Dobrý den,
mám skvělého 71letého, pohledného, zdravého a fyzicky zdatného kamaráda, který dokáže všecko opravit, snad i letadlo. Profesionální fotograf, vyučený lesník, elektrikář, zámečník, kamionový řidič, perfektně zdí, pokrývá, dělá řeznické práce, topenářské práce, zakládá zahrady, kde dokáže vypěstovat přímo rarity, kácí stromy, roubuje, výtečně vaří, hraje divadlo, vyzná se v galeriích, vyzná se ve starožitnostech, rozumí zvířatům… Vážím si takového kamaráda a potřebuji ho.
Ale mám problém: on totiž absolutně postrádá empatii, proto má s blízkými dost konfliktů, a tak po druhém rozvodu dopadl tak, že odešel jen oblečen a s doklady. Úcta k vytvořeným věcem, které po opravě mohou ještě sloužit nebo které mají hodnotu, ho vede k tomu věci hromadit, i když je nepotřebuje. Po opravě ale není schopen se jich zbavit (poněvadž ví, jak to je, nic nemít).
Tak má byt naplněn desítkami opravených bot, oblečení, vysavačů, elektrospotřebičů, stavebního materiálu… A když naplnil svůj byt, začal nosit věci ke mně a už mám jeden pokoj naplněn po dveře. Ano! odnesu to! už se neobjevím! slibuje, hrozí a pokračuje. Svou závislost samozřejmě nepřipustí a přejde do útoku, kde nemám šanci. On ví své a nikdo ho nepřesvědčí. A hlas má jako bouře!
Děde Vševěde, je‑li nějaká pomoc? Chtěla bych nejen se zbavit náplně okupovaného pokoje, ale pomoci také tomu neobyčejně nadanému nešťastnému člověku…
SUZBRNA
Názor odborníka
Moje milá Suzbrno,
dovolte, abych Vám odpověděl v zastoupení kolegy Vševěda, sice jako nepohádkový, zato dvojdědeček, spolupracující intenzivně nejen s výše zmíněným, ale také s dědem Posledou a hlavně se svými dvěma vnučkami.
U nich a u své oblíbené transakční analýzy bych začal. My máme rádi pohádky. Jako děti pro jejich napínavý děj a vítězství dobra nad zlem, jako transakční analytici jako osobní i kolektivní mytologii přístupnou nejen zasvěceným, ale nám všem. Když „odrostem dětským střevícům“ (to napsal Zdeněk Svěrák, ale podepsal se pod text pseudonymem – proč asi? To je také otázka pro psychology. Nechtěl si pokazit image humoristy? Nebo se bál, že by posluchač mohl text brát jako čirou srandu?), můžeme začít pochybovat o šťastných koncích a začít klást DOSPĚLÉ otázky: Jakpak dopadne Popelka na zámku?
Je to krásná holka, leč její myšlenkový obzor je zarámován na jedné straně plotnou a na druhé humny, dostane se do fraucimóru dam, které měly na prince spadeno a tak ji uvítají s patřičnou láskou. Ani královští rodičové nejsou nadšeni princovým výběrem. Možnost rozšíření království o Popelčino dědictví a zisk pochybného spojenectví dvou zmrzačených sester je nijak nenadchly. Popelka porodí dědice, bude ho nějakou dobu vychovávat, ale co potom? Nenapadne vás, že takovou popelkou (s malým „p“) byla třeba princezna Diana?
My tomu v transakční analýze říkáme scénář, který člověk sleduje s pochybnou tvrdošíjností a věrností. Někdy se chytíme mytologického příběhu (např. Sysifos u workholiků, Prometheus u zdivočelých inovátorů, Penelopé – věrná manželka, která 20 let čeká, zatímco její manžel zplodil s Kalypso čtyři děti a vrací se domů s holým zadkem), jindy pohádky (Karkulka, která programově ničí všechny vlky, které potká a přitom pláče, že je stále sama, Růženka, která hodlá čekat sto let, až přijde nějaký princ s polibkem), někdy se jen tak ptáme: Jak dopadne většina lidí, kteří žijí tímto způsobem?
Mám pro Vás příběh, který může být také vyprávěn jako pohádka s otevřeným koncem: Jeden náš pacient sbíral papíry. Ne všechny, jen noviny, letáky, reklamy, vše čisté a vypiglované. Nosil si je domů, kde je pečlivě ukládal do vyrovnaných hromádek. Protože byl systematik, začal ve svém 1+KK od okna a jak čas šel, plnil se jeho pokoj i KK, nakonec zůstala jen úzká průrva v předsíni ústící jednak na WC, jednak do hlavních dveří a v té spával, dokud ji také úplně nezaplnil. Trochu to připomíná činnost havrana z pohádky o věčnosti, který do hluboké propasti upustil jedno zrnko písku denně. Když se jde hrdina podívat domů, najde propast již zasypanou.
Papíry, byť sytematicky na sebe kladené, nakonec vytlačily majitele bytu na chodbu. Tam nějakou dobu přebýval k malé radosti sousedů, kteří ho nakonec vyhnali (jak liška, co si postavila chaloupku z ledu vyhnala – poté co jí tato roztála – zajíčka z jeho chaloupky z kůry). Z majitele 1+KK se tak stal bezdomovec, který se přesunul do kanálu. Protože to neuměl a otužilý také nebyl, brzy nastydnul a dostal zápal plic. Kamarádi z kanálu ho ale nenechali ve štychu a dopravili ho do nemocnice, odkud už přímo (po opakovaném zevrubném prověření jeho bytových podmínek) putoval do psychiatrické léčebny.
Zde tvrdošíjně zamítal všechny návrhy na vyklizení bytu, takže bylo nakonec nutné přistoupit k úřednímu řešení, nechat ho soudně zbavit způsobilosti k právním úkonům a jeho opatrovník pak zařídil odvoz papíru do sběru. Pacient se mohl vrátit domů, ale bez náhledu na celý problém začal byt zaplňovat znovu. Protože ho tlačil čas, nevybíral už jen čisté a vypiglované, ale jako Smrt, bral všechno. V domě to začalo smrdět a opatrovník nelenil. Pacient znovu skončil v léčebně, teď už na oddělení chronickém a protože byt v Praze není k zahození, ujal se péče oň (viz scénu z Burianova filmu Funebrák: Vlak byl v jízdě, on doň skočil…) jeho opatrovník a to je konec pohádky.
Hromadění (nebo též hoarding) patří k psychickým poruchám OCD spektra (= obsedantně kompulzivní, v originálu OCD – obsessive compulsive disorder) a je chorobným stavem spočívajícím v nekritickém a neúčelném hromadění předmětů, ale i zvířat, způsobem příčícím se běžným sociálním zvyklostem, často v rozporu se základními hygienickými a bezpečnostními požadavky. Může se projevovat již od mládí, ale s přibývajícím věkem se jeho projevy a s nimi i nebezpečnost zhoršují. Léčba nebývá úspěšná, protože narozdíl od klasických OCD poruch (opakovaně se vnucující úzkostné myšlenky následované kompulzivním rituálem, např. mytí rukou při strachu z bacilů a po chvilkové úlevě znovu nástup úzkosti) zde nezabírají antidepresiva ovlivňující metabolismus serotoninu a pacienti také nejsou přístupní přesvědčování.
Konkrétní odpověď na Vaši otázku Vás nejspíš nepotěší. Řešením je buď psychiatrická léčba, nebo nemilosrdné ukončení těchto aktivit, což v praxi znamená většinou také ukončení takového vztahu. Je mi to líto, ale líp to neumím. Když jste z Brna, jistě víte, že podobně smutné pohádky psávali Jiří Mahen a Rudolf Těsnohlídek. Na rozdíl od nich se však nehodlám umordovat, místo toho Vám držím palce ve Vaší nelehké situaci! Někdy se stanou i zázraky.
Využívejte celý web.
Předplatné
Zde je odkaz na podrobný popis (v angličtině): http://en.wikipedia.org/wiki/Compulsive_hoarding#Obsessive.E2.80.93compulsive
_disorder, zde v češtině: http://www.priznaky‑projevy.cz/psychiatrie‑sexuologie/syndrom‑hromadeni‑diogenuv‑syndrom‑kreckovani‑priznaky‑projevy‑symptomy.
Radkin Honzák
