Dobrý den,
potřebovala bych radu nebo alespoň náhled někoho dalšího. Cítím se velmi nešťastně, ale nevím proč. Mám opravdu spokojený život a z mého pohledu mi nic nechybí. Mám hezký a útulný domov, přítele, který mne miluje a stará se o mne, jak nejlépe umí, vlastní společnou firmu, které se daří a baví mě.
Zdánlivě mám tedy vše, co si přeji. Přesto ve mě hlodá pocit smutku a nespokojenosti. Jenže ten pocit nemám o co opřít, a to mne trápí ještě víc (ve smyslu, že všechny vnější okolnosti jsou v pořádku).
Velmi intenzivně zvažuji rozchod, jenže se mě pořád drží myšlenka – proč se chci rozejít, když mám hodného a milujícího partnera? Téhle myšlenky se ale nemůžu zbavit, cítím se tím vším tak nějak udušena, navzdory tomu, že takhle jsem si svůj život představovala.
Jsem jen zhýčkaná? Nevím, jak si pomoci, jak si uspořádat, proč je mi tak vnitřně smutno a konečně se rozhodnout, zda zůstat, nebo odejít. Chtěla bych mít pro svoje pocity a činy odůvodnění, ale mám pouze zmatené pocity a nevím, co s nimi.
Děkuji za vaše názory a zkušenosti.
Zuzana
Názor odborníka
Milá Zuzano,
přečetla jsem váš dopis ze zájmem. To, co mě hned na jeho začátku zaujalo, byl způsob, jakým píšete o svém vztahu. Přítel vás miluje a stará se o vás, jak to jen umí. A co vy? V partnerství platí, že do něj musí být zaangažovaní oba. Snaha a láska jen jednoho z partnerů nestačí k tomu, aby byl vztah šťastný.
Píšete, že máte vysněný život, ve kterém se necítíte dobře. Napadají mě dvě věci. Do jaké míry je to život, který jste si sama vysnila, nebo lépe řečeno, na základě čeho vznikal ten sen? Často nás spoutávájí vzorce, které nám byly předány v dětství, vlivy okolí, společenské normy. Pokud nesledujeme své opravdové potřeby a představy a vytvoříme si život podle toho, „jak by to mělo správně vypadat“, může se stát, že se v životě nebudeme cítit šťastně. I naše potřeby se mění v průběhu života. To co jsme si vysnili před časem, nemusí mít pro nás stejnou hodnotu dnes.
Další z možností, proč se necítíme ve svém životě štastní, i když vše funguje podle našich představ, je vztah k sobě samému. Pokud nemáme dostatečně rádi sami sebe, z nějakého důvodu se odsuzujeme nebo klademe na sebe nadměrné nároky, tak nám pocit spokojenosti nepřinese ani hezký vztah s jinými, ani zajímavá práce, ani vysněné bydlení.
Nedokáži odhadnout, jak to máte vy. Z toho, co píšete, se domnívám, že hledáte příčinu své nespokojenosti ve svém partnerském vztahu. Zvažujete rozchod, ale chybí vám k tomu racionální důvod. Je dobré si ujasnit, co vám ve vztahu nevyhovuje, ale není potřeba mít k tomu objektivní a společensky přijatelné odůvodnění. Tím chci říci, že asi zásadní by mělo být to, zda je váš partner člověk, se kterým chcete sdílet svůj život, a zda city, které k němu chováte, jsou dostačující pro plnohodnotný a šťastný vztah.
Myslím, že ve všem co děláme, nesmí chybět pověstná jiskra, jinak nás život vyčerpává, místo aby nás naplňoval radostí a energií. Platí to pro všechny oblasti – partnerství, práce, přátelské vztahy, zájmy.
Zuzano, na závěr bych vás chtěla podpořit v tom, abyste neumlčovala své emoce racionálními argumenty. To, že se cítíte nespokojená i přesto, že vám objektivně nic neschází, není známkou zhýčkanosti. Vše, co cítíme, je v pořádku a má svůj důvod. Nespokojenost je informací o tom, že se něco v našem životě neděje tak, jak bychom opravdu v hloubi duše chtěli. Vyslechnutí této emoce může pomoci objevit své opravdové potřeby a nastartovat proces pozitivních změn.
Velkým usnadněním v pochopení svých pocitů a rozhodnutí, jak dál, může být terapie.
Přeji vám, Zuzano, odvahu a sílu na cestě ke spokojenosti.
Agata Čadková
Pomohl vám článek?
