Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Jsem precizní, ale pomalá: Respektovat své tempo je dobrý základ.

2. 5. 2011

Už v mém dětství mi problém s pomalostí hodně komplikoval život. Dost jsem se natrápila po nástupu na základní školu, kde si na mě právě kvůli pomalosti učitelka zasedla. Mí rodiče to zpozorovali a dali mě na jinou školu – do dyslektické třídy.

Po nějaké době se to trochu zlepšilo, ne ale úplně. I dnes pozoruji, že v určitých situacích neumím přidat na tempu v rytmu ostatních. A bohužel se to odráží i v mé dost časté nedochvilnosti. Nedokážu přijít v čas na smluvené místo a potom se vymlouvám na nejrůznější okolnosti, které mi v tom bránily.

Dá se říci, že je to takový začarovaný kruh! Kolikrát se mi do určité činnosti ani nechce, protože vím, že mi to bude opět trvat dlouho a tak se jí vyhýbám, co nejdéle to jde. Každý člověk by si řekl, že jsem jenom lítostivá – a že bych se měla sebrat a hejbnout sebou. Pro mě to ale není tak jednoduché (s ohledem na to, že když už dělám nějakou činnost, tak ji dělám velmi precizně a až dokonale). Když se například po probuzení neupravím do mé požadované představy, necítím se sebevědomě. Co mé ale trápí především, je to, že nechci přiznat svoji vinu a moje trable svádím neoprávněně na mé nejbližší, kteří na mě v daný okamžik čekají nebo jsou na blízku. Chtěla bych se změnit, jen nevím, jak na to mám jít. Jsem z toho zoufalá.

Hana

Názor odborníka


Milá Hanko,

díky za váš dotaz. Myslím, že se dotýkáte velmi důležitého tématu, které trápí mnoho dalších lidí.

Velmi zjednodušeně řečeno, lze lidi podle jejich tzv. psychomotorického tempa (čili tempa, v jakém jejich psychika i pohybování se funguje) rozdělit na dva typy. První z nich nazvěme třeba typ „rychlý nepřesný“. Jsou to lidé, kteří pracují rychle, rychle se rozhodují, rychle reagují, ale většinou dělají poměrně hodně chyb: nevypilovávají svou práci do detailů, nepracují precizně. Druhý typ můžeme pro naše účely nazvat „pomalý precizní“, ale v zápětí uvidíme, jak název nespravedlivě evokuje cosi horšího. Troufám si říct, že se jako tento typ popisujete: Lidé tohoto typu pracují sice pomaleji, ale zato velmi pečlivě a precizně. Všímají si detailů a obvykle dělají jen málo chyb.

Vědět, jací jsme
 

Oba typy jsou si rovny. Oba mají své plusy a mínusy a každý z nich v něčem vyniká a něco je pro něj naopak obtížné. Dalo by se to přirovnat k rozdílu mezi kvantitou a kvalitou. Toto rozdělení je samozřejmě poněkud umělé, ale snažím se na něm ukázat, že nikdo z nás není dokonalý ani špatný.

Myslím, že je velmi důležité, že máte na své tempo náhled. Je to základ pro nalezení toho, v čem jste takříkajíc doma. Uvědomujete si, v čem vám vaše tempo dělá potíže. Ale důležité je také uvědomit si, v čem vám může pomoci, v čem je velmi užitečné a pozitivní. U některých činností je mnohem lepší pracovat pomaleji a precizně, bez chyb. Zkuste si takové činnosti najít a věnovat se jim. Nevím, jaké máte povolání nebo jestli studujete, ale umím si představit, že v určitých oborech může být právě vaše „pomalejší tempo“ a preciznost k nezaplacení. Například tam, kde jde o kontrolu správnosti nebo o propracované detaily. Naopak stresující by pro vás mohla být práce pod velkým časovým tlakem.

Mluvíte dále o své nedochvilnosti, kterou popisujete jako neschopnost přijít někam včas. Zmiňujete bludný kruh a pocit, že ostatní lidé to mají jinak, jsou „rychlejší“, dívají se na vás jako na lítostivou, bez vůle ke „zrychlení“. Myslím, že ten pravý bludný kruh tkví v přemýšlení o tom, jak vás vidí druzí. Samozřejmě, že je potřeba preciznosti velmi časově náročná. Potřebujete více času na přípravu k odchodu z domu, více času na většinu činností. Nicméně když budete věnovat pozornost tomu, kolik času skutečně např. na „vypravení se“ potřebujete, můžete to příště odhadnout a vstát o chvíli dřív nebo se prostě začít chystat v takovou hodinu, abyste vše stihla.

Respektujme svoje tempo
 

Myslím, že velkou roli v nedochvilnosti hraje spíš stres nebo negativní emoce spojené s přesvědčením, že vám vše trvá déle, než by mělo. A s tím se pojí obava, co řeknou nebo si pomyslí ti, kdo na vás čekají. Málokdo rád na někoho čeká a opakovaná nedochvilnost někdy v čekajícím vyvolává pocit nezájmu druhé osoby (jakoby lhostejnost ze strany nedochvilného), což pak nedochvilný pociťuje jako výčitku – nebo, jednoduše, zažívá nepříjemný pocit. Chodit pozdě je zkrátka z hlediska negativních emocí, jaké pak zažíváme, velmi náročné. A čím častěji chodíte pozdě a očekáváte negativní reakci okolí, tím méně energie máte na to, abyste své příchody lépe zorganizovala.

Je těžké dát vám univerzální radu. Na dochvilnosti je třeba dlouhodobě pracovat a nastavit si postupně pravidla. Odhadnout čas, který potřebujete na všechny úkony před odchodem z domova i na cestu a připočíst nějakou rezervu. V základu ale stojí jednoznačná odpověď na otázku: „Chci přicházet včas?“ Někdy je totiž za nedochvilností hlubší příčina (například to, že se na setkávání netěšíme), to je ale už nad možnosti této cesty komunikace.

Zkuste věnovat svou energii spíš naplánování času potřebného k doražení na místo setkání s respektem k tomu, že času prostě potřebujete více – a oprostěte se co nejvíc od toho, co si o vás myslí druzí. Je to váš čas a je jen na vás, jak s ním naložíte. Pokud ho potřebujete na upravení se dle svých představ, je to naprosto v pořádku a pokud si vše dobře naplánujete, časem se vám začne dařit chodit včas. Uvidíte, že když na sobě zkusíte pracovat, bude to příjemné jak pro vás, tak pro vaše blízké.

Zkuste se tedy přijmout takovou, jaká jste. Psychomotorické tempo nezměníte. Je to vlastnost psychiky, která je víceméně vrozená. Vaše tempo je pomalejší, ale jste precizní, pečlivá a doladíte vše do detailů. Berte to jako přednost, ne jako hendikep. Každá mince má dvě strany, tak to už v životě chodí. Věřte tomu, že to má své kouzlo a smysl. A i když nezměníte tempo, svůj postoj můžete pozměnit vždycky. Můžete si vybírat takové činnosti, ve kterých díky této vlastnosti vyniknete a nedostatek rychlosti můžete nahradit kvalitou práce, rozvahou a plánováním.

Rozvíjejte to, v čem jste dobrá a nebojte se. Druzí lidé nejsou dokonalí. Každý má své nedostatky a možná je ve vašem okolí několik lidí, kteří řeší něco podobného jako vy, ale nemluví o tom.

Držím vám palce a přeji vám pohodu a klid na každé vaší cestě.

Zdraví Milena Nováko
vá  

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.