Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné

Je toho všeho najednou na mě moc: Kvůli čemu stojí za to jít dál?

20. 6. 2012

Dobrý den.

Ani nevím, kde přesně bych měla začít. Je toho opravdu hodně. Poslední dobou mám hrozné deprese a jsem dost náladová, hodně teď řeším školu a budoucnost, končím na VOŠ a plánuju jít na další vysokou. Takže jsem poslední dobou zažila zkoušky, dvoje příjímačky a za pár dní mě čeká Absolutorium.

Do toho hledám byt, protože se musím brzy stěhovat. Doma to není úplně ideální, moje máma má přítele, se kterým máme hodně vyhrocený vztah, to by bylo ale na delší povídání. Do toho všeho mám i finanční problémy a vůbec nevím, jak to všechno dopadne. Hrozně se bojím, že to nevyjde, a potom opravdu nevím, co bude dál.

Je to příšerný pocit, když člověk nemá nic jisté, napadají mě myšlenky, jestli jsem si vůbec vybrala dobře. Že jsem vůbec nic nedokázala a nemám nikoho, kdo by mě opravdu mohl podpořit. Občas přemýšlím i o tom, že bych spáchala sebevraždu. Vím, že to ve skutečnosti udělat nechci, ale je mi poslední dobou opravdu mizerně, jsem protivná a vůbec nevím, co dělat.

Všechno vidím hrozně černě. Všechny moje problémy se postupně nahromadily a já mám pocit, že už na to brzy nebudu mít sílu. Mám pocit, že se z toho brzy zblázním…

Panda

Názor odborníka


Dobrý den, Pando,

děkuji za váš dotaz. Čtu v něm o několika životních změnách, které teď před vámi stojí – končíte školu, plánujete jít na vysokou, budete se stěhovat, řešíte finanční problémy. Dovedu si představit, že taková spousta změn dohromady je hodně náročná, a je myslím si přirozené, že ve vás může vyvolávat pochybnosti o budoucnosti i o sobě samé i různé nepříjemné pocity či stavy.

Zajímalo by mě, jestli tyhle nejrůznější pochybnosti a myšlenky, které vás napadají, jsou neustálé nebo jestli jsou chvíle, kdy se na věci umíte podívat i jinak? Jestli jsou chvíle, kdy se umíte těšit na to nové, co vás čeká. Jestli v takových chvílích umíte vidět, co všechno už jste dokázala, jaké těžkosti už jste v minulosti překonala. Jestli si v takových chvílích umíte znovu připomenout důvody pro svou volbu (třeba ohledně výběru školy, nebo i dalších věcí). Jestli ano – co je to za chvíle? Co o sobě v takových chvílích víte (např. ohledně vašich vlastností, silných stránek)? Dalo by se z nich nějak čerpat – naději, důvěru v sebe, optimismus do budoucna?

Píšete, že někdy uvažujete i o sebevraždě, že ale ve skutečnosti víte, že to udělat nechcete – to považuji za velmi důležité. Myslím, že by mohlo být užitečné zamyslet se nad všemi těmi věcmi, pro které stojí za to nevzdávat se a žít dál. Co je takovými důvody pro vás? Jsou to nějaké věci, které zažíváte i v současném náročném období? Nebo třeba očekávání, plány, sny, které máte do budoucnosti? Zkuste si třeba po nějakou dobu všímat těch věcí, které byste nechtěla měnit, se kterými jste ve svém životě spokojená – můžete si je i zapisovat, pokud chcete.

Uvažuji také nad tím pocitem, že nemáte nic jisté. Přemýšlím, co to je vlastně za věci, které člověku dodávají pocit jistoty. Někdy se mluví o „trojnožce“: rodina, profese, přátelé/koníčky. S tím, že když to v jedné z oblastí není právě uspokojující, může se člověk obrátit ke zbývajícím dvěma. Dovedu si ale představit, že lidé mohou nacházet svou životní jistotu i v různých dalších věcech – ať už materiálních či nemateriálních (napadá mě třeba, že pro někoho mohou být největším zdrojem jistoty hodnoty, které v životě zastává, pro jiného zase víra ve vlastní schopnosti nebo třeba víra v Boha). Co je vlastně takovými zdroji jistoty pro vás? Z čeho všeho jste čerpala jistotu dříve? Zůstává něco z toho i nyní? Dalo by se třeba k některým zdrojům jistoty z dřívějška vrátit?

A když bychom pak obrátily pohled do budoucna – co by mělo být vašimi zdroji jistoty v budoucnu?  Ať už těmi vnějšími nebo těmi více niternými, souvisejícími s důvěrou v sebe sama, své hodnoty. Čím by se ty ztracené zdroje jistoty daly nahradit? Když si na tuhle otázku zodpovíte, můžete začít přemýšlet nad tím, jakým způsobem by se k jejich získání dalo dopracovat. Doporučovala bych vám začít pozvolna, krůček po krůčku. Zamyslet se nad tím, kde by se dalo začít – třeba v té oblasti, kterou vnímáte jako nejpalčivější. Nebo třeba tam, kde máte nějaké nápady, jak na to. A nebo zkrátka tam, kde vás to nejvíce láká. A pak se zamyslet nad prvním krůčkem směrem k větší jistotě – co by se dalo udělat třeba už dnes nebo zítra?

Přemýšlím také, kolik práce a starostí (se školou, s budoucností) asi v tuhle chvíli máte, a říkám si, jestli vlastně také někdy myslíte na sebe sama? Odpočinout si, věnovat se nějakému koníčku, sejít se s přáteli – nebo cokoliv jiného, co vás nabíjí – na takové věci byste neměla zapomínat. Jsou to podle mého názoru věci, ze kterých by bylo možné čerpat sílu a energii na všechny ty úkoly před vámi.  

Nastínila jsem vám, Pando, některé možnosti, kam zaměřit své přemýšlení a činy. Zároveň si ale myslím, že by bylo velmi dobré nezůstávat na to, alespoň ze začátku, sama. Doporučuji vám začít návštěvou psychologa, svěřit se mu se vším, co teď prožíváte, co se vám honí hlavou – a začít dělat změny ve svém životě s jeho pomocí. Také si myslím, že bude velmi dobré, pokud se vám podaří najít ve svém okolí blízkou osobu (z okruhu rodiny nebo přátel), se kterou budete moci nejen sdílet své trápení a získat v ní oporu, ale třeba s ní také trávit příjemné chvíle při nějakém koníčku či volnočasové aktivitě. Možná už někoho takového ve svém životě máte.

Každopádně vám, Pando, držím palce, a přeju vám, ať si při pohledu zpět na tohle náročné životní období budete moci říct, jak jste dobrá, co všechno jste dokázala a co třeba i díky prožitému trápení nového získala.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.