, pokud máte? Možná zjistíte, že si potřebujete s některými lidmi otevřeně promluvit, pravděpodobně také s vaším partnerem. Možná zjistíte, že potřebujete podporu ze strany rodiny a přátel. Zkusila jste mu někdy říci, jak se s ním a jeho projevy cítíte? Možná to znáte, bývá užitečné mluvit v tomto případě o sobě a vyjadřovat se k tomu, co partner dělá, ne o tom jaký je, tedy – když děláš/říkáš tohle, já se cítím takhle… 

Jeho úvahy o sebevraždě mohou být pro vás děsivé, pro většinu lidí jsou. Vyhrožování sebevraždou, byť skryté a zabalené ve smutném obalu, není fér. Chci vám zdůraznit, že nenesete odpovědnost za žádné jednání druhého, ať je jakékoli. Přesto rozumím, že vám na partnerovi záleží a ráda byste mu pomohla.

Než přejdu k tématu, jak pomoci vašemu partnerovi, ráda bych se ještě vrátila k vám. Třetí otázka by byla, co vás v tomto vztahu sytí, co vám vztah dává, co ve vás tento vztah rozvíjí a co vás v tomto vztahu baví a naplňuje, a také co do vztahu přinášíte vy. Můžete promluvit s partnerem o tom, kolik času a pozornosti mu chcete věnovat. A čtvrtá – jak byste si přála, aby to ve vztahu vypadalo za rok, a podle čeho byste poznala, že vývoj ve vztahu směřuje pro vás dobrým směrem,  jaké jsou vaše hodnoty, cíle, přání? 

Nabízím vám tedy možnost odpovědět si na několik rozvinutých otázek, možná z odpovědí na ně vyplynou nějaká vodítka, podle kterých se budete moci rozhodnout, co chcete ve vztahu dělat se sebou. Za důležité považuji, abyste se rozhodovala svobodně.

Co se týče vašeho partnera, při čtení vašeho dopisu jsem myslela na to, že za většinou úvah o sebevraždě skutečně stojí psychické potíže (například deprese, úzkosti, poruchy osobnosti), s kterými mu nedokážete pomoci sama. Nenapsala jste přímo, že nechce využít odbornou pomoc (psychoterapeuta, psychologa, psychiatra), ale předpokládám, že o těchto možnostech se dnes už všeobecně ví. Znovu ale zdůrazňuji, že sama ho nezachráníte, zvlášť vedle matky, která mu sama těžko dává hranice. 

Možná by pro něj mohla být zajímavá úvaha, že za určitou ztraceností a úzkostmi u mladých mužů často stojí fyzická nebo emocionální nepřítomnost otce a to, že nevrostli do mužského světa své vlastní síly. V dnešní době není sám, kdo byl vychován ženami v ženské energii, v ženském světě a má podobné problémy. To není nic proti nám ženám a naší péči a energii, ale už je známé, že muž, aby dospěl, potřebuje mužské vzory. Má kolem sebe váš partner nějaké dobré mužské vzory? Jaký má vztah se svým otcem? (Píšete, že žije s matkou, která jej živí…). Jak by mohl do svého života váš partner pozvat dobré mužské vzory? Jak by mohl do svého života pozvat či vnést sám to, co se obecně přičítá více mužské energii – řád, režim , pořádek, pravidla, pravidelnost, disciplínu, plán, záměr? Chodí do práce? Co by v životě chtěl, má nějaké sny, přání, je něco, co má rád nebo co dříve rád měl? Možná by mohla být jako inspirace užitečná kniha Guye Corneaua Chybějící otec, chybující syn, která vyšla v nakladatelství Portál, nebo jiné knihy s mužskou tematikou, např. Co dělá z chlapců muže od Breta Stephensona. Možná by mohl, pokud nechce (moje domněnka) k odborníkům rovnou, zajít na nějaký víkendový workshop na mužská témata a tam se porozhlédnout, jak by mu tam bylo.

Jak píšete, jste oba mladí, 20 a 21 let a máte před sebou období vrůstání do zralosti,

je to období nesčetných šancí a možností, 

přeji, ať je neminete a využijete ve svůj prospěch a růst, 

a držím vám palce.

Alena Večeřová Procházková 

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.