Dobrý den,
jsem studentka na SŠ, mám dva sourozence, žiji s rodiči a mám přítele. S rodiči vycházím dobře, ale vzhledem k jejich časově velmi náročnému povolání se moc nebavíme. Ve své třídě mám pár přátel, ale nikoli blízkých. Mnohdy mě vyslechne pouze přítel. Nevím, jestli je to právě tím, že nenacházím člověka mně blízkého, se kterým bych mohla mluvit o všem, nebo je to něco jiného.
Přišla mi do cesty jedna osoba, mladá učitelka, něčím mě zaujala. Přitahuje mě duševně a věřím, že je to právě ona, kdo by mi ve všem rozuměl. Je to právě ona, kdo mi dává motivaci k další práci, jistotu a tolik postrádané sebevědomí. Pomáhá mi a ani o tom neví. Přeju si s ní stále mluvit. Díky ní jsem si velmi zlepšila průměr ve škole. Přijde mi, že je to ten člověk, co mi porozumí a bude mě mít rád. Přeju si jen její přátelství. Poznat ji. Je pro mě jako světlo ve tmě.
Já to ale té osobě nedokážu podat tak, aby mi porozuměla. Většinou jí to spíš vyděsí a ona neví, co si o tom má myslet. Hned míří na jinou orientaci. Ten člověk mě ale nepřitahuje fyzicky, ale duševně. Když je mi třeba smutno, vzpomenu si právě na ní. Lépe řečeno, každá moje druhá myšlenka směřuje k ní. Její přítomnost mi pomáhá nést moje problémy. Zajímalo by mě, proč se tímto způsobem fixuji na jednoho člověka i přesto, že ji skoro neznám.
Jak se od toho mám odpoutat? A mám to vůbec dělat? Jak jí to mám vysvětlit? Co s tím mám dělat? A proč to vůbec je?
Předem moc děkuji. Vážím si vaší pomoci.
Jana
Názor odborníka
Dobrý den, Jano,
myslím, že se vám v životě něčeho důležitého nedostává. Napadají mě k tomu slova blízkost, podpora, přijetí. Vy sama jste to v úvodu dopisu pojmenovala tak, že vám chybí někdo blízký, s kým byste mohla o všem mluvit. A tato vaše touha, mít někoho blízkého, někoho, kdo by vás měl rád, rozuměl vám, podporoval vás a motivoval a pomáhal vám zvládat problémy, se promítla do osoby vaší mladé učitelky. Tomu se říká přenos.
Přenos může nastat všude, kde existuje asymetrický vztah (lékař x pacient, terapeut x klient, učitel x žák apod.) Souvisí s obecnou lidskou vlastností, promítat (projikovat) si své nevědomé obsahy, přání a potřeby na druhé. Učitelka zafungovala jako vhodné promítací plátno, ale ten, koho v ní vidíte, je spíše odrazem vašich tužeb, nikoliv tím, kým tato učitelka skutečně je.
Vaše učitelka tento rozpor vnímá a je z toho asi trochu vystrašená, protože se s fenomenem přenosu ve své krátké praxi pravděpodobně ještě nesetkala. Nechápe, co se děje, neví si s ním rady. O přenosu ve vztahu žáka k učiteli se totiž často nemluví. Asi proto, že i když to není jev řídký, vztah učitele a žáka nebývá většinou až tak osobní, aby přenos působil zásadnější problémy. Proto s ním učitelé většinou neumí pracovat.
Negativní stránkou přenosu je, že do vztahu přináší nereálná očekávání a nereálné představy. A to není základ, na kterém by bylo možno stavět jakýkoliv rovný vztah. Pokud na této bázi nějaký vztah přece jen vznikne, je to vztah s tendencí k jednostranné závislosti, ve kterém se ani jeden z protagonistů nemůže nakonec plně realizovat a být sám sebou – v nejhorším případě se z něj stane past pro oba a v pasti nemůže být nikdo šťastný.
Pozitivní stránkou přenosu je, že nám nastavuje zrcadlo a to nám nabízí možnost využít jej ve svůj prospěch. Kdo je opravdu tím, od koho byste chtěla, aby vás miloval, podporoval, pomáhal vám řešit problémy a chápal vás? Komu by mělo toto místo opravdu patřit? Věřím, že učitelka je jen „náhradníkem“ za rodiče, ale tuto roli ve skutečnosti můžete dobře zastat jen vy sama. Jen vy sama sobě totiž můžete být milujícím, podporujícím a chápajícím „parťákem“, který je vždy po ruce. Nespokojte se tedy s náhradníky.
To, jak svou učitelku vidíte, co k ní cítíte, může být pro vás katalyzátorem v poznávání sebe samé a svých možností. O své učitelce jste řekla – „pomáhá mi a ani o tom neví”, ale ve skutečnosti jste to vy, kdo si pomáhá a ani o tom neví. Vše, čeho jste dosáhla, jste dosáhla díky sobě. Zlepšení průměru je vaše zásluha. Ten, koho ve své učitelce vidíte, jste jen vy sama. Ten, kdo vám pomáhá, jste tedy také vy sama – vaše touhy a váš potenciál. Potenciál, který stojí zato přijmout a rozvíjet. To je skutečná výzva, kterou vám může tato zkušenost poskytnout a já vám držím palce, aby se vám to podařilo.
