Dobrý den,
zajímal by mne názor odborníka na vztah (či manželství) s cizincem, nebo cizinkou. Mám dobrého přítele, který je Čech a má vztah konkrétně s Turkyní (není muslimka). Ve vysoké zamilovanosti má, myslím si, takzvané růžové brýle. Ráda bych mu pomohla, aby v budoucnu nebyl nešťastný. Jaký je váš názor na takovéto „mezinárodní“ vztahy? Dá se žít takový život – například půl roku doma a půl roku v druhém domě? Dají se v takovém prostředí vychovávat děti?
Děkuji za případnou odpověď
Marcela
Názor odborníka
Dobrý den Marcelo,
sama jsem vdaná za cizince. Má odpověď bude proto možná zaujatá – ale na druhou stranu plyne ze zkušenosti.
Myslím si, že vztah s cizincem nebo cizinkou je v dnešní době častější a častější. Hodně cestujeme, potkáváme jiné kultury a přístupy k životu a mnohdy nacházíme něco, co nám u našinců chybí. Proč ne. Takový vztah nás může opravdu obohatit.
Například můj muž vyrostl v západní nekomunistické zemi a já se od něj učím, jak si nenechat vše líbit, jak si pro sebe umět vyjednat podmínky, které si zasloužím. Stejně tak i váš kamarád se možná od své Turkyně může lecčemu přiučit a i naopak – předat jí něco našeho českého.
Má to samozřejmě i tu těžší stranu a té se vy obáváte. Domnívám se, že je velmi dobré, když si oba partneři vyzkouší žít v zemi toho druhého. Předejdou tak mnoha nedorozuměním a zklamáním. Pochopí spoustu nuancí všednodenního života svého partnera – včetně zvyklostí oslav svátků, způsobu jídla a podobně.
Co se týče dětí, myslím si, že je fajn, když se smíšený pár usadí v jedné zemi a v té zůstane. Pro děti je určitá konstantnost moc důležitá. S druhou zemí by však samozřejmě měli udržovat kontakt. Obě řeči by se dětem měly předávat. Ulehčí jim to například kontakt s prarodiči.
Marcelo, z mezinárodního vztahu svého kamaráda nemusíte mít obavu. Ono se časem ukáže, jestli jsou oba ochotní zakoušet nové věci v cizí zemi.
Pomohl vám článek?
