Dobrý den,
obracím se na vás s dotazem, žádostí o radu, případně názor. Budu opravdu velmi vděčný za všechny reakce, a to jak pozitivní, tak negativní. Je mi 30 let, mám zázemí, práci, jsem bez partnerky.
Můj současný problém je sex. Odjakživa jsem měl větší potřebu sexu, dá se říct, že jsem poměrně promiskuitní. Dnes už vím, že sex je pro mě únik, únik před realitou, problémy, vnitřním napětím, sám před sebou… Nekouřím, nepiji moc alkohol a sex je v podstatě jediná moje „neřest“. Snažím se vědomě tento (pro mě) problém řešit. Můj názor je, že partnerský vztah či rodinu mohu založit, když budu věřit sám sobě, že nebudu budoucí partnerce „zahýbat“.
V současné době řeším dilema, proto píšu tento dotaz. Konkrétně prostitutky, sexuální služby, prostě reálná sexuální dobrodružství. Lákají mne a chtěl bych je vyzkoušet. Věřím, že díky konkrétním zážitkům v realitě poznám, že to není to, co chci, a moje nutkání je podnikat opadne.
Pár zkušeností s placeným sexem mám, zatím mě nikdy vnitřně nenaplnily. Moje představy o tom, jak to probíhá, jsou ale velmi silné. Předpokládám, že časem bych v životě stejně podlehl a chtěl bych si to zažít.
Nevím, zda se mám do toho pustit a „prožít“ si to nenaplnění na různé způsoby, a tím se nutkání to zažívat zbavit, nebo zda se mám snažit tyto myšlenky odvrhnout a pracovat na jejich odstranění.
Honza
Názor odborníka
Dobrý den,
chtěla bych ocenit otevřenost a upřímnost, s jakou jste nám zaslal svůj příběh.
O tématu, o kterém píšete, se příliš nehovoří. Lidé, kteří mají podobné potíže, je spíše tají. Když jsem si četla vaše řádky, říkala jsem si, že pro vás bude asi těžké žít sám se sebou, ve svém těle a v sobě. Píšete, že před sebou a vnitřním napětím utíkáte. Představila jsem si, kolik energie je vloženo do takového úniku a jaké pocity a stavy vás vyhání ven, pryč od sebe samého. Také jsem si povšimla několika rozporů.
Jedním z nich je například rozdíl mezi vašimi představami (píšete, že si představujete, jak to v rámci placených služeb bude probíhat, chtěl byste to zažít). Na druhou stranu však píšete, že minulé zkušenosti vás nikdy vnitřně nenaplnily. Uvádíte, že byste rád prožil naplnění na různé způsoby.
Pocit naplnění je záležitostí emocí, souvisí dále se schopností mít se rád a přijímat sám sebe. Silně pochybuji, že prožitky vnitřního naplnění jsou dostupné skrze placený odosobněný pohlavní styk, bez jakékoliv emoční intimity, bez autentické vřelosti vztahu a blízkosti. Lidská sexualita je úzce spjata s emocemi. Spokojeně prožívaný intimní život souvisí se schopností sdílet emoční blízkost (svoji a druhého člověka). Také se pojí s vřelostí k druhému partnerovi včetně vřelosti k sobě samému.
Jestliže hledáte pocit naplnění prostřednictvím promiskuity prostou logikou, i na základě vašich minulých zkušeností je evidentní, že tato cesta k vašemu cíli (prožívat naplnění) nevede.
Připomíná mi to začarovaný kruh závislosti. Lidé jsou pohánění touhou, přáním, které v jejich představách vykresluje lepší a krásnější život. Touha skutečně člověka upomíná na nějaký nedostatek. Ovšem snaha vyřešit takovou situaci prostřednictvím instantních a iluzorních prožitků vede k tomu, že se touha objevuje znovu (dává znamení, že stále existuje onen nedostatek), člověk pak začne opakovat stejný postup, pocity nedostatku a nepříjemné stavy však neodcházejí.
Myslím, že je moc dobře, že si sám všímáte toho, že promiskuitou utíkáte sám před sebou. Ráda bych vás podpořila v tom, abyste se na svém útěku zastavil a i přes obtíže, které se pravděpodobně objevují, se dále a hlouběji zabýval svým nitrem, svojí duší a hledal možnosti a cesty, které vám budou nápomocné k prožitkům větší spokojenosti a štěstí. Cítit se naplněný je možné, zdroj ke skutečným pocitům však leží uvnitř vás.
S úctou,
Veronika Šuráňová
