Už jako dítě jsem se cítila osamělá, měla jsem pocit, že mi nerozumí rodiče (ti mi nevěnovali dostatek zájmu ani času), ale ani mí vrstevníci. Začala jsem se uzavírat do svého světa, neměla žádné dobré přátele, i když jsem po nich zoufale toužila. Ve škole jsem byla vždy premiant, ale přitom outsider v navazování vztahů. Celý život jsem toužila po lásce.
Svou osamělost jsem už tehdy řešila jídlem, což se pochopitelně odráželo v nadváze, a v pubertě samozřejmě i v pocitech méněcennosti a z toho pramenící sociální fobii. Vystudovala jsem VŠ, paradoxně obor, který je náročný na komunikaci s lidmi, a v rámci možností jsem se v tomto směru „otrkala“.
Problém s nadváhou trvá celý život, i nyní, když jsem už v důchodu. Hubnutí, jojo efekt, stále dokola. Když hubnu a daří se mi to, jsem v pohodě, ale po určité době vždycky spadnu do starých kolejí a jídlem vlastně řeším pocity vnitřní prázdnoty a nějaké neurčité nespokojenosti, kterou ani nedovedu nějak definovat.
Přitom dělám už jen věci, které mě baví – čtu, studuji, medituji, mám zahrádku, dvě hodné děti, dokonce i přítele. Nedovedu pochopit sama sebe a vůbec si nerozumím. Mám přece všechno, co by si normální člověk přál, dokonce už i ty city, které mi dříve tak chyběly… A končí to vždycky tím, že vlastně zjistím, že jediné hmatatelné a okamžité uspokojení mi přináší jídlo.
Tohle otřesné poznání mě vrhá zase zpátky na ono pomyslné dno osamělosti a vnitřní prázdnoty. A já vůbec nevím, jak z toho začarovaného kruhu ven.
Bára, 65 let
Názor odborníka
Milá paní Báro,
rozumím tomu, že vám připadá paradoxní, že ačkoliv máte, obrazně řečeno, „všechno, po čem jste kdy toužila“, vaše potíže s jídlem a nadváhou stále přetrvávají. Bývá tomu tak často v případech, kdy si už jako malé děti zafixujeme určitý myšlenkový vzorec, který se následně přenáší do našich vzorců chování.
Pokud jste se jako dítě s pocity osamělosti a nelásky vyrovnávala skrze jídlo (což je opět velmi častý a zcela logický a přirozený způsob, jak tyto pocity kompenzovat) a toto chování přetrvávalo po celý život, pak není úplně jednoduché tento vzorec proměnit. Je na něj navyklá vaše mysl i vaše tělo.
Tělo a emoce
Je to otázka dlouhodobé praxe, během které se zaměřujeme na své staré dětské pocity právě v okamžiku, kdy vyvstanou, což mohou být různé drobné situace. Jak píšete, i nyní občas cítíte prázdnotu a neurčitou nespokojenost. Možná i nyní se objevují pocity osamělosti, opuštěnosti, nemilovanosti…
Nezáleží tolik na tom, co se děje ve vnějším světě – můžete mít mnoho zajímavých aktivit, milujícího partnera a rodinu atd. Přesto někde hluboko uvnitř vás mohou stále sídlit staré dětské pocity, které tvoří jakési vaše „základní životní nastavení“. Můžete být osamělá i uprostřed skupiny skvělých lidí, kteří vás mají rádi – pokud tam vy sama nejste plně pro sebe, poskytující bezpodmínečnou lásku sama sobě.
Tyto opakující se pocity pak vytváří trvale zvýšenou hladinu stresových hormonů, které přispívají ke zvýšenému ukládání tuků a k udržování tukových zásob. Vaše tělo se jimi zkrátka chrání proti psychicko‑fyziologické nepohodě, chcete‑li stresu. Snahy o hubnutí toto bohužel jen podporují, protože pro tělo jsou jakákoliv stresující omezení stravy podnětem k tomu, aby o to více nabíralo. Léta poškozovaný metabolismus pak obtížně a pomalu napravujeme. Tomu se věnuji se svými klienty i já.
Buďte tu sama pro sebe
Pokud se chcete tomuto tématu věnovat samostatně, bývá to zpravidla náročnější cesta, ale i to je samozřejmě možné. V prvé řadě upusťte od jakýchkoliv diet a jiných snah o hubnutí. Namísto toho se věnujte primárně práci se svými pocity (samozřejmě s přihlédnutím ke zdravému a vyváženému životnímu stylu, pokud je to pro vás možné).
V praxi to znamená posilovat laskavý postoj k sobě tehdy, kdy se cítíte v nepohodě. Můžete si v tu chvíli uvědomit, že jste tam vědomě a pozorně přítomna sama pro sebe. A to kdykoliv vám bude smutno. Můžete si také uvědomit, že to dítě, které někde uvnitř vás stále žije, se už nemusí cítit osamělé, protože teď má vás.
Využívejte celý web.
PředplatnéKdyž budete cokoliv jíst, pak nikoliv s výčitkami a strachem z přibírání, ale naopak s vědomím toho, že tím o sebe pečujete a dáváte si lásku, která vám kdysi chyběla. K sebelásce vede mnoho cest, ale ať zvolíte jakoukoliv, postupně tím budete proměňovat přetrvávající dětské nastavení a tím se bude následně proměňovat postoj k jídlu a tělu.
Nikde není psáno, že díky tomu zaručeně zhubnete, protože váha je ovlivněna mnoha faktory, na což rozsah této odpovědi nestačí. Každopádně tím pro sebe ale vytvoříte nejvhodnější podmínky pro postupné uzdravení a posílení vašeho metabolismu.
Michaela Pavlíková
