K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné

Jsem sama sebou jen na internetu

4. 5. 2016

Dobrý den, na můj problém má určitě vliv dětství: ve 12 letech jsem zjistila, že ostatní mě vidí jako jiného člověka, než já vidím sebe. Tehdy pro mne bylo důležité, co je absolutní pravda. Naordinovala jsem si, že pravda je to, co si o mně myslí ostatní, protože co si myslím já, nikoho nezajímá, takže to nemůže být pravda.

Jsem programátorka, což mě stálo vztah s příbuznými (někdo jako „já“ nemůže být programátor). Programovat jsem se naučila během VŠ ale samostudiem. Jsem ráda o samotě, nemám žádné přátele (je mi 26). Na internetu v angličtině a němčině jsem ale aktivní člen komunit.

Všichni ostatní ale z toho, co píšu, předpokládají, že jsem muž. Uvádět to na pravou míru nebyl dobrý nápad, přestala jsem. Vyhovuje mi to – můžu diskutovat o politice, Linuxu i o životě, diskuze vznikají jen kvůli omylům nebo rozdílným názorům. Nikdo mi nevysvětluje, že ví líp, co si myslím, než to vím já, protože jsem ženská atd. Trvá to asi 4 roky.

Realita je jiná. V poslední práci mne vedení i přes mé výsledky chtělo přesunout z vývoje na NEtechnickou podporu (mezi ostatní ženy, které se s mým nástupem začaly zajímat o firemní kurzy). Degradace, ale po mém nesouhlasu mi byl nabídnut vyšší plat. Odmítla jsem a zůstala, ale bylo to nepříjemné. Objevily se dost špatné zdravotní problémy, za 4 měsíce jsem dala výpověď.

Myslím ale, že chyba byla i na mé straně, a to je můj problém: Nejsem schopná se naživo chovat tak, jako na internetu, protože vím, že ten druhý ví, že jsem to „jenom já“. Jak z toho ven? Díky

Jana

Názor odborníka

Milá Jano,

začnu neobvykle od samotného konce, kde píšete: Nejsem schopná se naživo chovat tak, jako na internetu, protože vím, že ten druhý ví, že jsem to „jenom já“.

Abychom byli šťastní, musíme mít rádi sami sebe, se svými dobrými i špatnými vlastnostmi. Jedině tak se budeme cítit dobře a budeme moci navazovat zdravé vztahy s ostatními. Vždy to jsme nebo budeme obrazně řečeno „jenom my“ – záleží však na tom, jak na sebe nazíráme.

Napsala jste o sobě pár řádků, do kterých se určitě nevešel celý výčet vašich schopností, i z toho mála jsem však vyčetla, že „jenom vy“ jste žena, která vystudovala vysokou školu, žena, která mluví anglicky a německy, žena, která umí programovat, což je výsadou a umem spíše mužů. Podle mého názoru byste už jen za toto měla být na sebe velmi pyšná a hrdá.

Jak se utváří sebevědomí

Obecně se dá říci, že nás okolí vždy vnímá jinak, než vnímáme my sami sebe. Někdy jsme k sobě přehnaně kritičtí, někdy nám naopak zdravý sebekritický náhled chybí, někdy to samozřejmě může být relativně v rovnováze. Každopádně na utváření našeho sebepojetí a sebevědomí má názor a pohled ostatních zásadní vliv a stává se poměrně často, že právě člověk, který si nedůvěřuje, přijímá názory ostatních, které v konečném důsledku bere za své.

Zřejmě nejdůležitější etapou pro utváření sebevědomí je dětství. Dítě se rodí s potenciálem být zdravě sebevědomým jedincem, nerodí se však sebevědomé. Sebedůvěru získává postupně a primárně zejména skrze rodiče – pokud nás však nejbližší zapomínají chválit a naopak nás neustále kritizují, můžeme mít v otázce sebevědomí zaděláno na problém.

Vztah, který k nám rodiče mají a jak nám dávají najevo přijetí, lásku a bezpečí, je výchozím bodem pro tvorbu vztahu k sobě samému a potažmo i vztahu k okolnímu světu. Pokud jsme tedy nebyli vybaveni zdravým sebevědomím v dětství, nezbývá nám nic jiného, než si je vybudovat v dospělosti.

Není neobvyklé, že v dnešní době lidé utíkají před problémy, před „opravdovým světem“, před svým nižším sebevědomím, do virtuální reality. Sama píšete, že právě tam můžete být někým jiným, že vás nekritizují za vaše názory. Diskutovat na internetu je zcela v pořádku, je to novější způsob komunikace a sdílení informací, ale nemělo by to podle mého názoru převažovat nad kontaktem v reálu.

Setkání a konflikty

Před světem samotným se stejně zcela schovat nedá. Musíme v něm žít, pracovat, potkávat se – byť třeba jen v omezené míře – s ostatními lidmi, a čím lépe to budeme ovládat a zvládat, tím nám bude lépe. Pokud se zkusíme světu otevřít, otevře nám i on brány, o kterých možná ani netušíme, že existují.

S kontaktem s lidmi, ať už v rodině nebo v zaměstnání, se vždy pojí kromě pozitivních aspektů i ty negativní. Vznikají neshody, konflikty, někdy i velmi vyhrocené situace, které musíme nějakým způsobem zpracovat. Většina z nás to zná a tyto situace řeší po svém. Záleží na osobnostním nastavení, na náladě, na sebevědomí i na předchozích zkušenostech.

Pokud se vám tedy v zaměstnání stalo něco, co jste nečekala a nikdy nezažila, není neobvyklé, že jste si s tím nevěděla rady a že se vám mohly vaše psychické potíže přetransformovat do somatických příznaků. Každopádně každá, byť i negativní zkušenost je zkušenost, díky které se můžeme posunout a podobné situace pak v budoucnu lépe zvládat.

Myslím si, a neberte to prosím jako dogma, jen jako doporučení a názor, že byste měla zkusit pracovat na svém sebevědomí a že byste se měla naučit mít se ráda. Ona pozitivní energie, která ze zdravě sebevědomého člověka vyzařuje, se pak mnohonásobně vrací v interakci s ostatními. Vím, že tato změna v myšlení, v psychice, bývá často nesmírně složitá. Pokud si sama nebudete vědět rady, doporučuji vyhledat odborníka.

Závěrem bych vám, milá Jani, chtěla říct, že jsme každý jedinečnou bytostí – i vy jste jedinečná. Přeji vám proto, abyste v to začala věřit a našla tu správnou cestu ke spokojenému životu.

Dominika 

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.