Jak poznám, že je můj partner workoholik? Jak poznám, jestli je ještě v pořádku, když tráví svou prací většinu času? Máme roční dcerku. Já mám z prvního manželství syna, kterému se on před narozením dcery rád věnoval. Vždy chodil domů později, ale večery jsme trávili spolu, povídáním u čaje, bylo to moc příjemné.
Po narození dcery začal pracovat i večer. Odjíždí ráno v půl sedmé. Pro mne by bylo fajn, kdyby přijel domů na šestou na večeři, abychom jako rodina byli spolu, dali spát děti a pak si ještě chvíli povídali. Jeho tento můj požadavek prý přivádí do stresu, obvykle nestihne přijet.
Má spoustu pracovních aktivit, a přestože nemáme hypotéku ani žádné jiné dluhy, máme zařízený dům i víkendové bydlení, máme se dobře, on potřebuje pracovat stále víc a víc. Vymýšlí si další projekty, už teď má dvě zaměstnání. V obou vykonává všechny pozice sám, od uklízečky po top manažera, k tomu buduje novou provozovnu a všechno musí být tip top. Na vše dohlíží. Často mluví o tom, že ho v práci brní nohy, že ho bolí hlava z nepřetržitých telefonátů. A já mám pocit, že kdyby ubral, bylo by nám všem o moc lépe.
Večer pracuje obvykle od osmi hodin ještě do půlnoci. Mně je velmi líto, že práce je vždy přednější než my. I o víkendech zvedá telefony nebo si domlouvá zakázky, objíždí zákazníky nebo průmyslové podniky, které nestihl přes týden. A když už nikam nejede, alespoň musí jet do práce něco uklidit, porovnat, připravit si.
Nechce slyšet, že bych byla ráda, aby byl víc s námi. A já bych ráda věděla, co po něm vlastně můžu chtít… Mám právo žádat ho, aby byl se svou dcerou? Aby mi trochu pomohl v domácnosti? Aby s námi trávil čas?
Anni, 35 let
Názor odborníka
Dobrý den, Anni,
jeden z psychologických slovníků říká, že workoholik je „člověk závislý na náročné a dlouhotrvající práci jako jiní na alkoholu. Nahradil svůj osobní život prací a cítí se na vrcholu prostřednictvím své práce. Má pocit, že jeho možnosti neznají hranic, neumí přiměřeně relaxovat, je nespokojený bez hektické činnosti, má trvalé nutkání něco dělat, zařizovat, organizovat. Zvýšenou činností si obstarává stres vedoucí k produkci adrenalinu a endorfinů.“ (Hartl a HARTLOVÁ 2000, s. 691)
Tolik definice workoholismu z odborného psychologického slovníku. Za sebe začnu odpovídat odzadu. Nejste si jistá tím, co od manžela můžete chtít? Na co máte právo? Samozřejmě máte právo svého muže žádat o to, co vy ve vztahu s ním a pro rodinu potřebujete. Manželovi jistě patří uznání, že je pracant a dokáže se o rodinu materiálně výborně postarat. Ovšem manželství se nedá udržovat na hmotném uspokojení při současné fyzické i duševní oddělenosti.
Sdílet časoprostor a být díky tomu v kontaktu je pro jakýkoli vztah základ, partnerství nevyjímaje. Pokud dlouhodobě jeden z partnerů v rodině začne chybět (a je jedno, jestli je na misi v Afghánistánu nebo „pořád“ v práci), naučí se rodina žít bez něj. Systém se tak nějak přetvoří v kompaktnější jednotku, která s ním nepočítá, zvládá vše bez něj.
Bohužel se děje i to, že se partneři v takovém případě často přestávají potřebovat emocionálně. Už po sobě netouží, přítomnost jednoho či druhého dokonce může začít vytvářet napětí. Kam takový stav může dojít, to si můžeme domyslet. A tak se nedivím, Anni, že vám situace dělá starosti. Bylo by vhodné muže nějakým způsobem vtáhnout opět zpět do rodinného dění. Jenže to by se musel nechat a já nepochybuji o tom, že jste to mnohokrát zkoušela.
Je dobře, že se snažíte najít východisko. Já bych vám doporučil manželovi sdělit, co prožíváte a co byste si představovala jinak. Pokud to už děláte a není z jeho strany výraznější odezva, trval bych na návštěvě párového psychoterapeuta. Není to univerzální řešení, někdy sezení nepomohou. Ale často ano. Minimálně na partnerově reakci a ochotě na terapii zajít, případně návrhu jinak řešit obtíže, odpozorujete, zda má zájem situaci zlepšit.
S přáním všeho dobrého
Petr
