Nechci vyvolávat konflikt, radši ustoupím. Pak si to pořád přehrávám v hlavě.
Příčí se mi být s lidmi, kteří neumí jednat na rovinu. Jenže nechci dělat zle partnerovi.
Přišla jsem do zaběhnutého kolektivu a necítím se tu dobře. Vlastně se těch lidí bojím.
Snadno se urazím, vtípky přátel se mne často dotknou. Vím, že je to ve mně. Jak s tím pracovat?
Lidé se mi rádi svěřují se svými problémy. Začíná mi to vadit.
Terapeutka pro mě byla nejbližší člověk. Ničilo mě dívat se na její polonahé fotky na internetu.
Kamarádi mě mockrát zklamali. Chápu smysl a pravidla přátelství mylně? Je chyba ve mně?
Chápu, že sestra to má vzhledem ke své nemoci těžké. Ale my s ní taky.
Kde mají lékárníci brát sílu čelit agresivním a frustrovaným lidem?
Z celé rodiny už jsme zůstali jen já s bratrem. Trápí mě, že se navzájem odcizujeme.
Nesedli jsme si s kolegy. Má smysl to řešit, nebo se mám radši snažit zapadnout?
Jak vyřešit problém s člověkem, který se vyhýbá konfrontaci?
Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.